Golem

Vyprávění o hliněné bytosti, kterou vytvořil židovský Rabbi Löw, patří mezi nejznámější staropražské legendy. Postava Golema je v širším diváckém povědomí známa z Fričovy dvoudílné veselohry Císařův pekař a Pekařův císař, ovšem stejné téma bylo zpracováno již v roce 1936. Společnost A-B se původně rozhodla natočit film, jehož základem měla být stejnojmenná úspěšná hra Voskovce a Wericha. Předpokládalo se zároveň, že film bude natočen ve dvou verzích (české a francouzské) a realiazce měla být svěřena režisérovi mezinárodního jména. V a W doporučovali Bernarda Deschampse, nakonec byl prosazen zkušenější Julien Duvivier, který chtěl legendu pojmout jako velkolepu historickou podívanou. Toto pojetí se však od základu lišilo s představami V a W, kteří byli po řadě neshod a kompromisů nuceni od celého projektu ustoupit. Česká tvůrčí spolupráce se nakonec omezila pouze na významný podíl kameramanů Vícha a Stallicha. Titulní roli choromyslného císaře Rudolfa vytvořil významný francouzský herec Harry Baur, kterému výborně sekunduje vynikající Roger Karl jako intrikující kancléř Lang. Pro českou stranu měla největší význam účast Trudy Grosslichtové, která se tehdy ve Francii prosadila pod pseudonymem Tania Doll. Nákladný velkofilm, kterému kromě jiného vévodí několik strhujících scén za účasti tisícového komparsu, je také důkazem mimořádného postavení pražských barrandovských ateliérů u zahraniční konkurence. Ve třicátých letech se nejmodernější ateliéry v Evropě staly vyhledávaným místem pro vznik monumentálních historických fresek (Volha v plamenech nebo Port Arthur) a českým tvůrcům zajistily mimo jiné potřebný kapitál a renomé. (24.10.2009)

Temné a v duchu romantického 19. století (a z židovské pověsti skutečně vycházející) zpracování tématu (včetně hudby, jež pracuje s využitím synagogálních zpěvů velmi poučeně invenčně), v němž je humorných - původem z Osvobozeného divadla - scén jen malinko, dominuje naopak politická linie, Lang je tu zobrazen jako novodobý Haman a manipulátor nejhoršího zrna, proti němuž se organizuje židovské povstání. Ve snímku vidím silný prohitlerovský osten. Scény z židovského ghetta mají strašidelnou podmanivost, i když jsou to pohádkové smyšlenky. (29.06.2010)

Le Golem je klasickým příkladem dvou různých přístupné k jedné látce. K originálnímu podání V+W se nakonec nejvíce přiblížil až samotný Werich začátkem 50. let. Nyní, v polovině let 30., měl hlavní slovo Duvivier a Češi se tehdy mohli alespoň částečně přiblížit k velkým historickým filmům zahraničím. Židovská pražská legenda v podání Francouzů bude ale vždy něco trochu jiného, právě pro svůj pohled zvenčí. Nicméně díky některým domácím hercům ve vedlejší rolích (v čele s Trudou Grosslichtovou alias Taniou Doll jako Mme. Benoit) se došlo k příjemnému kompromisu. (22.02.2009)

Asi nejlepší verze Golema, kterou jsem kdy viděl. Od Voskovce a Wericha si tvůrci moc nevypůjčili, spíše vycházejí ze staropražské legendy (té ostatně odpovídá i způsob golemova oživení). Film je dost temný a pochmurný, má povedenou výpravu (vše se točilo v ateliérech) a slušně obsazené hlavní role. Jen mi připadá zvláštní, že tuhle legendu v Praze zfilmovali Němci a Francouzi (další verze vznikly jinde), ale české filmaře (s výjimkou populární dvoudílné Fričovy komedie) nezajímá. Proč? (27.03.2005)

V žánrovém zařazení je tu "horor" na druhém místě. Ehm, no to jistě. Poměrně nudné historické drama, kde můžeme jen litovat, že Voskovec s Werichem se nakonec natáčení neúčastnili, protože by to alespoň byla legrace. Takhle je to jen klasické rudolfinské drama se všemi zažitými (i když již historicky překonanými) stereotypy a klišé.Jediné, co stojí za zmínku, je výprava (byla skutečně bohatá, což na kostýmech a kulisách je prostě vidět) a závěrečný golemův útok. To také rozhodlo, že když jsem se při hodnocení rozhodoval, zda dvě, nebo tři hvězdy, přiklonil jsem se k té vyšší. Ale bez poslední zhruba čtvrthodinky jde o nudu k uzoufání. Zlatý Wegener (i když pořád lepší, než ta sockomoušská agitační hrůza s Werichem). (08.10.2013)