Čo keby sme žili spoločne?

No vida, že to jde. Mám na mysli natočit moc príma vtipnou komedii, která se obejde bez krásných mladých herců a přesto je víc než koukatelná. A ještě mě přiměla k úvaze, že máme občas tendenci chovat se ke starým, někdy už třeba i krapet popleteným lidem trochu přehnaně starostlivě, někdy i blahosklonně, jako k malým dětem a oni nás přitom při svém životním nadhledu shovívavě vyslechnou a pomyslí si něco o oslících. No, ne že bych jim to v takových případech zazlívala. Mimochodem, nejvíc mě asi překvapil Pierre Richard, takového jsem ho ještě neviděla, přitom, jak tam tak zmateně bloudil po domě mezi starými přáteli, s tím mírně vytřeštěným pohledem, v takových momentech byl až roztomilý. (29.11.2014)

Co kdybychom žili společně? je dobrý film. Jen jsem  možná příliš mladý na to abych docenil film o trablech staří. Na druhou stranu nic tady k tomuto tématu nechybí. Zhoršující zdravotní stav, zapomínání pamětí, odkrývání dávných křid a trvající touha po lásce, to vše zde je a u těch postav stárnoucích přátel bych to všechno čekal a hodilo se to sem. Možná byl pak ale problém, že mě i máloco překvapilo a zatímco u pana Steina byl děj svým způsobem i provokativní a já se od něho při sledování nemohl odtrhnout, zde jsem občas jen tak bez většího zájmu koukal na obrazovku.  Tvůrci si ale zaslouží pochválu i za obsazení, kde se sešlo několik hvězd filmového plátna 20.století a je moc fajn, je takto vidět pospolu. Co kazí mladý (a mě nepříliš sympatický) Daniel Bruhl, to mi plně nahradil především Pierre Richard. Ten celý život hrál tragikomické postavy smolařů , jenž působili legračně a pořád do něčeho vráželi, takže se tomu divácí smáli. Bylo v nich ale i něco tragikomického, páč šlo vpodstatě o samé životní ztroskotance, v nichž se na chvíli musel poznat snad každý. Zde starnoucí Pierre tuto svou polohu dotáhl na maximum v postavě staříka s Aizheimrem, který pořád všechno zapomíná a jeho osud je vlastně tím nejhumornějším i nejdojemnějším na celém filmu. I díky němu jsem uvažoval o vyšším hodnocení ale možná  počkám na to, až mi bude minimálně pětašedesát. (02.09.2020)

Tenhle den s tímto filmem považuji za sváteční, protože se dokázal tak nádherně ponořit do našeho skutečného lidství, najít si místečko v mém srdci a pak odejde s voláním: "Jeanne". Přiznávám, že jsem na konci uronila slzu a vůbec se za to nestydím jak na mě zapůsobila herecká elita minulého století s jemnými vstupy Daniela Bruhla. Chvílemi úsměvné s viagrou a za chvíli zase ty skutečně smutné, kdy jsem obdivovala Pierra, Geraldinu, Jane a ostatní a vědomím, že srdce může být mladé, ale tělesná konstrukce stárne, ať chceme nebo ne. Tak já si jdu otevřít šampaňské, myslím, že právě teď je to namístě a já to ráda udělám......... (14.12.2016)

Jsou staří, jsou okouzlující a mají pestrou společnost minulost. Co kdybychom žili společně? je ukázkovým filmem na téma spojení sil těch nejlepších z nejlepších a potvrzení skutečnosti, že jen kosmopolitní film, který boří hranice, má smysl. Naše žánrové filmy jako Babí léto nebo Nezralé maliny tento nechává daleko za sebou. (30.11.2012)

Staroba nie je príliš radostné obdobie života, takže komediálny nádych, respektíve good feeling tohoto príjemného filmu vám môže pripadať trochu falošný (Hanekemu sa asi páčiť nebude). Lenže, práve tento vek v živote človeka je najlepšie brať pri jeho prežívaní s nadhľadom a čo najmenej si ho pripúšťať, pretože prečo si radšej niečo nenahovárať a cítiť sa šťastne, ako si situáciu pripustiť a depkáriť. Nebojte sa, sú tu aj vážne momenty, dokonca aj prevládajú, lenže je to všetko poňaté so spomínaným good feelingom a "hřejivo". Čo sa nemusí nutne vylučovať so slovom pravdivo. Len tie skutočne horšie momenty, ktoré tu zobrazené choroby sprevádzajú, absentujú. (29.09.2015)