Tajemství starého hotelu

Veľmi dobre vyvážené. Super atmosféra podporená dlhými zábermi. Postavy Healy a Paxton neuveriteľne sympatické. Paxton mi prvýkrát nevadila, dokonca som si želal vidieť ju behať v tých nohavičkách po hoteli naživo. West natočil iný horor. Žiadne poriadne lakačky, len neustále uväznený v predzvesti niečoho čo sa má stať. Netreba vysvetlovať, netreba zavádzať a už vôbec nie je nutné vytvárať nejakú mytológiu ohľadom celého strašidelného hotela. A práve tým mi to príde sympatické. Funkčné vo veľa ohľadoch ak od toho neočakávate Insidious - čo očividne veľa ľudí čakalo. Pre mňa rovnako milé prekvapenie a netradičný zážitok ako All chearleeders must die. A zatiaľ najlepší Westov film. A humor a emócie tam fungujú takmer bezchybne. (19.11.2014)

CITÁT - Nevím sice moc, ale vím trochu o spoustě věcí........... Ve velmi pomalém duchu se příběh rozjíždí. Převážně sledujeme jen nic neříkající dialogy mezi Claire (Sara Paxton) a Lukem (Pat Healy) Až po dvaceti minutám začnemě pomalu chápat o čem to bude. CITÁT - V tomhle hotelu jsou duchové......... Divák poznává minulost hotelu, kde Claire a Luke pracují. Druhá linie příběhu nás seznamuje s Madeline O´Malleovou, která byla nalezena ve zmíněném hotelu - mrtvá. CITÁT - ......a tak duch Madeline chodí po hotelových chodbách a čeká na svou lásku........ Události v hotelu Yankee Pedlar Inn se začínají stupňovat a zvyšuje se mrazení v zádech. CITÁT - Oni nechtějí říci co chtějí............ Zdálo se, že by to mohlo býti dobré, ale události posledních chvil příběhu spadly tvůrcům do sklepa a ponořily se do laciného hororu. CITÁT - Duchu Madeline O´Malleové, zjev se nám!!........................ (02.10.2013)

Ti West je borec, který umí napínat a strašit pěkně postaru, minimalisticky, především prostřednictvím promyšlených obrazových kompozic (a v podstatě bez jakéhokoliv viditelného CGI a trapně předvídatelných lekaček). Tajemství starého hotelu je ale bohužel jen ucházejícím odvarem jeho vynikajícího předchozího Domu ďábla. Trpí to strašně dlouhou (minimálně hodinovou!) expozicí, která sama o sobě mnoho zajímavého nenabídne. Velmi funkční poslední půlhodina celkový dojem hodně táhne nahoru, ale silnou pachuť zbytečně rozvleklé a natahované banality už nemá šanci přebít. Tohle opravdu nemělo mít 100 minut, ale maximálně, maximálně tak 80... 60 % (18.11.2017)

Let´s go to the basement and find out what that fucking ghost´s problem is. Ti West je jednou z nejzajímavěších autorských ikon současného horroru a v The Innkeepers opět dokazuje proč. Narozdíl od svých kolegů West se svými postavami udržuje citelný vztah (viz jeho jedinečná freak show v Cabin Fever 2), opět jim věnuje velkou pozornost a dodává jim doslova hmatatelnou živelnost (přikladem budiž výborná scéna s vynášením odpadků), přižemž postupně, a velmi pomalu, staromylským způsobem navozuje tíživou náladu pomocí brilatní práce s prostorem, dlouhými záběry a příjemnou segmentací děje. Zároveň nevtíravě pracuje s diváckým očekáváním a drží se hesla, že čím méně toho vidíme, tím více se bojíme. Skvěle fungují i humorné vložky, které atmosféru nijak neodlehčují, ani na ní neparazitují, ale vzhledem k obeznámením s postavami jsou přirozené a v určité symbióze. Pro mě osobně nejatmosféričtější horror loňského roku, který hravě strčí do kapsy i toliko oslavovaný Insidious. (02.01.2012)

HORROR s velkým P. (P jako píčovina). Znáte ten typ filmu, kdy při sledování ležíte a neustále se nudou převracíte na pravý bok, pak levý bok, na záda a břicho. Pak Vás začíná bolet hlava. Jste nevrlí, začíná Vám vadit každá maličkost a nakonec se modlíte, aby ta sračka skončila. Tak to je přesně ten typ filmu. Hrůzou mi stály vlasy jen ze samohrajicího piána. MEGASHIT! (29.01.2012)