Modré z nebe
Réžia:
Eva BorušovičováKamera:
Dodo ŠimončičHudba:
Ivan KrálHrajú:
Slávka Halčáková, Emília Vášáryová, Zita Kabátová, Milan Mikulčík, János Bán, Jan Kačer, František Kovár, Juraj Nvota, Aleš Votava, Tomáš Votava, László SzabóObsahy(1)
Na okraji mesta, v osamelom staršom dome s veľkou záhradou, žijú tri ženy - dcéra (Slávka Halčáková), matka (Emília Vášáryová) a babička (Zita Kabátová). Denne sa potýkajú s bežnými problémami ich spolužitia. Napriek tomu, že sa snažia pomáhať si a porozumieť jedna druhej, vzájomne si ubližujú. A je tu ešte čosi, čo komplikuje ich vzťahy: muži. Muži, ktorí odchádzajú a prichádzajú, no iba jeden je ten pravý. Zanechávajú stopy, ktoré sa dlho hoja - bývalý manžel a otec rodiny (Jan Kačer), brat a strýko alkoholik (František Kovár) či dcérin priateľ (Milan Mikulčík). Do života trojice však nakoniec prekvapivo vstupuje sympatický neznámy (János Bán)... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (25)
Eva Borušovičová začala vo veľkom filme práve týmto príbehom a treba uznať, že to nebol zlý počin. Snaha o sondu do životy troch generácií žien, ktoré spolu žijú vo veľkom dome, sa vydarila, ale zjavne chýbal režisérky trochu odstup, azda to možno pripísať jej veku. Herecky je film nadpriemerný, muži hrajú druhé husle a sú len do počtu. Prekvapil krásny jesenný vizuál. ()
Keď je na duši ťažko babičke, tak plače a zje pri tom dva broskyňové kompóty. Keď je na duši ťažko mame, tak ona už neplače, ale iba žehlí a zje pri tom dva broskyňové kompóty. A ma keď je ťažko, tak já nič nerobím, já iba zjem broskyňové kompóty. Jeden příliš velký, příliš malý dům a v něm tři ženy, které si lezou stejnou měrou na nervy, ale kdyby mohly, tak by jedna druhé modré z nebe snesly. Podzim života v každé z těch žen tkví, v jiné formě, s jiným pohledem na svět. Generace za generací snaží se být jiná než ta předchozí, ale ve výsledku se stejně rády navrací tam, kde je jim nejlépe - do teplé náruče svým maminek. Herecké souznění, melancholická hudba z pera Ivana Krále, kamera s nádechem babích dní a příběh, který se bez jediného zaškobrtnutí přelévá z absurdní komediálnosti do skličující deprese, až nakonec ulehne ke spánku s příjemnou nostalgií na srdci i v duši. K takovým filmům se budu vždy ráda vracet. ()
Nejhorší byly ty snové sekvence, kde tři hlavní ženské postavy byly oblečeny celé v bílém, pokaždé na různých místech a celé to mělo symbolizovat zřejmě život, i čáp tam musel být přítomen. Kýč jak bič! Celkově to působí pouze jako nějaká změť obrazů, chtěné poetiky a očividné symboliky. Bohužel to nefunguje jak by mělo. Zita Kabátová jako nejstarší žena podává suverénní výkon, Emília Vašáryová jako prostřední je v každém záběru okouzlující a s přehledem strčí všechny do kapsy, bohužel nejmladší Slávka Halčáková mě to celé svou amatérštinou kazila a nic nepomohlo, že ukázala i svoje mohutné dudy. Holt poetika je ta tam, věřím, že kdyby se režie ujal třeba Karel Kachyňa nebo Martin Šulík, dostalo by to úplně jiný šmrnc. ()
Poetický film s troma generáciami žien v jednom dome, bez stáleho mužského dozoru a s jedným živým bocianom. Nič pre mňa a mám pocit, že film vznikol len na to, aby Slávka mohla ukázať svoju dokonalosť, kým je dokonalá. Ale to je možno len môj pohľad na film, lebo nič iné ako erotické fotenie na kope uhlia som si nezapamätal. –––– Doprdele, himlhergot, krucinál! ()
Tři ženské v jednom baráku, navíc umělecky zaměřené, to nemůže vyústit v normální film. Zita Kabátová hraje tradičně stárnoucí herečku, babičku. Jde jí to náramně. Emília Vašáryová je tu v pětapadesáti ještě pořád pohledná dáma. Jsme svědky dosti potrhlých situací, které nedávají mnoho smyslu, ale výstup to má jasný. Život se musí žít i kdyby nás moc nebavil. Nálev je sladkokyselý, takže optimismus střídá deprese a naopak. Hudba Ivana Krále film skvěle podbarvuje a dávám za ni hvězdu navíc. Osobně mám rád tenhle film kvůli druhé polovině, která je syrová a neúprosná. Slovenské nezávislé léto. 85% ()
Reklama