L'uomo che verrà
Man Who Will Come, The
Obsahy(1)
Zima 1943. Každodennost na zemědělských usedlostech na svazích Monte Solo nedaleko Boloně je určována nejen těžkou a úmornou prací, nedostatkem potravin, ale i opakovanými „návštěvami“ německých vojáků, kteří venkovanům berou i to málo, co jim zbývá. Pro osmiletou Martinu není ale nic významnějšího než očekávání nového života – když jí před časem zemřel bratříček, přestala mluvit a nyní s mlčenlivou nadějí vzhlíží k narození nového sourozence. Během devíti měsíců matčina těhotenství se ale svět stále více mění – agresivita německých vojáků stoupá, v lesích se začínají organizovat partyzánské oddíly. A právě v den, kdy se Martina dočká bratříčka, napětí exploduje: jednotky SS pozabíjejí více než sedm set žen, dětí a starých lidí. Tento absurdní a krvavý zločin vejde do dějin jako „marzabottský masakr“. Režisér Giorgio Diritti rekonstruuje tyto události s citem pro přirozený koloběh života a hodnoty venkovanů, aby tím ještě účinněji zdůraznil nesmyslnost a „nepatřičnost“ války. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (10)
Režisér filmu voľným spôsobom necháva plynúť život v dedinke až dospeje k masakru. Marzabottský masaker prebiehal v hornatej oblasti južne od Bologne v dňoch 29.9. až 5.10.1944 kedy jednotky SS majora Waltera Redera v dedinke Morzabotto a v priľahlom Grizzana Merandi a Monzono pozabíjali najmenej 770 žien, deti a starých ľudí. Dôvodom bola aktívna pomoc obyvateľov tejto oblasti partizánskym oddielom. Išlo o najväčší masaker vojakov SS na Talianskom území. ()
Většinu filmu, hlavně zpočátku není vlastně ani moc poznat, že se příběh odehrává za války. Filmaři se spíše soutředí na vykreslení amtosféry oné italské vesničky a v podstatě i děj se podřizuje "pouhému" sledování běžných životů italských vesničanů a ono je to vlastně moc dobře, protože právě díky tomu závěrečná část vynikne na krutosti a působí až neskutečně reálně. ()
Tornatore to sice není, ale i tak se jedná o slušně natočené válečné drama popisující krutosti WWII v malé italské vesničce. Silné téma však samo o sobě nestačí. První polovina se totiž rozvíjí příliš pomalu a než se dostanete k závěrečnému masakru, už vás nezasáhne tak silně, jak by asi měl. (6/10) [MFFKV 2010] ()
Nudně, nezajímavě a "jakožeumělecky" zrežírovaný film, který sází vše pouze na jednu kartu a to na závažnost tématu, o kterém vypovídá. Výsledek podle toho taky vypadá. Postavy jsou prakticky nevykresleny, jsou to jen panáci s nasazenými ustaranými tvářemi a právě záběry na vystrašené a bezmocné tváře dětí, matek a starců je jediný režisérův prostředek k vyvolávání emocí. Jsou to však emoce navýsost umělé, velice laciné a k divákovi podlé. Takové filmy ze mě dělají cynika. ()
Prvú polovicu filmu vidíme očami mladého dievčatka a vidíme to, čo v roku 1943 neďaleko od Boloni „máme vidieť". Druhá polovica je už o boji, respektíve o tom, ako ľudia sa snažia zachrániť vlastný život a život svojich priateľov pred nacistami/fašistami. Posledných 30 minút je dosť silná káva a pozeral som na to s krvácajúcim srdcom. Osobné hodnotenie: 80% (****) ()
Galéria (13)
Fotka © Mikado Film
Reklama