Čo keby sme žili spoločne?

Velice příjemné překvapení, film o seniorech s nadhledem a humorem.. Celkově mi snímek vyzněl asi takto.. Tělesná schránka holt chátrá, s tím nic moc nenaděláme a musíme tam všichni, smíření s koncem je nevyhnutelné.. No a s přáteli po boku se tohle obtížné období zdolává určitě lépe než o samotě v domově důchodců.. Herecký ansámbl skvělý + půvabný hudební podmaz.. (14.06.2021)

Jsou staří, jsou okouzlující a mají pestrou společnost minulost. Co kdybychom žili společně? je ukázkovým filmem na téma spojení sil těch nejlepších z nejlepších a potvrzení skutečnosti, že jen kosmopolitní film, který boří hranice, má smysl. Naše žánrové filmy jako Babí léto nebo Nezralé maliny tento nechává daleko za sebou. (30.11.2012)

Celý film je přednášen s určitou francouzskou noblesou :) A to se mi na tom líbilo nejvíc. Lehkost, nadhled a klid, který z něj vyzařoval - a autentičnost, která se týkala skupinky přátel ve starším věku :) Dlouho jsem neviděla takhle "odlehčený" a nenáročný film a to, že se tam objevila známá jména a dům, ve kterém bydleli, bych brala všemi deseti okamžitě :) - a to bylo pro mě nejdůležitější. Ukázka toho, že i ve stáří při sobě přátelé drží a určitá ukázka mentality francouzů a jejich věčné vysedávání nad vínem :) ;) Taky bych chtěla mít takové stáří jako oni :) Myslím si, že si herci natáčení užili, jelikož nemuseli zbytečně nic předstírat a jejich "hraní" bylo vlastně nehraní :) Závěr, který je částečně smutný, ale dost silný, se mi moc líbil. (10.12.2013)

Senioři, pětasedmdesátníci - přestože se k tomuto věku taky pomalu blížím, takové řešení bych si nevybral, ani bych vlastně nemohl. Čeští důchodci by si po 24 hodinách nejspíš vyškrábali oči. Ve Francii to asi možné bude. Když jsem byl mladý jako Dirk, prožil jsem 14 dní s důchodci (60 - 70 let) v Toulouse. Každé ráno jsme se scházeli a něco podnikali. Když jsem chtěl jet do Alby na výstavu kreseb Toulouse-Lautreca, muselo se nejspíš zajít na víno, pak podiskutovat u kafe - a teprve pak kultura. Ale k filmu - především příjemné překvapení (prvnostní nedůvěra k tématu); protože se nedívám na francouzské veselohry, viděl jsem poprvé Pierra Richarda (a moc se mi líbil, a líbila se mi i Jane Fondová). Přesto ale doufám, že seniorské filmy tohoto typu v kinematografii nepřevládnou. Ještě se chystám na Michaela Hanekeho - a pak už dost... Ono i pro stáří se spíš hodí, a to nejen ve Francii (i když Georges Moustaki je Francouz na baterky): Non, je ne suis jamais seul / avec ma solitude (se svou samotou nejsem nikdy sám). (16.04.2014)

Poslední dobou si nějak dávám ty filmy s "důchodci". Nedávno jsem viděla Quartet, sice to není úplně stejný problém, ale taky řeší otázku romantických vztahů mezi postaršími lidmi. Ale mnohem více, mi tento film připomenul Marigold. Ale musím říct, že ten byl poněkud více zábavnější. Tento snímek je více hloubavější. Upřímné obyčejné povídání o životech 5 starých přátel, kteří si vytvoří tak trochu svůj vlastní domov důchodců a tím dají okolí najevo, že i oni mají právo na normální žití a to, že jim je přes 70 z nich nedělá ještě kopu chrastících kostí na vozíků hledících celý den na telku. Musím říct, že i po shlédnutí, se stejně na stáří nějak extrémně netěším... sice se budu moci chovat jak malé dítě naprosto bez důsledků (jak vysvobodili psa z útulku, nebo ukázal holý zadek na kameru), ale tak to se chovám i teď a nemám v plánu toho nechat jen kvůli dosažení určité věkové hranice (jen to občas má své důsledky). Představit si svou vrásčitou kůži, artrózu, brát sedm různých prášků každé ráno, riziko mrtvičky, infarktu, Alzheimera... a co se týče po stráce sexuílní, tak aktuálně mi moc nejde přes mé myšlenky, na to vůbec myslet, jak to bude, až mi bude 70. Tyhle snímky mi sice dávají představy, že život nekončí.. ale stejně to vidím jinak. Kupodivu, když Jeanne zemřela, tak jsem se necítila nějak smutně, ono to přišlo tak zničehonic záběr po záběru, kdy byla ještě v parku a bavila se o masturbaci a najednou jí na růžovou rakev pokládali skleničky se šampusem. No ale potom, jak ji Albert po odpolední siestě začal hledat díky svému Alzheimerovi, tak to už jsem bulela jak želva a ten konec radši ani nekomentuju... přátelé nade vše. 3-4* (14.12.2013)