Trabantem napříč Afrikou

Aj tento trabantí dokument, tentoraz naprieč Afrikou bol skvelý. Síce bola trochu komornejšia zostava a nebolo to také svižné a svieže, ale bola to jazda jak sa patrí. Mnohé zábery ukázali pravú tvár Afriky. Čo by som vytkol, bolo, že niektorým krajinám ktorými prechádzali sa venovali až žalostne málo a to mi bolo ľúto. Inak výborne. 80-85% (20.07.2014)

Po filmařské stránce mnohem propracovanější počin než Hedvábná stezka. Tady už se rozhodně dá hovořit o dokumentu. Dokonce velmi dobrém. Vlastně ani nemám, co bych vytknul. Dokument je extrémně zajímavý. Přibáň a spol jsou hrozní sympaťáci a moc jsem jim přál, aby znovu pokořili slova, že to nejde. Cestu jim naplánoval sám život. Po cestě potkávají hrozně zajímavé lidi, a dokonce naráží několikrát na českou stopu. Nepotkávají je samozřejmě pouze příjemné zážitky. Písek střídá bahno, bahno střídají extrémně vysoké teploty. Cesta místy vypadá takřka nesjízdně. Trabanty je třeba na každém kroku opravovat. Trabanty však pohání obrovské odhodlání zúčastněných. Když zrovna trabant neodmítá spolupracovat, tak se najde nálada na vtípkování. Na podobnou cestu bych nejspíš nenašel odvahu a všechny zúčastněné moc obdivuji. Ke všemu je tento dokument silně motivační. Už se nemohu dočkat až se mi dostane pod ruce poslední díl trilogie. Věřím, že se bude opět na co koukat. (01.05.2014)

Smekám před odvahou vydat se v těchto duroplastových ,,rozzuřených vysavačích'' napříč Afrikou. To je cesta spíše pro Defíka nabo Landcruisera... Občas to bylo zajímavé, udivilo mne, že jsou oblasti, kde prostě benzín neseženete, protože se tam jezdí jen na naftu. Chvilkama mi to ale celé přišlo jako reklama na Člověka v tísni a bohužel (a můžou si za to právem samy) mám poslední dva roky na ziskovky alergii. Jinak neškodí vidět v jakém stavu Afrika je i desitky let po poválečných dekolonizacích a leckde se toho fakt moc nezměnilo snad je trochu ubylo lidožroutů... Jinak k tomu Člověku v tísni. Nic proti ať tam pomáhá. Tam to má smysl. Jen mi to trochu kontrastuje s takovou tou předstíranou nezávislostí Afričanů a touze oprostit se od vazeb na bílého muže. Oni prostě na nás závislí budou pořád, protože se sami o sebe neumí postarat. Tak to prostě je. Tři spálené brzdové destičky. * * * (10.09.2020)

Neuvěřitelné se stalo skutkem, s odpovědností mohu říci, že taková odvaha se dnes již málo vidí, prožít si špetku dobrodružství v jedenadvacátém století jako doktor Emil Holub. Může být něco krásnějšího? Tak je to víc, než překvapující, splnit si velkolepý sen v bakelitové legendě z NDR. Riskli to a teď na to můžou vzpomínat celý život. Takový film dokáže být nejen zdrojem inspirace, ale i lákadlem pro odhodlané cestovatele s toulavou krví. Upřímný dík vzdávám oběma posádkám trabantů za vzrušující zážitek z tohoto jedinečného kontinentu, který navzdory nelehkým podmínkám projeli s humorem. (10.10.2011)

Další, respektive první a neméně skvělá expedice Dana Přibáně, mě sice neazujala tolik, jako ta jihoamerická, ale jak říkám, bylo to neméně skvělé a dobrodružství tam bylo možná ještě mnohem víc, určitě tam bylo několik zajímavějších momentů, než v předchozím filmu, řešilo se více poruch, bylo to vtipné a zábavné, bylo tam více rozhovorů s domorodci a celkově hezčí záběry, jen ta parta lidí, byla trochu sehranější až v Jižní Americe. Pro mě byla nádhera to sledovat, navíc jsem se dozvěděl i spoustu pro mě zajímavých informací, prostě cestopis jak Brno s nejlepšíma průvodcema a skvělým komentářem Davida Novotného. Objektivně je to sice spíše za čtyři, ale za to neskutečné vzrušení, odvahu a prostě za to, že to dokázali, a hlavně že miluju přesně tyhle typy dokumentů, tomu prostě musím dát plný počet. 90%. (12.01.2016)