Konečný problém (S04E03)

Sherlock a emocionální kontakt. Tak to je opravdu poslední případ. Fanynky jasaji (on to řekl), psychoterapeutky mají úsměv na tváři (tolik potlačovanych emocí, ta hluboká voda), ale moje vzpomínky na dětství jsou jasné a nepřeprogramovatelné. Ze všech Doylovych povídek jsem nejvic miloval Musgraveský rituál (společně s Poeovym Zlatým skarabeem). A tohle emocionální novodobé zprzněni starého Sherlocka mě nadzvedlo ze židle. Vraťte mi hledání pokladů, vraťte mi mé tančící figurky (další z mých milovaných povídek je letmo vizualizovaná na konci dílu), vraťte mi starého Sherlocka, a nechte Mary už konečně odpočívat v pokoji. (17.01.2017)

Poslední epizoda se tváří jako možné rozloučení s touto sérií, ovšem nechává si i otevřené dveře pro případnou navazující sérii. Nicméně vše, co na tomto seriálu mám tak rád, je zde přítomno. Ovšem v množství, které už doslova popírá logiku. Neboť konkrétní rozhodnutí postav je zde učiněno za předpokladu, že dotyční udělají přesně to co se od nich v daný čas chce. Kdyby kdokoli se rozhodl k cíli zvolit trochu odlišnou cestu, celek by vypadal docela jinak. Herecky i technicky nicméně skvěle zpracováno a nebýt těch logických kiksů, bylo by to za plný počet. Takto pět procent ubírám. 80% (30.01.2017)

Ten odklon je dobře patrný už od začátku 3. série, ovšem TEĎ je ještě o něco zřetelnější. Víc nežli na dílo sira Arthura Conana Doyla autoři zaměřují pozornost na TOHO Sherlocka, kterého stvořili - přičemž (povzbuzeni předchozími úspěchy a možná i trochu opojeni vlastní kreativitou) žijí v bludu, že mají detailně zmapovanou hranici, kterou v žádném případě nesmějí překročit, aby ho přemrštěným zájmem o jeho osobu nezdiskreditovali. Jejich přístup je ovšem dle očekávání KOMPLEXNÍ, takže ho prostřednictvím "posledního" případu (nebo PRVNÍHO - podle toho, jak se to vezme) nechávají zúčtovat se vším, čím prošel ... se vším PODSTATNÝM, co formovalo jeho osobnost. Konfrontace s vlastní minulostí je přitom procedura nanejvýš bolestivá, neboť nemilosrdně obnaží staré, nikdy nezhojené rány a bez slitování vytáhne na denní světlo pečlivě uklizené a nejméně na dva západy uzamčené vzpomínky. Ale když už se s ní jednou začne, je svým způsobem NEZBYTNÁ, neboť symbolicky uzavírá pomyslný kruh, jehož obvod křižují cesty ústředních hrdinů. Ať je to jak chce, pokud má TENHLE případ představovat opravdu POSLEDNÍ zfilmovaný příběh o excentrickém detektivovi, pak se jedná o finále, které mi přes zjevně vykonstruovaný, iluzorní základ prostě imponuje - je adekvátně dramatické ... i nadmíru osobní - takové, s jakým se s trochou dobré vůle pořád ještě můžu ztotožnit. Zaručeně neobjektivních 5* ... protože (co si budu nalhávat) dobrá vůle je tady vždycky ... z mé strany - pokud se jedná o Sherlocka. (19.01.2017)

A je dobojované a môj verdikt je jasný: ešte prvá časť štvrtej série bola „iba“ nadpriemerná, ale po exkluzívnej druhej je to už bez debaty – štvrtá séria je najlepšia. Čo ma teší, pretože ide o poslednú sériu minimálne na niekoľko rokov, takže dôstojnejšieho uzavretia etapy sme sa už dočkať zrejme ani nemohli. Tretia časť na to ide značne osobne a mrazivo, nakoľko prenikáme do hĺbky klanu Holmesovcov, s čím síce prišiel už záver druhej časti („psychiatrička“), ale až v tretej sa do toho ponoríme naplno, nadlho a príjemne vyčerpávajúco. Tretia epizóda je kvalitou niekde medzi fajnovou prvou a dokonalou druhou. (18.02.2017)

Solidní finále celého seriálu. Patřičně osobní, fatální, epické a ponuré, s návratem tam, kde to celé začalo, respektive před to, čímž to - i s ohledem na britské reálie - připomene SKYFALL. A plné provařených žánrových rekvizit i zvratů, které jsou sice ohrané, ale máme je rádi, takže se nad nimi usmíváme napůl shovívavě a napůl spokojeně. Tedy aspoň já. Díky za Molly, závěrečnou rozlučkovou montáž a za všechno. (24.01.2017)