Hektorova cesta aneb hledání štěstí

Pokus o serióznejšieho Pegga a akúsi kanadskú verziu Waltera Mittyho. Tam kde však bol Mitty hravý, vtipný a pohodový je Hector akurát tak otravný. Už sa mi skutočne dlhú dobu nestalo, aby ma film ktorého primárnou snahou je diváka pozitívne naladiť takto otravoval. Otravoval svojím naivných, jednoduchým videním sveta plného stereotypov. Celá tá výprava Hectora je jedno veľké klišé, kde Čína je samozrejme krajinou s duchovnými kláštormi v malebných horách, kde mnísi prednášajú tie najväčšie životné múdra na jednej strane a modernými mrakodrapmi s naivnými prostitútkami z chudobných provincií na tej druhej, v Afrike sa zase sústavne tancuje a medzi to bojuje o drogy, ale zo všetkého najviac zarazí ten pokus o morálne ponaučenie, kde cesta za poznaním pravej lásky vedie skrz to, že svoju priateľku na dlhú dobu opustím, idem na sebeckú výpravu po svete a počas nej sa pokúsim vyspať s čínskou prostitútkou, zbaliť svoju vydatú bývalú priateľku, ktorá žije v šťastnej rodine a ... ďalej sa mi to už ani nechce rozvádzať, lebo na ten pokus o seriózny, intelektuálny záver s miešaním sa emócii v Hectorovej hlave počas jedného vedeckého pokusu by som už musel byť vyslovene zlý. To už sa celá naivita tohto snímku ukáže vo svojej plnej kráse. Hector and the Search for Happiness je síce pekne natočený, hýri farbami a dobre sa na neho pozerá, ale človek nevie čo si o ňom vlastne myslieť. Je to taký nesúrodý mix, ktorý sa chvíľu hrá na situačnú komédiu (výstupy Hectora a jeho pacientov počas psychiatrickej praxe), chvíľu chce byť odľahčeným filmom (dej v Číne), druhú chvíľu takmer až thrillerom (zbytočná scéna zajatia v Afrike), a chvíľu aj vážnou drámou o zmysle života (scéna v Kalifornii s ex). Má množstvo vedľajších línii, epizodických postáv ktoré sa tu účelovo objavia vždy na malú chvíľu kvôli ďalšiemu moralizovaniu (drogový barón, prostitútka, expriateľka, teplý kamarát atď.), ale žiadna z línií nie je uzatvorená, postavy z deja miznú a celé to vlastne skončí tak ako to začalo ... čiže nijako. Hector síce občas pobaví, občas sa mu podarí vykúzliť pozitívnu atmosféru alebo letmý úsmev na tvári, ale po väčšinu času skôr otravuje svojím prostoduchým prístupom k látke. Vďaka aspoň za tú roztomilú Rosamund Pike, aj keď len na minime priestoru. CELKOVO: 2,5* (5/10) (07.02.2015)

R. Pike úžasně ztvárnil poznávací cestu světem, při které zjistil, že to co hledá se nachází úplně jinde. Nádherná vizuální stránka, výbroná kamera a hudba. Hector je vtipný, dobrodružný i dramatický, a těch 120 minut prolítne tak rychle jako Hector světem =).Jediné, co mě trošičku štve, je neoriginalita, protože tenhle námět tady už za poslední rok byl viděn, a to ne jedinkrát. (28.03.2015)

Emoce, zábava, romantika a mnoho dalšího přináší tento dojemný snímek o pohledu do duše obyčejného člověka. Jasně, je to natočené hodně s nadhledem a nastávají tam situace, které by se těžko někomu přihodili - ale ono se na to tak strašně pěkně kouká. Velmi poučná podívaná která vás možná dovede k zamyšlení. Za mě velký palec nahoru. (02.02.2015)

Další z řady filmů naplněných pseudomoudry. Měl by ve vás zanechat dobrý pocit a "donutit" vás se radovat z maličkostí a každodenního života. No, ale nezanechá a nedonutí. Simon Pegg sice tyhle životní ztracence umí jako málokdo, ale tady jsem mu Hectora příliš nevěřil. Bylo to možná dáno i tou "sluníčkovou" stylizací (všude na světě je přece krásně, ať jsme chudí, nebo bohatí). P.S. Možná je to jen určeno naprosto jiné a úzké cílové skupině, protože buďme upřímní, kdo má v dnešní době čas a hlavně peníze se na x měsíců sbalit, letět do Tramtárie (Čína, Afrika a Los Angeles je přece skvělá kombinace) a hledat štěstí a smysl života? (08.06.2015)

Tak určitě... Je to naivní, kýčovitý a většině lidí se tohle asi nikdy nestane. Jenže - on zaplaťpánbůh svět není jenom pro většinu. Ba spíš naopak. Film s krásně uvolněnou atmosférou, který se dá lehce rozválcovat na čtyřiadvaceti řádcích, jak tady někteří ukazují, no ale na který se taky dá normálně v klidu podívat a nebejt u toho hnidopich. Je to na tobě, já jsem si Hektora oblíbil. (15.09.2019)