Trabantem napříč Afrikou

Výborný cestopis, který našince potěší svojí proveniencí. Záživnost pak spočívá nejen v samotné cestě po Africe, ale také ve skvělém komentáři hlavních protagonistů. Velikým lákadlem ovšem je vozidlo Trabant, od kterého by asi málokdo čekal obdobnou cestu. Nezbývá než před hrdiny tohoto dokumentu smeknout pro jejich odvahu, dobrodružnou povahu a jejich počin. (03.08.2014)

Ten trabant se ale pomalu rozjížděl. Začalo to slabším dokumentem Trabantem Hedvábnou stezkou přes Afriku do Ameriky. A teď jedou až do Austrálie. Jsem zvědav. Nicméně zpátky k Africe. Krásně to vyplňuje mezeru mezi Hedvábnou stezkou a Amerikou. Mezi dokumentem a nadupaným road movie/cestopisem jako známe z Top Gearovských speciálů. Za tohle obdivuji Dana Přibáně, který svůj projekt vytáhl z ničeho až na vrchol. Zaslouží si opravdu velké uznání. Nicméně Afrika je sice přelomová, ale stále spíš dokumentární. Ještě se to hold učili. Podle téhle tendence bude Austrálie ohromná pecka. (10.02.2015)

Dokumenty by měly být o zajímavých věcech a plné překvapení. Scénář napíše život, o režii se postará realita a herci jsou nahrazeni lidmi, kteří mají co říct nebo ukázat. Proto tady nehodnotím kvalitu kamery, ani hudbu. Přejet Afriku trabantem se mi jeví jako dobrý nápad. Partička odvážlivců je sympatická, pohodová a nechybí jí odhodlání předsevzetí splnit. Z filmu jde cítit dobrodružství a je vidět, že se naši cestovatelé nebáli poznávat. Mých 5* je za odvahu, trpělivost, pevné nervy (!!!!) a perfektní cestopis. Díky! (03.08.2011)

V rámci dychtivého očekávání nového dílu výborné série cesty Jižní Amerikou jsem se rozhodl dohnat resty a aspoň mentálně si zajet na dřívější expedici spolu s trabanty do Afriky. Stále trošičku amatérské, ale pořád mnohem vyšší úroveň, než úplně první Hedvábná stezka. Co bych opravdu vytkl, bylo občasné přeskakování cesty, zážitků a hlubšího rozboru kultur v jednotlivých oblastech, či městech (ačkoliv se na ně taky dostalo, bohužel jen z části). Taktéž zachycení složení členů expedice se spíš zaměřovalo na samotného Dana, než na zbytek. No, v rámci hodiny a půl se pořád dalo vytřískat víc, ale i tak jsem spokojen. Nejvíc se mi líbil ale postoj k rčení „to nejde“. Protože přesně - ať říká kdo chce, co chce, všechno jde, když se opravdu chce. 75% (17.04.2018)

Moje první setkání s Danem Přibáňěm nastalo u jeho rozhovoru pro DVTV, kde mě překvapil svými smysluplnými a pohotovými reakcemi a vcelku rozumnými názory, rozhodl jsem se tedy prozkoumat jeho tvorbu. Hedvábnou stezku vynechávám a seznamuji se s Afrikou z pohledu z trabantu a jsem opět mile překvapen. V tomto barvitém cestopisu navštívíme pravděpodobně jedny z nejchudších koutů světa a jedním očkem mrkneme na život tamních domorodců, kteří jsou "sto let za opicema". Má to určitou poetiku, ale co oceňuji více, je vykreslení obtíží, které výpravu neustále potkávají. Dokolečka opravovat starou herku v nesnesitelných podmínkách, tak to klobouk dolů. Díky tomu se nám divákům daří cestu prožívat a doražení do cíle vnímat jako opravdové vítězství... 8/10 (28.10.2016)