Zvuk hluku

„Poslouchej, jaký sračky se hrajou v tomhle městě! Je čas vrátit úder. Předvedeme tomuhle městu koncert, na jakej nikdy nezapomene!“ Parta hudebních teroristů bojuje za své přesvědčení a jediný, kdo to může zastavit, je policista, který díky své rodině nenávidí hudbu! Ten film je mile jiný, divný a originální. Už začátek, ve kterém se ujíždějící dvojice snaží setřást příslušníka na motorce pomocí odhazování částí bicí sestavy, naznačil, že Zvuk hluku bude svůj. Celý film se opírá o velkou nadsázku, takže ho samozřejmě nelze brát vážně. Ale já ani s žádným výstřelkem problém neměl. Spíš mě mrzelo, že snímek tu a tam ztrácí tempo. A tak některé opravdu výborné scény (prakticky všechna „vystoupení“, zvlášť „operace“ je naprosto perfektní a mohl bych si ji pouštět pořád dokola) střídají hlušší momenty, naštěstí ty lepší na ně dávají docela v klidu zapomenout. Ke konci už filmu trochu dochází šťáva, ale vynahrazuje to konec s úsměvným „zaprodáním se“. Slušné 4*, asi někdy zkusím i další tematicky příbuzné krátkometrážní filmy „Music for…“. (26.01.2020)

Základem a stěžejní linkou filmu jsou akustické útoky, které jsou vtipné i originální. Dvě hvězdy za zvukovou i vizuální podívanou. Vzhledem k tomu, že mi všichni muzikanti také lezli na nervy, jsem měla jasné komu fandím. Policajt, který nenáviděl hudbu byl můj favorit a pro mě důvod k další hvězdičce. Škoda, že romantická a kriminální linie byla jen výplní a nedošlo ani k žádné katarzi, která byla v očekávání. Ale i tak film držel pohromadě a pobavil netuctovým způsobem. (02.12.2014)

V jedné písni britské kapely Bonobo se zpívá: "Music is the healer, no matter who you are." Chtělo by se dodat, i když jí nesnášíte...postupem filmu je však patrné, že Amadeova nenávist k hudbě jen odráží jiný, důležitější pocit v duši. A hudební teroristé "jen" přináší možnost podívat se na tento pocit s důležitým odstupem, díky tomu, že ho ukazují z druhé strany. Díky své hudbě, která je naprostým opakem té klasické se může Amadeus vypořádat se svými stíny které ho doslova škrtí. Ve finále se tak hudba stává tím čím podle mě vždy byla a čím by měla být, pokusem o vyjádření a předání svých pocitů, nálad..vyjádřením svého vnitřního já. Film naplněný hudbou, zvuky a hluky až po okraj, jehož ústředním motivem je nakonec ticho. Neb "Lidé nesnesou ticho, znamenalo by to, že snesou sami sebe." (Pascal Mercier - Noční vlak do Lisabonu) (23.05.2011)

určitě zajímavé a netradiční ztvárnění hudby. Příběh opravdu není nijak extra nosný, ale seděl mi tam - jen ho mohli rochu víc vyladit. Doporučuji taky se podívat na Music for One Apartment and Six Drummers, což je vlastně taková předehra k tomuto filmu. Kratší stopáž by se hodila,aby to nebylo občas tak utahané. V každém případě však nadprůměrné dílko. Původní krátký film jsem ohodnotil 5*, ted "jen" lepsi 3*. (21.09.2011)

Varování! Nejde vůbec o film, ale o 4 rádoby cool hudební exhibice vyplněné naprosto nesmyslnou vatou. Nápad rozpracovat hudební youtube video do celovečeráku mi přijde asi stejně inteligentní jako třímininutový popový song shrnující celý děj Kmotra. Hudebníci prostě v práci s filmovým médiem dost tápou a pokud vás (tak jako mě) nechytí zvuková stránka, čeká vás jen nekonečná nuda. A na konci alespoň jedna velká odměna. . .ticho. (31.08.2011)