Šesť Thatcheriek (S04E01)

Jak to říct a zůstat slušný? Doyle asi by nebyl moc spokojený. Tam, kde první a částečně i druhá série hrály famózně na tajemství, nečekané rozuzlení nitek a náznaků, kde nechyběla sofistikovanost a domyšlenost, tam od třetí série se všechno fláká. Ono už ani nezbylo moc zajímavých povídek, jež by šlo vykrást a spojit do jednoho dílu celovečerní stopáže s moderním twistem. A tak se tvůrci soustředí jen na čistě formální stránku věci, na různé pičičmundy v obraze, jež byly dříve jen ozvláštněním, ale nyní hrají hlavní roli. Nahodilé zvraty, cucání další možné zápletky z prstu, a nakonec místo Sherlocka dostaneme agentku Watsonovou. Celá ta špionážní linie je naprosto tuctová a nezajímavá, nedůvěryhodná. Podobně jako Watsonovy možné zálety. (Proč on si vybírá tak ošklivé ženské?) Jako by tyhle díly psal někdo jiný, nebo možná i ten samý, ale z donucení. (03.01.2017)

Sherlockův návrat z čtyřminutového exilu a nový případ, který je možná předehrou Moriartyho záhrobní (?) pomsty. V každé řadě SHERLOCKA se našel jeden slabý díl a finální série se bohužel jedním takovým kostrbatě rozjíždí. Úvodní vtipkování kolem zfetovaného Sherlocka a Johnova rodičovství mi moc vtipné nepřišly a případ točící se kolem minulosti Mary mě nechal chladným, i proto, že těm přesahům seriálu do špiónských a zabijáckých vod moc nefandím a postava i představitelka Mary mi nikdy neseděla. A ani závěrečný zvrat smrdící dojením emocí u mě nepadl na úrodnou půdu. (14.01.2019)

Třetí série byla slabší, vánoční speciál byl vyložený propadák, takže měla čtvrtá série tu nejlepší možnou premisu - už jsem se na ní jednoduše tolik netěšil, takže když jsem neměl přemrštěná očekávání, co jsem dostal? Skvělej, skvělej, přeskvělej díl a volám halejuja, hurááá, huráá kyselé zelí! Všechny roviny se krásně překrývají, tvůrci nemasturbují nad blbostmi (jako v tom poloodporném speciálu) a dávají přednost ději se zopár vtípky (chrastítko!). Někomu možná může vadit, že po většinu filmu není ústřední dvojice Holmes & Watson, nýbrž Holmes & Watsonová, což ovšem díky skvělému finále dává smysl. A ano, je tam pár chyb, ale jakékoliv naznačení by zavánělo spoileroidní kruciátou. (04.01.2017)

Váhal jsem mezi tři a čtyři, ale nakonec podhodnocuji na tři. Proč? Jedno je můj subjektivní problém a druhé podle mě objektivnější věc, kterou zmiňují i komentátoři... Tedy, ten subjektivní problém je ten, že nemám rád tajné superagentky a jejich úžasné zabijácké výkony - úplně mě to kroutí a běhá mi z toho smích po zádech. A tou druhou věcí je naprostá překombinovanost, kdy se do jednoduché a jasné Doylovy povídky snaží naroubovat špiónské téma, nelogické zvraty a nepochopitelné vztahy postav atp. Čím dám tím víc mě ale uchvacuje Martin Freeman a jeho civilní herectví, hlavně kvůli němu je mi líto těch pouze tří hvězd, protože jinak u mě každý díl Sherlocka automaticky začíná vždycky na pěti už od první sekundy prvního dílu první série, kdy mě tenhle jinak skvostný seriál dostal. (04.01.2017)

Sherlock na psychoterapii? Z osobních důvodů se mi tento směr moc nelíbí. Chápu snahu autorů o posun dopředu, o hledání něčeho nového, ale kdo stojí o dospělého (či jen traumatizovaneho) Sherlocka? Co ovšem tuto epizodu sráží nejvíce dolů je pokus o osudovost. Závěr už připomínal besidku amatérského divadla. (03.01.2017)