Muži, ktorí nenávidia ženy

Je docela jedno, jestli se podíváte na tuto verzi nebo méně komerční švédskou verzi z roku 2009. Příběh je navlas stejný, jen podání různých pasáží se liší svojí složitostí. Zatímco u starší verze se mně víc líbila kriminální část příběhu, Fincher zase dokázal lépe podat konec filmu. Pro mě je to plichta. (26.02.2012)

David Fincher je jedním z nejlepších žijících režisérů, takže mě nepřekvapuje, že natočil výborný film. Rozdílů je mezi americkou a švédskou adaptací poměrně dost (takže argument úplně zbytečného remaku padá), ale stejně nedokážu sám sebe přesvědčit, že bych měl být s novou fincherovkou spokojený. Prostě nejsem, ačkoli její kvalitu naprosto jasně vidím. Zkrátka koukat se na detektivku, když víte, kdo je vrah, je asi takovej zážitek, jako když jedete lodí na moře pozorovat delfíny, ačkoli víte, že v daném moři aktuálně žádní delfíni nežijí. Můžete si vychutnávat svěží mořský vzduch, opalovat se na slunci, popíjet studený alkoholický nápoj ... ale stejně tušíte, že žádný delfíny prostě neuvidíte. (13.01.2012)

Musím dát plně za pravdu Tetsuovi. Pokud srovnám procedurální rituál Zodiac a tenhle bezpohlavní žánrový pastiš, je jasné, že Fincher plnil studiovou zakázku. Severské detektivky nejsou cool. Jsou pořádně divné. To se téhle verzi vůbec nepodařilo zachytit. Vyšetřování je tu na druhé koleji a co mě u Finchera mrzí dvojnásob - zcela tu proklouzává jakýkoli patologický náboj. To, že si vrah pouští Enyu, je slabá náplast. Anální sex v podobě, v jaké ho film nabízí, může skutečně pobouřit pouze neprošťouchnuté katoličky a těch míst, kde jsem marně hledal Fincherův vklad, bylo víc. Osobně jsem větší část filmu protrpěl - a cosi mi říká, že pokud člověk nezná knihu, některé věci nebudou dávat smysl (v případě detektivky je celkem zásadní motivace vraha a detektiva, což je tady hodně na vodě). (12.01.2012)

Dlouho jsem tenhle film odkládal, dnes je již jasné, že zbytečně. Díky své zvrácenosti,sexuální lechtivosti a solidní komplikovanosti si mě velmi rychle získal na svou stranu. Fincher jasně předkládá své režijní zkušenosti i zde a byť i přes jeho obvyklou zřejmě oblíbenou dlouhou stopáž ,opět nenudí a stíhá mezitím šokovat i dráždit. Finále bych zkrátil o 20 minut, pak by to bylo na 5*, ale přesto nečekaně velmi spokojen. 80% (26.02.2015)

Tak si pojídači horkých psů zase natočili další hraný dabing, aby nemuseli patriotisticky čumět na švédské filmy. Jsem hluboce konzervován! (Ano, jsem již ve Slovníku cizích slov u "k", tudíž si tu můžu frajersky dovolit mávat i takovýmito složitými termity). A z Finchera se nám vyklubal ubohý replikátor! Do už tak dokonalého, výborně natočeného a skvěle zahraného švédského originálu jen narval anglosaské držky a scénu po scéně jej přeslabikoval do totálního plagiátu pro otylé zaoceánské dyslektiky, kteří by asi nepřelouskali titulky původní verze. Nedal do toho snad ani kousek Finchera, na kterého jsme zvyklí a dokonce měl tu drzost, uvést pod filmem jméno nějakého amerického scénáristy, který jediné co napsal, bylo heslo do warezu, aby mohl z netu stáhnout švédský scénář! Co se mu však nedá upřít, a hluboce před tím smekám, je skutečnost, že se mu do role Lisbeth podařilo najít snad ještě větší obludu, než je Ňouma Rampičová! A to jsem si myslel, že už snad není ani možné. Ta Můra je tak hnusná a odpudivá, že být s ní dva roky na pustém ostrově, neustále mlsně pokukuju po těch nádherných, sněhobílých, chundelatých ovečkách nebo vrtám díry do ztepilého, sexy ševelícího dubu. Za mě jedna rána z milosti! (02.02.2012)