Konečný problém (S04E03)

Kdysi jsem se rozhodl, že nebudu komentovat jednotlivé díly seriálů, protože a)to považuju za nežádoucí inflaci komentářů na naší beztak už komentáři přebujelé databázi, b)jsem líný, c)na seriály stejně skoro nekoukám. Ale u posledního(?) dílu Cucumberbitchova Sherlocka musím udělat výjimku, protože si potřebuju trochu ulevit od divácké žluči. Ano, uhodli jste - zklamal mě. Po skvělém The Six Thatchers a následujícím strhujícím a velkolepém (až na ubohého záporáka) The Lying Detective, jsem do třetice natěšeně očekával nějaký filmový supercloumák s ohňostrojem nových nápadů od geniálních scénáristů, nebo aspoň tradiční pětihvězdový standard. A co jsem dostal? "Roztomilou" holčičku v padajícím letadle, které bych už jen kvůli ní s radostí nechal fláknout o zem, praštěnou a herecky přehrávanou TV inscenaci z "betonového" studia a co nejhůř - nesnesitelně poníženého Sherlocka. Bylo vážně smutné a trapné, sledovat tohohle jindy výsostně cynického, povýšeneckého a sociopatického schizoida, kterak vyděšeně plní přitroublé úkoly své zlobivé sestřičky jen proto, aby zachránil jednoho protivného spratka a pár bezejmenných pasažérů. A že nakonec bylo vše trochu jinak se sice dalo očekávat, ale rozuzlení nebylo o nic uspokojivější, než předchozí děj. Do toho ještě grimasy a pazvuky šaškujícího Moriartyho, na závěr další promluvy ze zásvětí od Watsonovic maminy/rádoby agentky, pasované málem na jakousi vševědoucí morální autoritu, a výsledkem je rozbředlý seriálový sajrajt a jednoznačně nejhorší (a vlastně i jediný špatný) díl BBC Sherlocka. A zamrzí to dvojnásob u možná posledního dílu téhle jinak brilantní série. Slabá třetí hvězda za závěrečný sourozenecký houslový duet a vůbec za zajímavou Sherlockovu ségru, kterou navíc hrála fakt hezká baba. (17.01.2017)

Na Moffatovi určitým způsobem obdivuji dvě věci: Tou první je, že na začátku dílu někam nažene všechny postavy, pak si to ale rozmyslí a pár minut před koncem je nažene někam úplně někam jinam, aniž by komukoliv včetně něj bylo jasné, jak se tam vlastně ocitli. Tou druhou je, že vymyslí nějakou úplně novou postavu, třeba malou holku v letadle, vytvoří kolem ní nějaký charakter a pár minut před koncem z ní udělá úplně někoho jiného a dělá, že ta původní postava nikdy neexistovala a neřeší, že jakýkoliv pokus o vysvětlení je spíš jako z Doctora Who. Jinak je to ale naprosto fantastická epizoda, kterou jsem si nehorázně užil a ze čtvrté série je rozhodně tou nejlepší. Euros je překvapivě funkční postava, výborná, skvěle napsaná, perfektně zahraná a je vlastně docela i škoda, že se objevila až teď. Návrat Moriartyho (mimochodem v královském stylu) byl skvělý, jsem rád, že aspoň tohle se vyřešilo "normálním" pozemským způsobem. Děj dynamický, výborně napsaný, interakce postav je naprosto úchvatná, tempo je perfektní, vše je podbarvené skvělou hudbou. Ty hry s Sherlockovou genialitou tvůrcům vždycky šly a tady to k mé radosti opět vyždímali na maximum, jen je škoda, že kvůli tomu byly tak trestuhodně upozaděné postavy Lestrada, paní Hudsonové a Molly, která tady alespoň měla (doslova) tři minuty slávy. A nikdy bych neřekl, že mě potěší Mary Watsonová, ale ta její závěrečná řeč byla vážně perfektní a tím, že se tvůrci tak nějak symbolicky vrátili k první řadě se to celé vážně docela hezky zakončilo. A taky mě naštvalo to vysvětlení Rudovouse. Docela přehnané. Jako finálový díl (ať už série nebo celého seriálu) to už snad ani lepší být nemohlo, bylo to o postavách a jejich vzájemných vztazích a hlavně to dost prohloubilo vztah mezi Sherlockem a Mycroftem, který se z poměrně retardované postavy vypracoval až (skoro) na tu nejlepší - a tak to má být. Ty podivné mysteriózní sci-fi twisty a drogové experimenty v celé čtvrté sérii tvůrcům asi časem odpustím, ale za tuhle epizodu jsem jim skutečně vděčný. Udělala mi velikou radost. Děkuji všem, kteří se podíleli na tvorbě seriálu a stvořili fenomén a jednu z nejlepších adaptací Sherlocka. Děkuju hlavně hercům. Děkuju i Marku Gattisovi. A.... ach, Bože.... děkuju i Tobě, Moffate :). 100%. (25.01.2017)

