Posledná prísaha (S03E03)

Nikoli úvod třetí série - to závěr její poslední epizody představuje zcela zásadní předěl v Sherlockově životě. Zdánlivě se všechny atributy nacházejí na svých místech a zápletka ani na vteřinu nezakolísá - dokonce ani v těch nejvypjatějších okamžicích ... nicméně ve finále vás dovedle k vůbec prvnímu Sherlockovu selhání. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Neboť sílu intelektu nahradí silou fyzickou ... nebo - lépe řečeno - silou fyzikální. ON, který gordické uzly vždycky mistrně rozplétal, je najednou okolnostmi donucený jeden z nich bez dlouhého rozmýšlení rozetnout, protože NENAJDE JINÉ ŘEŠENÍ. Nejde přitom o to, nakolik s takovou variantou už dopředu počítá. Je vcelku příznačné, že jeho rozhodnutí přímo souvisí s těmi, kdož vyplnili citové vakuum v jeho životě. Neboť Sherlock už dávno není solitér ... tahle etapa jeho života navždycky skončila, když ho napadlo pronajmout si od své bývalé klientky byt na poměrně lukrativní adrese: Baker Street 221B. (22.03.2017)

Tento diel obsahuje najzákernejší zvrat s celej sérii, ale je vopred skvele pripravený tak, aby bolo dostatočne veľa priestoru na nápravu vecí do pôvodného stavu. Navyše mi Magnussen pripadal ako dôstojný Sherlockov protivník a osobne som ho pred trochu nasilu cool Moriartym preferoval. Ale prišiel záver a ten ma bohužiaľ sklamal, je to v podstate iba snaha o naviazanie na napínavosť vyvrcholenia série druhej a príliš sa na vysvetľovačky v prvom dieli série štvrtej neteším. (03.01.2016)

Záporák je skvělý. Nechutný, slizký, mazaný. Mohl to být důstojný Sherlockův protivník, kdyby ovšem tvůrci chtěli. Jenže oni ne, úplně jako by rezignovali na napětí a nahradili ho zdaleka ne vždy účinným humorem, Sherlockovy uvěřitelné dedukce vyměnili za naprosto neuvěřitelné myšlenkové pochody (jestli se vám v posledním dílu druhé řády zdálo jeho pátrání po opuštěné čokoládovně přitažené za vlasy, tak tentokrát si vezmete prášek na uklidnění), do děje zbytečně míchají nejrůznější vedlejší postavy, které jsou buď podobně geniální jako Sherlock nebo podobně tupé jako Lestrade, zápletka je překombinovaná, aby se skryly její nedostatky... A mezi tím vším se bezmocně potácí Watson, do jehož pocitu bezradnosti se snadno vcítíte. A konečné řešení? Překvapilo mě, ale ne tak, jak bych si býval přál. (28.04.2021)

Kolik toho jen může Watson unést? Začíná to pro mě být kapku otravné a Mary je jen třešnička na dortu. Sherlock už je několikátý díl spíš ztracen, než že by měl věci ve svých rukou a já ho mám mnohem radši jako arogantního všeználka, co doopravdy tu pravdu má. A Magnussen je pěknej hnusák ;) pocitově snad i horší, jak Moriarty. (04.12.2017)

"Nebyl sem si jistej, jestli koukám na Sherlocka nebo na Doctora Who" prohlásil jeden můj kamarád - a měl bohužel naprostou pravdu. Moffat si připadá jako king kterému projde všechno (a zjevně podle reakcí mu to stále nějak prochází, protože ho fanoušci začali žrát bez jakékoliv kritiky, bohužel) a tak na diváka začíná chrlit věci, které jsou totálně absurdní a dost nezapadající obraty. Jako třeba celá paní Watsonová se svou "tajnou historií" nebo záporák zjevně inspirovaný britským mediálním magnátem Murdockem, který si drží všechny informace... well, spoilers, sweetie. (07.01.2017)