Réžia:
James WanScenár:
Leigh WhannellHudba:
Joseph BisharaHrajú:
Patrick Wilson, Rose Byrne, Ty Simpkins, Johnny Yong Bosch, Lin Shaye, Leigh Whannell, Barbara Hershey, Joseph Bishara, Jeannette Sousa, Ruben Pla (viac)Obsahy(3)
Když se rodina přestěhuje do nového domu, začnou se dít podivné věci. Zjevují se zde děsivé postavy a je slyšet šepot. Situace vygraduje ve chvíli, kdy se jeden ze synů neprobudí. Lékaři příčinu jeho kómatu nedokážou vysvětlit... (TV Prima)
Videá (2)
Recenzie (1 350)
Málem jsem se posral hrůzou. Že to nikdy neskončí! Ale popořadě. První polovina - Abnormal Passivity. Rodinka stěhuje nábytek, uklízí dům a do toho jim nasraný poltergeist tu a tam houkne do komína, zaskřípe špatně namazanými dveřmi, a co je nejstrašnější, občas jim zpřeháže abecedně seřazené tituly v knihovně. Pro tohle mám ještě docela pochopení. Mně někdo vrazit Koontze před Kinga, mám z toho dva měsíce tiky a panicky se pětkrát denně vracím do bytu, abych se přesvědčil, jestli jsem opravdu vypnul sporák. A to nemáme plyn! A pak to konsternovaná ektoplasma rozjede naprudko! Synáček začne byt duchem nepřítomen, po domě běhá hihňající se trpajzlík, na stropě visí pán s červeným xichtem a mě mrazí. Při té hrůze jsem totiž úplně zapomněl zavřít v obýváku okno. Naštěstí přichází paní v plynové masce a její dva retardovaní synové a hrajou si na Akroyda s Murrayem. Komediální vložka výborná! Paní má ve filtru asi nějaký nějaký pětilebkový matroš, nadýchá se THC, prohlásí, že tatínek je astrální kosmonaut a měl by okamžitě odstartovat, protože jinak má synáček v Houstonu děsnej problém. Pomalu mi tuhne úsměv na rtech. Pan Wan v této fázi patrně nevěděl kundy kam, a tak se začal drápat na Tichý kopec v celé jeho sračkovitosti. Chudáka tatínka totiž pošlou za mlhu hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál. No co vám budu povídat! Tma jako v prdeli, do toho třikrát BUBU, dvakrát BAF, nějaké to kopýtko, trochu kouře, jeden nehezký obličej a teprve potom se vynořil Rákosníček a pravda a láska opět zvítězila nad lží a nenávisti. Naposledy jsem se takhle vyděsil, když mi přišel červený pruh z magistrátu. Řidičák mi naštěstí neprocvakli, chtěli jen pět litrů výpalné a prý, když si budu zbytek svých bodů hýčkat, nějak už to dojezdím. Ale byl to horror! ()
Ano... i já se musím přidat k nadšené=vystrašené většině. Tohle je pravý horor v pravém slova smyslu. Svojí atmosférou se vrací ještě do černobílých dob filmu, aby nás vyděsil k smrti. A daří se mu to od první minuty, do poslední minuty. Osobně musím za sebe napsat, že jsem se nikdy u hororu takhle nebál!! Možná v dětství u Čelistí v kině, jako malý kluk. Ale to bylo spíš trauma. Něco jsem již v životě viděl a zažil, aby mě nějaký horor vystrašil. Ovšem tomuhle se to docela povedlo. Osobně když to teď po filmu píšu, tak sice nejsem vyděšený, spíš jsem dostal na konci záchvat smíchu z toho, jak si se mnou film pohrál a jaká to byla jízda (prostě nával adrenalinu), ale jsem spocený jak čuně, pc hučí nějak moc nahlas a poskakující laboratorní potkan v kleci za zády mě docela slušně znejisťuje ... :-)) Ale k filmu. Jako film, to není kdo ví co. Děj špatný, herecké výkony nic moc. Ale efekt, který film vyvolává je ve svém subžánru (duchařiny - dejme tomu) na samém vrcholu. Je to jako "kung-fu film" se špatným dějem, špatnými herci, ale špičkovou choreopgrafií soubojů. Takže pokud se tady zaměříme pouze na scény, které děsí diváka, je to absolutní VRCHOL hrůzy!!!! Právě že film překračuje/nedodržuje "pravidla" hry a sází na nás šílené scény neplánovaně, nečekaně a v šílené intenzitě. Za celý film si člověk nemá skoro vůbec kdy odpočnout a vydechnout. Tlak na diváka je co nejintenzivnější hned od startu a pořád zesiluje. Pokud to mám hodnotit jako film, je to 3/5, pokud ale horor-duchařina, je to plný počet bez mrknutí oka. A já hodnotím vždy v rámci žánru. Takže pro mě osobně - nejstrašidelnější film všech dob (zatím ...). ()
Insidious mě překvapil, jak dlouho nechá diváka napjatého, kdy už to začne. Úvodní titulky naznačují, že půjde o horor, ale najednou režisér jakoby nic sjede do dramatu. Jenže postupně se na plátně obejvují lekačky, atmosféra začíná pozvolna houstnout a film se s příchodem "profesionálů" pořádně rozjede. Pak je to klasická žánrovka ozvláštněná cestováním mezi dimenzemi s ne moc strašidelným hlavním "záporákem", ale toho zastupují jiní (rodinka na sedačce či stará paní). Samotný konec se mi moc líbil a rozsekl celkové hodnocení, které se je tak mezi 3/4*, směrem nahoru. ()
Uznávám, že pár scén by mohlo být v kině opravdu děsivých, ale založit horor pouze na lekačkách není úplně ideální, Dojem pak kazí především nelogický a extrémně překombinovaný děj. A jak už jsem se přesvědčil v Conjuring, Wan je dobrý především ve schopnosti kopírovat z jiných úspěšných hororů to dobré a bohužel už ne tak dobře to slepit dohromady. 30% ()
Wanova parketa přestavět šedou realitu v bizardní strašidelný hrad, z kterého divák odchází značně roztřesen. Pozvolný rozjezd nehraje na originalitu, ale na atmosféru a je takovým předskokanem pro velice silný dojezd, při kterém se budete strachy dívat před sebe, za sebe a možná i na strop. Horor roku! ()
Galéria (57)
Fotka © Wild Bunch Distribution
Zaujímavosti (35)
- Po přestěhování do jiného domu si Renai (Rose Byrne) pouští gramofonovou desku se skladbou „Nuvole Bianche“ od italského pianisty Ludovica Einaudiho. (chelsea17)
- V jedné ze scén, odehrávajících se ve třídě, je možné všimnout si na tabuli dvakrát podtrženého jména režiséra Jamese Wana a také jména Yesima Osmana (maskér) a Leslie Borchard (kadeřnice). (oje)
Reklama