40%. The Final Problem vlastně docela dobře funguje, ovšem ryze jako samostatný prvek. V kontextu seriálu jako celku bohužel selhává, především proto, že postrádá tři pro Sherlocka nepostradatelně typické rysy - (a) narativní dynamiku (třebaže ta dramaturgická je excelentní); (b) legendární dedukce jakožto Sherlockův nejtypičtější charakterový aspekt, pro nějž je tím, kým je; (c) humor, cynismus a nadhled, které si Sherlock dříve zachovával i v těch nejdramatičtějších situacích. The Final Problem téměř nemá progresivní děj (v zásadě jen opakující se smyčku sice efektních, ale překombinovaných situací se zpravidla předvídatelným rozuzlením), nestaví na tradičních dedukčních monolozích (až na dvě chabé výjimky bez šance scenáristicky konkurovat dílům minulým) a nemá prakticky žádný nadhled (je zkrátka na Sherlockův vkus až příliš patetický). Jako nezávislý film (ač by mu v hlavní dějové lince chyběl kontext) by byl nadprůměrným popcornovým thrillerem s jistou paralelou v hororech typu Saw, jako dílčí prvek závislý na seriálu je bohužel (a zvlášť v komparaci s dosavadním vývojem seriálu) značně podprůměrný, tím spíš vzhledem k faktu, že jde o absolutní finále, od něhož fanoušci (včetně mě) přirozeně očekávali mnoho. Nemluvě o tom, že z jednoho z nejlepších antagonistů všech dob scenáristé udělali pouhou loutku v rukách nerealisticky inteligentní a manipulativní persony, což jim budu těžko odpouštět. Snaha tvůrců o epický závěr se v jistém slova smyslu podařila, ale je to závěr až příliš přemotivovaný a místy proto až hloupý a teatrální. Od samého finále bych čekal spíše komorní náladu, nálož odkazů na předchozí epizody seriálu, čekal bych víc Baker Street, intenzivnější zapojení vedlejších postav jako Lestrade či Molly, a především bych čekal, že se tvůrci udrží na hranici mezi realističností a psychologickým sci-fi, na níž se drželi po celých 7 let, a ne, že ji budou značně překračovat prakticky po celou epizodu. Škoda, i když jde o přirozené vyvrcholení dlouhodobě upadající kvality seriálu (zhruba od 3.dílu 3.série), přesto jsem doufal v mnohem důstojnější rozloučení; experimenty s přehnanou mimořádností jsou zkrátka příliš riskantní a Sherlockovi by do závěru dle mého názoru sedl spíše klidnější a vůči divákům možná i lehce sentimentální konec, který by mohl být paradoxně mnohem epičtější, než tahle likvidace atmosféry a genius loci, jež seriál po celou dobu vysílání - včetně prvních dvou dílů 4.série, kde už to ale výrazně pokulhávalo - udržoval, a jež by si taky zasloužil. (15.01.2017)

Gatiss a Moffat jsou v součastnosti nejpopulárnější tvůrci surrealismu. Jak se mám emcionálně napojit na sci-fi variaci na SAW 5: Hra o přežití (Část 2) - Návrat Ztracené Sestry? V SAW bylo alespoň goreporno, v Šerlokovi je aspoň slušná kamera. V epizodě, kde pád letadla symbolizuje nenaplněnou lásku a teleportuje se se z ostrova (miniostrov) na jiný ostrov (Británie). Plány, tak geniání a nesmyslné, jak jste to ještě neviděli. Moriarty byl tak geniání, neboť byl loutkou na prstech psychopatické autistky a další řada Sherlocka bude nejspíš o řešení sebevražedných tendencí piškvorů v Nové Británii planety Titan. A možná přijde i Rudovous. (05.02.2017)

Tohle byla epizoda, která měla konečně atmosféru první série. Byla vážná, opičky se dělaly jen minimálně a byla nesmírně napínavá, třeba, že se neřešil detektivní případ v pravém slova smyslu. Drama mezi klíčovými postavami, absence halucinogenů a osudovost udělaly z The Final Problem nejlepší epizodu Sherlocka od The Reichenbach Fall a to už je hodně dávno. Pokud byl tohle skutečně poslední díl Sherlocka, pak je škoda, že Moffat a Gatiss udělali z třetí série, z viktoriánského speciálu a z prvního dílu čtvrté série, vědomě stupidní parodii, protože se ukázalo, že by na kvalitní detektivku/thriller pořád měli. Jen tu patetickou Mary na konci si mohli odpustit a místo ní nějak lépe dořešit moji oblíbenou Molly Hooperovou. PS: Mimochodem, kdo taky zaznamenal zjevnou inspiraci hororovou "Saw" sérií? (15.01.2017)