Insidious

James Wan opäť dokazuje, že je pán majster. Druhá polovica je hororová dokonalosť, konečne mi naskakovali zimomriavky a priateľka sa skoro od strachu po... Ok, to je jedno. Je to určite pecka, avšak ako jeden z mála poviem, že o niečo viac sa mi páčil Dead Silence. Dôvod je jednoduchý - záver. V tomto horore bol žiaľ dosť priehľadný. Nevadí. Orphan a Dead Silence ostávajú u mňa aj naďalej neprekonané, ale tak ako milujem ducháriny, tak milujem aj tento film. ... a teším sa na Don't Be Afraid of the Dark!!! (27.04.2011)

Ano... i já se musím přidat k nadšené=vystrašené většině. Tohle je pravý horor v pravém slova smyslu. Svojí atmosférou se vrací ještě do černobílých dob filmu, aby nás vyděsil k smrti. A daří se mu to od první minuty, do poslední minuty. Osobně musím za sebe napsat, že jsem se nikdy u hororu takhle nebál!! Možná v dětství u Čelistí v kině, jako malý kluk. Ale to bylo spíš trauma. Něco jsem již v životě viděl a zažil, aby mě nějaký horor vystrašil. Ovšem tomuhle se to docela povedlo. Osobně když to teď po filmu píšu, tak sice nejsem vyděšený, spíš jsem dostal na konci záchvat smíchu z toho, jak si se mnou film pohrál a jaká to byla jízda (prostě nával adrenalinu), ale jsem spocený jak čuně, pc hučí nějak moc nahlas a poskakující laboratorní potkan v kleci za zády mě docela slušně znejisťuje ... :-)) Ale k filmu. Jako film, to není kdo ví co. Děj špatný, herecké výkony nic moc. Ale efekt, který film vyvolává je ve svém subžánru (duchařiny - dejme tomu) na samém vrcholu. Je to jako "kung-fu film" se špatným dějem, špatnými herci, ale špičkovou choreopgrafií soubojů. Takže pokud se tady zaměříme pouze na scény, které děsí diváka, je to absolutní VRCHOL hrůzy!!!! Právě že film překračuje/nedodržuje "pravidla" hry a sází na nás šílené scény neplánovaně, nečekaně a v šílené intenzitě. Za celý film si člověk nemá skoro vůbec kdy odpočnout a vydechnout. Tlak na diváka je co nejintenzivnější hned od startu a pořád zesiluje. Pokud to mám hodnotit jako film, je to 3/5, pokud ale horor-duchařina, je to plný počet bez mrknutí oka. A já hodnotím vždy v rámci žánru. Takže pro mě osobně - nejstrašidelnější film všech dob (zatím ...). (06.05.2011)

Viděl jsem hada chcát, koně blejt a žábu bušit pěstí do skály, ale tohle jsem ještě neviděl. Prostě občas se stane, že někdo zaspí a v tu ránu si to už kvaltuje rovnou k samotnému Princi lži do tenat. To beru. Naštěstí ale každý fakan, co takhle v duchu vandruje, má fotra, jenž to umí taky a tak už jen stačí přizvat bábu na saních, co rozkmitáním starejch cibulí uvede do spánku i diváky a ejhle, všechno jde do hajzlu. Vlastně pocaď dobrý. Lekačky a duchařina s vrzajícími dveřmi, divným chichotem v baráku a děsivou hudbou - to je moje. Ale od vandrování po dreamlandu a boji o synovu píchlou duši se pro mě stal filmu prakticky nekoukatelným. Nuda jak u videostopu i s onou strhující losovačkou o kuchyňskou váhu Zepter. Vážně zvažuji, jestli má cenu nudit se i u druhého dílu. (04.07.2014)

Děsivé, ale taky pěkně zmatené. Dvě různé poloviny, jedna slušná, založená na atmosféře z rozvrzaného baráku, druhá taky solidní, ale už víc mimo, postavená na vymítání. A to je špatně!! James Wan to i přes mizerný rozpočet celé natočil nesmírně zručně, nechybí feeling, mizivá předvídatelnost, solidní budování napětí, slušní herci. Wan má totiž jednu velkou výhodu – stačí mu mít k ruce dobrého kameramana, zvukaře, maskéra a jede na plné obrátky. Kazí mu to naopak výstavba nelichotivé zápletky a zmiňovaný závěr, kdy předesílaní duchové začnou skákat odevšad a vše pečlivě budované si režisér sám tak trochu sráží. Astrální vody prostě moc nefungují a o důmyslnější scénář si film přímo volá!! Když to ale všechno přejdu, tak sledovat Insidious je hodně nepříjemné, myšleno dokonale strašidelné. Moment překvapení a umění vyděsit diváka dostal Wan asi už do vínku. Už jenom proto nelze jeho žánrový kousek přehlížet!! (10.08.2012)

A světlo na konci tunelu neobhajitelné sračkoidnosti současného hororu se koukám stále nerýsuje. Řeknu na konto téhle amatérské nepůvodní splácaniny jednu jedinou pozitivní věc: když už nic jiného, má Wan očividně aspoň dostatek slušnosti na to, aby měl ze své tendence uchylovat se ke stupidním lekačkám mindrák a snažil se ji nějak napravit. Potíž spočívá v tom, že navzdory vší snaze o napětí a atmosféru typickou pro kvalitní příslušníky žánru nedokáže vypotit nic lepšího než natažení zmíněných berliček pro neschopná ťululum na neúnosnou délku a snímat je stylem, který je obírá i o tu nejzákladnější děsivost postavenou na čistých reflexech. Výsledkem je nepopsatelná nuda, kterou kromě divákových zdvořilých pokusů o předstírání šoku prokládá už jen neutuchající údiv nad nepochopitelně debilním scénářem kloubícím nepropojené prvky a dějové linky snad z pěti vzájemně nesouvisejících filmů (včetně Krotitelů duchů, wtf?). Kdo je záporák, co chce, proč a proč to nemá dostat? Jakou úlohu hraje ten barák a proč se v závěru vrací v ústřední roli, přestože prý nemá na události snímku žádný vliv? A co tam kurva dělají ti kůl supr čupr duchové? Nevim, zavři hubu, vole, dál zkoušej vyprstit pištící přítelkyni na vedlejším sedadle a ztotožňuj se s Patrickem Wilsonem, jehož věčně otrávený ksicht zachycuje moje pocity z tohohle údajného spasitele moderního hororu líp, než by to dokázala sebevýstižnější slova. (01.01.2015)