Ninja Factor

Zajímavá a legrační podívaná v podobě neustále vybíhajících bláznivých Japončíků (nyní i Evropanů a Američanů) v nejrůznějších kostýmech sem tam i s hláškami na jednu z nejtěžších tratí světa. Je úžasné, jak "Elita Ninja faktoru" zasvětila tomuto pořadu život - postavili si kopie dráhy doma a den co den trénují, tento pořad se stal jejich životním stylem a také je to na nich vidět. Přejít všechny čtyři úseky pravděpodobně znamená v Japonsku obrovskou prestiž. A určitě doporučuji se dívat na originál, ten komentátor je naprosto dokonalej. 80% (21.05.2012)

Japonci jsou pověstní svým perfekcionismem a smyslem pro systém vždycky a všude. A je to i krásně vidět u "bojovníků Ninja". Mně se ten pořad ve skrze líbí, je to taková fajn oddychovka. A navíc promyšlená oddychovka. Není tu žádný děj (takže ho nemůžu nijak kritizovat), je to prostě jedna obrovská, čtyřkolová a neskutečně náročná soutěž, s výstupem na horu Midorjama. Ale...mě to vlastně hrozně baví. Protože ten pořad je krásně upřímný. Od začátku je jasné, že ty úkoly nejsou žádná sranda. Jedna překážka je těžší než druhá, část je na svaly, spousta na rovnováhu a já na to vždycky jenom zírám s otevřenou pusou. Vážně se mi moc líbí, jak je ten pořad stále stejný. Na začátku je tuším stovka "vybraných odvážlivců", z nichž valná většina neproběhne ani prvním úsekem, a na konci stále menší skupina vyvolených, která nastupuje na to skutečné drama, které se jenom stupňuje. Na Ninja Faktoru je skvělé, že je tak přímý. A že to není závod nebo soutěž jakou známe z jiných zemí a televizí. Tady každý fandí každému. Připadá mi, že tu nikomu nejde o vítězství kvůli penězům (o nich se tu - na rozdíl třeba od Fear Factoru - nemluví skoro vůbec), ale o ten pocit. Protože kdo vyhraje v NF, je skutečný "borec". Líbí se mi, jak ti závodníci fandí jeden druhému, obecenstvo fandí všem a každý umí politovat každého, který měl byť minimální šanci dostat se daleko. A v tom je Ninja Faktor také tak japonský. A tak příjemný na koukání. Takže - není to klasický seriál, není to ani klasický soutěžní pořad, ale je to japonský způsob, jak to zkombinovat dohromady. A já za to Japoncům prostě musím fandit. (11.06.2011)

Skvělý pořad. Mám jej rád a moc pro mě znamená. Výkony soutěžících mě někdy dokážou i dost motivovat. Ke zdolání trati je potřeba fyzické zdatnosti, síly a psychického odhodlání. Obdivuji celou řadu zúčastněných, avšak můj největší respekt mají tři muži, kteří trat´ prošli celou a vyšplali na vrchol hory. "Mnoho je povolaných, jen pár vyvolených" (21.08.2011)

Neskutečně zajímavý sportovně zábavný pořad, který je vážně typicky japonský. Asi nejvíc se mi na něm líbí ta chuť většiny soutěžících (většiny, protože někteří si tam jedou jenom vyloženě udělat reklamu) ukázat, co v nich je a při troše (velké troše) štěstí i celou trať překonat. Nejde o to vyhrát nějaké peníze, ale jenom se seberealizovat a navíc vyhrát může klidně i všech 100 účastníků, takže vládne pohodová atmosféra, kde jeden druhého podporuje. Nechápu komentáře některých uživatelů, kteří říkají, že se to po čase okouká - jsou miliardy lidí, kteří budou donekonečna zírat na zelený trávník a na něm pobíhajících 22 týpků, to se teprve okouká, v Sasuke aspoň mění překážky, ale u fotbalu (nebo jakéhokoli jiného sportu) je to pořád dokola to samé. Dávám 4* a dal bych asi i 5, ale ženské závody mi přijdou nudné. Edit: Nakonec po minulém dílu (2. pokus Nagana v prvním úseku dráhy) musím přidat i pátou hvězdičku. (26.08.2010)

Na japonských soutěžích miluju to, že v nich (skoro) nikdy nikdo nevyhraje a výhra v nich vám zařídí (skoro) nehynoucí slávu. Což je rozdíl od těch evropských a amerických, kde tak nějak vždycky někdo vyhraje i když se tam plácá jako nudle v bandě a z poloviny překážek spadne (ano nárážím na WIPEOUT). Tohle je o nehoráznym skillu a sebeobětování. (07.12.2011)