3
Drei
Three
Réžia:
Tom TykwerScenár:
Tom TykwerKamera:
Frank GriebeHrajú:
Sophie Rois, Sebastian Schipper, Devid Striesow, Angela Winkler, Carina N. Wiese, Hannes Wegener, Karl Alexander Seidel, Cedric Eich, Tino Mewes (viac)Obsahy(1)
Novinářka Hanna a architekt Simon jsou úspěšný pár žijící v Berlíně v harmonickém svazku, který trvá již dvacet let. Různé aférky, plánování dítěte a svatby, každodenní starosti i radosti mileneckého páru, to vše mají za sebou. Až do okamžiku, kdy do jejich života vstoupí atraktivní Adam. Problém je v tom, že Hanna ani Simon o svých vzájemných citech k Adamovi netuší... Milostný příběh, ve kterém nechybí smysl pro humor, nečekané zvraty a překvapení je natočen s dynamikou a s citem pro výtvarnou stránku. Každá část příběhu zapadá do dokonalé mozaiky, ve které se osudy tří hlavních hrdinů propojí.
Snímek poukazuje k tanci, divadlu, sochařství a pohrává si i s filmovými citacemi, např. ze slavného filmu ZÁZRAK V MILÁNĚ (1951, režie Vittorio De Sica). Tykwer i ve svém posledním filmu řeší své oblíbené téma lásky, mezilidských vztahů a dotýká se nadčasových otázek života a smrti. Zabývá se problémem krize středního věku, svobody jedince, jeho sexuální orientace a záměrně se vymezuje vůči tradičnímu pojetí partnerského svazku. Oceňovaný současný německý režisér, scenárista a hudebník Tom Tykwer /1965/ patří mezi umělecké a zároveň komerčně úspěšné tvůrce. Jeho filmy jsou pravidelně uváděny na prestižních festivalech a patří mezi očekávané události. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (143)
Nejvíc mě na tom fascinuje, že ačkoli jde o důsledně nekonvenční film, který je formálně nápaditý, intelektuálně náročnější a ve svojí podstatě i emocionálně zneklidňující, všichni ti thirty a forty-somethingové se u toho náramně baví a smějou, až se za břicho popadají. Toleruju tu zjevnou vykonstruovanost děje (a vlastně všeho), protože to tady Tykwerovi až zázračně všechno funguje dohromady a divák je bez problémů ochoten zkousnout scény, během kterých by u méně zručnějších tvůrců odcházel z kina. Trojka pozitivně šokuje a dělá to zatraceně dobře. ()
Nežijme konvenčně, nebojme se nových výzev. Tak trochu jiná milostná trojka a tak trochu osobitější a komornější Tykwer, než jsme byly u posledních filmů zvyklí. Přesto se neokoukaná poetika z jeho začátků vytratila. Na příběhu svých třech postav šťouchá do současné společnosti i morálky, tu a tam provokuje, přesto si přiznejme, že než se dostaneme k nějakému „ději“, uběhne nemálo minut. Nabídne pár slušně načasovaných momentů, ale i zbytečné rádoby intelektuální pasáže. Herci mi nijak zvlášť nevadili!! ()
Tom Tykwer se po deseti letech vrátil do německé kinematografie a opět uspěl. Jiní němečtí režiséři by z této látky natočili nudnou romanci a la Danielle Steel, ale to by nesměl být Tykwer, aby z toho nevytěžil něco víc. Nutno říci, že se mu to podařilo. U 3 si dost často vzpomenete na Dolanovy Imaginární lásky, ale tento film je mnohem vyzrálejší a celý milostný trojúhelník je životně zkušenější. 3 není jen o krizi v partnerských vztazích, ale především o uvědomování si své sexuality a skryté homosexualitě, přičemž hlavní postava Simon si to zpočátku vůbec neuvědomuje a nechce si připustit, že je gay. Ne proto, že by měl strach z reakce okolí, ale proto, že svou dlouholetou přítelkyni Hannu (která je Simonovi nevěrná právě s tím, který souloží se Simonem, aniž by všichni tři aktéři to tušili) skutečně miluje. Na první pohled kontroverzní film, ve skutečnosti jde o krásnou a niternou romantiku okořeněněnou četnými (homo)sexuálními scénami, které ale jsou natočeny velmi vkusně (a přesto živočišně), což není u Toma Tykwera nic neobvyklé - vzpomeňte na sexuální orgie v Parfému - příběhu vraha. A opět - tradičně - velkou roli hraje hudební doprovod, který na první poslech do mnoha scén nepasuje, ale tyto scény by bez hudby absolutně nefungovaly. 3 je naprosto ojedinělý zážitek, na který budu hodně dlouho vzpomínat. ()
