Klamár detektív (S04E02)

(Komentář obsahuje spoilery.) Scénáristé Sherlocka by pro dějový twist prodali matku do otroctví. Celou dobu jsem byl nadšený, říkal jsem si, že po dlouhé době se objevil skutečně skvělý díl - Sherlock propadající hrůzostrašným drogovým stavům, Watson rozmlouvající s mrtvou manželkou a k tomu odporný záporák, trpaslík, který chce zabít KOHOKOLI jen pro potěšení z vraždění (,,Mám rád, když mohu lidi proměnit ve věci."). Deprese, bezvýchodnost a špína, kam se podíváš. Navíc se autoři po nejrůznějších úletech o manželkách-špiónech a lidech, co přežijí i pád na hlavu z paneláku, vrátili k původní předloze A.C. Doyla (povídkaThe Dying Detective), a tedy i k tomu, čím v prvních dílech tolik fascinovali své fanoušky - senzačnímu převedení staré klasiky pro moderní věk. Pak ale dojde na poslední minutu a celá hodina a půl skvěle budované atmosféry se spláchne do hajzlu. Tento díl by se mohl pouštět studentům scénáristiky jako ukázkový příklad překombinovanosti. Pokud přijmeme pravidla hry, tedy že Sherlock je brilantní psycholog, člověk enormně prozíravý a nadaný geniální schopností dedukce, můžeme si klidně představit, že se záměrně nechá zmlátit, aby se dostal na kliniku hlavního záporáka, protože předvídá, že díky tomu Watson přestane truchlit nad smrtí své ženy a vyrazí mu na pomoc. Jenže ve chvíli, kdy zjistíme, že psychoterapeutka Watsona je vlastně Sherlockova ztracená sestra a celé to byl JEJÍ plán, pak nezbývá než zmatek a spousta otázek. To máme přijmout, že Eurus předvídala, že Sherlock bude předvídat, že Watson bude předvídat atd.? No nic. Hodnotím nadprůměrně, protože jsem se rozhodl, že se mi těsně před poslední scénou vybil laptop. (24.01.2017)

Někdo by měl Moffatovi s Gatissem darovat nový slovník, protože v tom jejich se "symetrie" očividně speluje jako "sebevykrádání". Nejlepší moment: John Watson s pláčem vysvětluje zdi, že mu byla tou nejlepší manželkou evr a vždy od něj čekala to nejlepší, což ho dovede ke slibu věčného celibátu, zatímco Sherlock potichu spekuluje, kdo to vlastně strávil celou epizodu komičkoušsky sjetý. Btw takže Mary ve videu na rozloučenou požádala nejlepšího rodinného přítele, aby zahájil proces systematické sebedestrukce potenciálně ústící v Sherlockovu smrt, přičemž účelem tohoto procesu byla "záchrana" Johna Watsona, o jejíž potřebě jednak Mary neměla důvod spekulovat, která závisela na vzniku stupidního johnlockovského konfliktu založeného na konceptu Sherlockovy viny za Maryinu dobrovolnou sebevraždu debilitou a jež ve výsledku opět nabrala podoby manipulace Johna k usmíření se Sherlockem, což teda nevím není záchrana a Mary o tom neměla jak vědět možná předpokládala že Moffatovi s Gatissem se opět nebude chtít dělat nic než přepisovat třetí sérii aby se mohli spolehnout na zcela vymaštěnou zápletkovou berličku a lá deus ex machina a nemuseli psát nic originálního boha jeho zastřelte to někdo už to je jak koukat se na na retardovanýho psa jak se marně pokouší zbavit se svého trápení brokovnicí v zadku. (09.01.2017)

Přepis Doyleho povídky je skvělý, jenže dávno je pryč čistota prvních dvou sérií. Umírající detektiv zabira tak dvě třetiny dílu, a ten zbytek je otřesný melodramaticky brak s cliffhangerem na konci. Vůbec z toho začínám mít pocit, že scénář se píše tak, aby tu byla možná i druhá interpretace, a to, že celé se to odehrává v Sherlockově hlavě, a že ten boj a postavy jsou jeho vnitřní zkušenost. No, tak či tak, spíš by se tento díl měl jmenovat Mary se jen tak nezbavite. (09.01.2017)

Klasický Sherlockácký prostřední díl - to znamená, že se tu jede většinu doby na nepřepáleném vyšetřováním, které tentokrát ozvláštňuje to, že je hrozně přepálené (o=´ A ať už se jedná o drogy, přeludy, nebo pološílené filantropy, je to moc fajn, stejně jako věc, kterou u jakékoliv jiné detektivky nesnáším - od začátku víme, kdo je tu padouch a jde pouze o to, jak bude odhalen. Výborně funguje i civilní linka (viz konec první části), ovšem, obávám se, aby to hoši scénárističtí příliš nepřekombinovali (viz konec téhle část). A chci spinn off s paní Hudsonovou, sakra! (09.01.2017)

„Mám pre teba najťažší prípad kariéry. Zachráň Johna Watsona.“ Najlepší diel. Toto som nečakal. Všímam si, že mnohým fanúšikom nevyhovuje, že sa táto séria vydala značne osobnejším smerom, ale za seba hovorím: „Jo! To je ono! Presne TOTO seriál potreboval!“. Nie hlášky a guľometné dialógy, ale pekné a silné scény, v ktorých sa Sherlock a Watson proste „len“ rozprávajú, objímajú a zdôverujú sa jeden druhému. Takto napísané to možno znie strašne, ale práve posledné minúty, kedy sa vzťah medzi nimi konečne oteplí, vyhnali finálne hodnotenie tejto časti k čistej stovke. Ale aspoň 80% by som zrejme dal i nebyť konca, pretože Toby Jones ma odpudivo mrazivý psychopat. A to som vám ešte zabudol spomenúť ten šokujúci twist s psychologičkou. "Ja nie som zlý človek. Proste mi to robí neskutočnú radosť." (15.02.2017)