Muži, ktorí nenávidia ženy

Fincherův film dotváří zajímavý trojúhelník, v němž prvním z vrcholů je původní první díl trilogie (možná se brzy stane tetralogií, původně však plánována jako dekalogie) Stiega Larssona, jedné z nejlepších literárních detektivek poslední doby, druhým pak švédská filmová adaptace z roku 2009 a třetím vrcholem pak tenhle Fincherův film, jednak opět filmová adaptace, ale zároveň i americký remake švédského filmu. Vztah mezi knihou a oběma filmy je totiž jedním z problémových míst - kniha sama je naprosto vynikající, mnohovrstevná, vpravdě napínavá a strhující, oba dva filmy si z ní ovšem shodně berou jen základní dějovou kostru vázající se k vyšetřování dávného zmizení Harriet, celý kontext, který byl ovšem daleko zajímavější než dějová linka, z logiky věci, jakou filmová adaptace zákonitě má, vypouští. Pro čtenáře knihy je tak detektivní rovina trochu nefunkční, když to ústřední, tedy zápletku a rozuzlení zná, což se zdá býti logické, co je ovšem dost paradoxní, je fakt, že pro toho, kdo knihu naopak nečetl, musí být při tak výrazné kompresi děje a zhuštění obsahu řada věcí zjevně nesrozumitelných, některé podstatné věci scénář záměrně vypouští a jiné trochu významově posunuje. Co se týče významových posunů, k dobru věci je posun hlavní postavy, Mikael Blomkvist už není zjevný sukničkář tak jako v knize, což mi bylo celkem nepříjemné, a nevyspí se téměř s každou ženskou hrdinkou, která se v knize objeví (což ovšem trochu znevěrohodňuje samu pointu snímku...zasraný Kalle Blomkvist), co se týče vypouštění děje, ve scénáři tak kupříkladu Mikael nemá intimní poměr s Cecilií Vangerovou. I z Lisbeth se stala trochu jiná osoba oproti knize, je o dost méně mimo ve srovnání se svou literární předlohou, dokonce víceméně normálně komunikuje se svým okolím a s cizími lidmi. Výrazně je též upozaděna postava a role šéfredaktorky Milénia Eriky Bergerové či Dragana Armanskyho, šéfa Milton Security, který má ve filmu vlastně jen pouhý štěk. Při srovnání obou filmů je Fincherův remake čistě subjektivně zjevně povedenější, švédský film se vlastně většinou vleče a je svým způsobem nudný, kdežto David Fincher dokázal i při okleštění děje zachovat napětí, pro detektivní thriller tak důležitý prvek. Většinou je toho dosaženo vynikající Reznorovou hudbou a na ní navázanými ruchy (navíc pro všímavé Plague na sobě nosí tričko s logem NIN), svou roli ale hraje i originální práce s kamerou a dynamický střih. I přes výše zmíněné se ale nemohu ubránit dojmu, že je celý snímek, alespoň tedy v kontextu režijní práce Davida Finchera, až nezvykle moc konvenční. Jestliže jsem tedy začal příměrem k trojúhelníku, pak jedním z vrcholů (knihou) jsem doslova žil, druhý kolem mne spíše jen mimovolně proplul (švédská adaptace) a ani třetí se s prvním nemohl ani přinejmenším rovnat. Jsem zvědav na seriál... (24.12.2013)

Pre mna dokonale v detailoch. Uvodne titulky, absolutny vrchol vrcholov! Daniel Craig bol lepsia volba, ako som si zo zaciatku myslela, Mara naopak horsia, a to najma vo svojej bezpohlavnosti a akejkolvek sexualnej pritazlivosti (na rozdiel od Noomi). Fincher myslel na to, na co povodna svedska verzia nie a tym toto dielo dotiahol do dokonalosti. (25.01.2012)

Bolo by neadekvátne vyčítať filmu absenciu emocionality či chladné poňatie príbehu, pretože niektoré námety ždímanie sĺz jednoducho nevyžadujú. Keď už však samotný dej nemá čo ponúknuť a scenár recykluje desiatky už videných thrilerovských schém, tak nemám potrebu zvyšovať hviezdičky len pre to, že to natočil Fincher. Film je zbytočne dejovo rozvrstvený, vraždenie či profil vraha nedosahuje potrebnú hĺbku, deviantná Lisbeth je pre ostatné pokračovanie úplne zbytočná a jej motivácia (a rovnako i motivácia vraha a Blomkvista) zostáva záhadou. Hrozivé tóny Howarda Shorea v Sedem alebo Mlčaní jahniat dotvárali stiesnenú atmosféru na maximum, no tu je hudba pomerne mdlá. Utieram slzu nad ďalším Fincherovým počinom, ktorý ho natočil ako za trest - je elegantný a presný, no necítiť v ňom žiadnu iskru či osobný vklad. Už mi je naozaj smutno za delikátnymi thrilermi 90.rokov, ktoré pod Fincherovým vedením vyvolávali skutočné emócie, hrôzu, napätie či možnosť pitvať psychiku šialených vrahov. Kedy zas niečo podobné natočí? (29.03.2012)

Naši diváci neumějí skandinávsky, nebo jak se ta řeč jmenuje, udělejte s tím něco, pane Fincher... Dva roky nazpět jeden dánský stolař vyřezal z borovicového kmene funkční, bytelnou židli, o kterou byl nebývalý zájem. Byla levná, neokoukaná, praktického designu a tak se jeden značkový zámořský konglomerát stolařů rozhodl, že chce taky takovou. Zaplatil toho nejzručnějšího stolaře, dal mu k dispozici ty nejlepší nástroje a nechal ho dělat to, co nejlépe umí. Řeknu vám, zkusil jsem ji v obchodě a sedí se na ní výborně. Řemeslně dokonalá práce. Mně ale víc přirostla k srdci ta původní, co nebyla dělána na základě průzkumů trhu a hlavně - u některých druhů nábytku raději preferuji ručně vyřezávaný masiv ze Skandinávie, než americkou strojně opracovanou dýhu.. V hodnocení mínus jedna hvězda za závěrečnou Zhrzenost (ač věrnou knižní předloze) a Zbytečnost (celý tento počin). Když jsme u těch srovnání, Lizbeth N.Rapace měla v sobě i přes svou asexuálnost zvláštní kouzlo - na kole bych ji klidně svezl. O tu v podání R.Mara bych se ho bál i opřít, ale ona ho stejně ani nepotřebuje, když motorku ovládá líp než Ghost Rider.. (23.04.2012)

Vynikající oscarová Fincherova krimi. Děj vyšetřování dávné vraždy bohaté dívky se vine ve dvou liniích, které později splynou, a stavba scénáře je logická a přes složitost poměrů i srozumitelná. Film má tempo, chladnou temnou atmosféru a napětí. Naopak to Fincher přehání s brutalitou a rovněž jsou zde hojné sexuální scény, takže milý filmík pro dětičky rozhodně nečekejte. Mimochodem, název snímku v anličtině je Girl with the Dragon Tattoo, Dívka s dračím tetováním. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=RL8LI-h2WFc (09.04.2012)