Tykwerovi filmy mi vždycky přišly, že jsou sice promyšlené, pečlivě komponované a jistou rukou zrežírované, ale že jim přesto něco chybí. Že jsou příliš sterilní, chladné a odosobněné a to úplně jiným způsobem než u takového Nolana, který vytváří precizní struktury, přičemž postavy a to, o čem se obvykle mluví jako o "emocích", u něj jsou jen jejich materiálem, a tak nemohou překračovat svou pozici a stávat se živoucnějšími na úkor celku. Tykwer se ale narozdíl od Nolana o emocionální dopady snaží. A v prvním záběru Drei se mu to i vcelku daří. Jenže následně celý film doslova utopí v množství nesmyslného balastu, přes který se při nejleší vůli už přímost první scény neprodere. A to počínaje tanečním prologem. Reps. abstraktem: tak jako mají odborné texty na konci nebo na začátku své stručné shrnutí v angličtině nebo němčině, v Drei se před odstartováním zápletky odehraje její resumé v jiném médiu, tedy tanci. Proč by ale měl mít film abstrakt, to netuším. Podobně zbytečný/iritující je Simonův voice-over, který se záhy vytratí, resp. zjevení jeho mrtvé matky jako anděla, které je vážně otřesné.__________Drei proti sobě staví opozice, které vcelku důvtipně invertuje: umění (Hanna a Simon) X věda (Adam), kdy Hanna a Simon jsou ustrnulí v mechanickém stereotypu svých životů a vědec Adam žije takřka jako beatnický básník půlky 20. století (bisexualita, nic moc nevlastní a na ničem nelpí); nebo svoboda X predeterminace. Přitom ale chápat Drei jako film o vyvázání se ze společenského (i biologického?) determinismu a přijetí (embrace) možností činit nestadardní rozhodnutí, by bylo mylné. Např. Simonova homo/bi-sexualita je předzamenaná totiž už ve scéna, v níž Hanna objevuje na zdi reprodukci obrazu Gilberta a George a označuje je za jeho hrdiny. Signifikantnější pro porozumění směru, kterým se Drei ubírá, bude ale patrně Koonsova série Made in Heaven, o které fantazíruje Hanna během Adamovi přednášky. Dostanu se k němu malým obloukem: po tom co Kant odřízl subjekt od světa, který vnímá, 20. století prošlo (velmi zjednodušeně) třemi fázemi vztahu k němu. Nejdřív šlo o to pochopit (fenomenologie, existecialismus). Pak se subjekt pochopil - jako konstrukce patriarchální, bílé, kapitalistické společnosti, a v oslnivé záři nadějí Máje '68 šlo o to ho rozbít. Když potom světlo pohaslo a začalo být trochu vidět, ukázalo se, že jednotlivé kusy rozpadlého subjektu si odtáhly ohlodávat právě ty síly Společnosti spektáklu (lze dosadit jakýkoli ekvivalent od postfordovské spol., po společnost nevolnosti), kterým se revoltující myslitelé 60. let snažili svým myšlením konce/rozpadu subjektu uniknout. A konec 20. století pak zastihl filosofy jako Alain Badiou nebo Slavoj Žižek ve snaze obnovit celistvost subjektu a jeho koceptualizace jako radikální možnosti nonkonformního myšlení. Koonsovy obrazy jsou někde na půl cesty. Nikoli na půl cesty mezi, ale na půl cesty oběma směry: konvečním zobrazením nefragmetarizovaného subjektu a jeho exploatací, komodifikací a rozprodáním. A přes všechnu Tykwerovu ironii, je Drei nakonec právě o tomhle. O třech lidech, jež na prahu středního věku přišli na to, že hledají jakési excesivní řešení, které zároveň bude ustavovat jejich celistvou pozici v rámci "těla" společnosti (nejde nakonec o utvoření rodiny, i když trochu nestandardní?). Jak by řekl Arnold J. Rimmer, "není nad starou dobrou písničku o lásce." () (menej) (viac)
V německých recenzích se o filmu nezřídka píše jako o utopii. Těžko se dá ale říct, že Drei zobrazuje nějaké ne-místo vytržené ze světa. Realita se připomíná neustále a poměrně vtíravě (dlouhé záběry na novinové články a televizní zprávy). I závěrečný ostrůvek bílé postele v nekonečném prostoru se vzápětí ironizuje (mimochodem ironií je prostoupen celý film, což naštěstí zvládne vykompenzovat i fakt, že Tykwer je tak trochu... Streber, který se nebojí patosu - nicméně občas by se možná bát měl). Drei se navíc nesnaží prosazovat jakékoliv všeobecně uplatnitelné principy a normy; naopak si vybírá tři individuality a na nich demonstruje, kterak se lze z fungujících norem vymanit a zařídit se tak nějak podle sebe sama. Podle svojí touhy. Bez ohledu na kategorie, které se subjektu už poněkud zautomatizovaně přiřazují.// Úžasný scénář. Dobře promyšlený, přirozený, nezadrhávající (ač ne hladký), vtipný, s potenciálem oslovit širší publikum. ()
Galéria (17)
Zaujímavosti (1)
- Bazén, kde se Simon (Sebastian Schipper) a Adam (Devid Striesow) poprvé setkávají, je součástí areálu Badeschiff Treptow na berlínské řece Spree. (rawboy)
Reklama