Môj týždeň s Marilyn

Můj týden s Marilyn jde odlišnější cestou než velkolepé životopisy. Razí názor, že povahu člověka poznáte spíš z jednoho týdne, kterému se film intenzivně věnuje, než kdyby vám jako encyklopedie předkládal jednotlivé události v životě osobnosti. Tím pádem je svěží, neúnavný a v lecčems více obohacující než klasický životopis. Nemusel by ale z Marilyn dělat modlu a nejlepší herečku světa… (30.05.2012)

Marilyn Monroe, jako symbol Hollywoodu, mám rád, a proto jsem si nemohl za žádných okolností nechat ujít film, který se zabývá jednou velmi zajímavou etapou jejího bouřlivého života. Herecké výkony byly úžasné a přesvědčivé - hlavně Michelle Williams a Kenneth Branagh. Stylizace do 50. let byla velmi důvěryhodná, stejně jako výprava. Zkrátka moc dobře natočený film, kterému však k dokonalosti ještě něco málo chybělo. (29.03.2012)

Zde dojde, tuším, k rozdělení diváků na dvě skupiny, nicméně obě budou na rozpacích: skupina nevědoucích bude očekávat mnohem víc ze života Marylin, hlavně co do pikantností, a možná bude z neznalosti odsuzovat její vystupování. Ti druzí, kterým není neznámá životní a profesní osa herečky z životopisných knih, budou chtít vidět své dojmy převedené na plátno tak, jak si je jejich paměť a představivost zafixovala. Obojí tak nemohou být zcela uspokojeni, jedná se o krátkou epizodu a není jen o Marylin, jsou v ní útržky vzpomínek mladého muže, nováčka ve světě filmu, který měl to štěstí osobně poznat dvě ikony své doby - jednu z nich osobněji :-). Spolu s ním tak nasajeme atmosféru Anglie padesátých let, pocítíme chlad a nehostinnost ateliérů Pinewoodu, ve kterých se Marylin cítila tolik stísněně a nejistě, poznáme lidi, kteří ji doprovázeli, vedli i ovládali. Marylin je nám představována z pohledů osob, které s ní při natáčení v Londýně přišli do styku - jako přirozený talent zářící hvězdným prachem, ale hned poté zmítaný pochybnostmi a strachem tak, že neodříká jednoduchou repliku - jako novomanželku, která už tuší, že opět nenajde onu jistotu a bezpečí, kterou podvědomě hledá jako bolestné za ztrátu šťastného dětství - jako sexsymbol žádaný veřejností i jako zranitelnou bytost, závislou na drogách a alkoholu, toužící prožít obyčejně šťastné chvíle. To vše nám v časovém rozmezí jednoho týdne zprostředkoval Colin Clark, který se světu svěřil se svým tajemstvím, ale především úžasná Michelle Williams, která svým výkonem dokázala na okamžik upozadit přesvědčení o neopakovatelnosti a jedinečnosti Marylin Monroe. (28.02.2012)

Malý velký film o týdnu života několika lidí, z nichž se jedna osoba náhodou jmenovala Marilyn Monroe. Její jméno tu ale není podstatné. Podstatné jsou chytře napsané dialogy, věrná stylizace do tehdejší doby, umně vybraná hudba, a příjemná komorní atmosféra. Každý z nás pamatuje moment, kdy jsme přišli o naivní růžové brýle, ve kterých nám svět připadal stejně jednoduchý, jak jednoduché přijde misskám propagování světového míru. Snad se Colin poučil, jak pro příště zvládnout víc holek najednou. To je totiž podobně důležitá schopnost, jako umět natočit dobrý film. (29.02.2012)

Tenhle film neřekne o Marilyn nakonec skoro nic. Dobře, měla šarm a pak se klidně zamkla v pokoji a noc probrečela, ale to je chabý. Taky je s podivem, že tady jako by úplně chybí děj, příběh a hlavně nějakej závěr. Ovšem aspoň, že název vážně nelže, je to týden s Marilyn. Týden se můžete koukat, jak je krásná, a pak se jede dál. Funguje to jen v případě, že cílem bylo Marilyn pouze ukázat, ne ji přiblížil nebo se snažit pochopit. Ovšem i v takovým dějovým vakuu se herci neztratili. Nejvíc mě potěšil Redmayne, je to od přírody sympaťák, jak to, že o jeho existenci se pořádně dozvídám až teď? Michelle Williams se snažila seč mohla a nemusí se vůbec stydět za svůj výkon, měla to jasně ze všech herců nejtěžší. Branagh má na kontě i civilnější a přirozenější výkony, Dench je boží vždycky, Emma Watson nemá moc prostoru, ale potěší, Zoë Wanamaker by měla dostávat víc rolí. Legenda Marilyn Monroe by ale zasloužila mnohem víc, než je tohle, škoda. (21.09.2012)