Sherlock - Série 4

Vidím, že čtvrtá série to má s hodnocením jako na houpačce a skoro to vypadá, že ji buď budete zbožňovat, nebo nenávidět. S nadsázkou napsáno. Já byla, až na ten opravdu slabší první díl spokojená. Vedle efektů a nereálností je tu totiž ta emoční linka a na to já většinou slyším. A.... budu si muset od A. C. Doyla fakt něco přečíst, strašně by mě zajímalo, jak moc se těch děl tvůrci drží. V téhle sérii si nedělám naděje. (21.08.2018)

Sherlock přestal mít linku, ačkoliv se snaží tvářit, že ji má víc než kdy dřív. I přes tu příběhovou propojenost napříč sériemi vlastně ve výsledku každý díl dopadá spíš jako speciál - nakombinovaný z fanouškovských konspirací a tvůrcovských klišé odkazujících se na sebe sama (to je tak maximálně ještě v pořádku). Ta touha po inteligentní a odosobněně vtipné pointě, která dřív rozsekávala hutné kriminální případy, přerostla v emocemi přeplácnutý seriál, kdy se rádoby chytrý zvrat objeví co minutu, jenom aby se domnělá laťka smartass provedení zápletek a jejich technického zpracování mohla pořád zvyšovat. Jenže zůstává u toho chytrého zpracování - řemeslně Sherlock fakt ještě stoupl a režijně to není vůbec špatné, přiznejme kredit . Bohužel, o co složitější děj se spoustou wow twistů Moffat s Gatissem nabídnou, o to prázdnější a nesmyslnější je ve výsledku příběh. Samoúčelný nablýskaný alibismus - ehm, celkem povrchní umění, ne, pánové? Sami jste z Sherlocka vytvořili blázna, který si musí svoje případy vymýšlet, aby nějaké vůbec měl. Fakt by mě nikdy nenapadlo, že dám Donovanový takhle přeneseně za pravdu. (17.01.2017)

Moffatův věčný problém. Když vám moc lidí začne tvrdit, že jste génius, měli byste přestat poslouchat a vyhodit je z domu dřív, než tomu začnete věřit. Stalo se to už v Doctor Who - Moffat tam má jedny z nejlepších dílů (abych jmenoval jeden za všechny - Blink), ale taky má na svědomí zmatenou sérii s mrtvým astronautem. A Sherlock tuhle tendenci jen podporuje... Začalo to už ve třetí sérii, když po - ve všech ohledech skvělém - díle s Watsonovou svatbou přišel na scénu Magnussen. A čtvrtá série už je jen hřebíčkem do rakve. Dlouho jsem si lámal hlavu, v čem je problém. Podstatou celého Sherlockova světa je řešení problému. Jistě, sem tam se vyskytne nějaké nebezpečí, kterému je třeba čelit osobně, ale vždy je to síla osobního důvtipu, na níž kouzlo fikčního světa stojí. Sherlock zkrátka musí být vždy lepší a chytřejší, než všichni okolo. Plány protivníků musejí být komplikované a spletité, ale ne natolik, aby detektiv propadl zoufalství přemožen jimi. Zklamání z Magnussena pramenilo z toho, že Sherlock byl celou dobu jen ve vleku událostí, které nakonec nedokázal rozřešit jinak než vraždou. První díl čtvrté série detektivní zápletku zcela vypouští, aby dal vyniknout zmatenému pobíhání po planetě. V druhém díle se sice náznaky deduktivních sklonů objevují, ale jsou utopeny v halucinačním rauši, čímž opět nevítězí detektivní mysl, ale síla přátelství (?). Závěr patří kompletnímu WTF. Sherlock má sestru? A měl dalšího bratra, kterého si nepamatuje? Sestra je vlastně jen metaforou počítačového viru, který nakazí kohokoli, kdo s ním přijde do kontaktu? To nemá logiku. Ipso facto to nejde ani logicky vyřešit, takže se to vyřeší nelogicky - hrou, která víc než co jiného připomíná lacinou kopii Saw. Oceňuju roztroušené náznaky, jimiž si Moffat uhrabával cestičku k tomuhle příběhu v předchozích sériích, ale to je tak všechno, co se ocenit dá. Před několika lety by to snad působilo (v jiném kontextu) jako docela dobrá zápletka, ale po tom, co první dvě série Sherlocka do seriálové vlny vnesly, je to nutné zklamání, které divák nikdy neměl zakusit. (21.01.2017)

Kvalitativně nejkolísavější série. První dvě série jsou perfektní, třetí byla průměrná až běda a ve čtvrté se to celé překombinovalo. První z trojice se nesl v duchu průměrnosti třetí série, jednoduchý děj a otravné chování všech našich oblíbených charakterů, ani špičkový vizuál už to nijak nemohl zachránit a překvapivé úmrtí na konci němělo šanci nikoho zasáhnout. Druhý díl se zčistajasna sápal po kvalitách prvních sérií. Povedená kriminální zápletka, špičkový děsivý záporák v podání Tobyho Jonese a opět sympatické duo Sherlocka s Watsonem. Díl měl skvěle nasazené tempo, které ani ke konci neztrácelo dech a z celého dílu jsem byl nadmíru spokojen, kromě divného cliffhangeru na konci. Právě zmíněné překvápko na konci se proměnilo ve třetím dílu do čehosi naprosto šíleného. Vše se začalo vyvíjet nerealisticky a až moc překombinovaně, celé rodinné drama nebo co to mělo být, bylo absurdní a celý díl se tak proměnil asi v nejhorší díl ze všech sérií. Né že by tak nudil nebo měl až příliš jednoduchou zápletku, problémem jsou nerealistické a nepravděpodobné zvraty a spousta dějových berliček a chyb, překombinovanost v tom nejhorším světle. Celá série se souhrnně špatně hodnotí, ale slabý nadprůměr to stále je, 5.5/10. (24.01.2017)

Ignorujíc zašedivělého Bilba Šourka, v této čtvrté, snad konečné sérii, převažují grafické efekty, CGI a dějové výmysly náhodných dotázaných v nemocnici pro chorobně "přemýšlivé" před aktuálním, jasným dějem, který by měl konzistenci, napětí a logiku. Zrovna u tohoto typu žánru je to neodpustitelné... 40 % (19.01.2017)