Jeden musí z kola von

Tinker, Tailor, Soldier, Spy, ne každému se poddaj'. Pokud tedy každý není v skrytu duše vedle dynamických akčních jízd a špinavých kontaktních bitek s všudypřítomnou tepající hudbou (které najdete v Bourneovi) zároveň nakloněn pomalu se rozkrývajícím atmosférickým (bezútěšným) příběhům se spoustou postav podávajících výborné charakterní výkony - a s hudbou rozličných žánrů a temp od převážně artového skladatele, pokud zrovna nějaká hudba vůbec hraje. Já osobně nemám problém ani s jedním pojetím, tudíž je podle mě TTSS excelentní film. Film, jaký zase dlouho nikdo nenatočí, protože ho nebudou sjíždět masy platících diváků, ale ne zrovna početní příznivci poněkud specifického pojetí špionážního žánru... O ději se nemá smysl rozepisovat (BTW nečetl jsem předlohu a vlastně vůbec nic od le Carrého), vyzdvihnout se tu musí kromě už zmíněné hudby výprava, technické aspekty filmu (který je jen tak mimochodem v těch několika akčnějších scénách překvapivě explicitní, pokud jde o násilí) a špičkové herecké výkony (i když pořád nechápu, co je na tom Cumberbatchově hlasu tak "wrrrrau", jak tvrdí ženské elementy v mém okolí) všech bez výjimky, i když samozřejmě vedou Oldman, Hardy, a ti potenciální "zlí";) Alfredson je skutečně ďábelsky dobrý režisér. Scény z vánočních večírků mají svoji velkou dějovou úlohu, jsou ve své prosvětlenosti a barevnosti pozoruhodným kontrastem k zašedlé realitě studené války, ale hlavně poskytují tomu uzavřenému světu elitních špiónů, které si podvědomě stejně představujeme jako Jamese Bonda, geniálně fantaskní Lynchovskou tečku (viz Father Christmas a "savětskij sajúz"). Netušil jsem, jak bude zpracován závěr celé té nesnadné pouti za pravdou, kde se opravdu strkají figurky po šachovnici, ale přetočení toho před finále už divákovi důvěrně známého, iluzí zbaveného světa, do emocionálního válce podbarveného veskrze pozitivním francouzským hitem dokonalého gentlemana/lamače srdcí Julia Iglesiase (La Mer) mě naprosto zatlouklo do sedadla a nechalo mi pocit téměř dokonalého filmového zážitku. Nemám důvod nedat 90%...a kdo ví, třeba to napodruhé bude ještě o kousek víc;) (31.03.2012)

Asi nejlepší špionážní film, jaký jsem dosud viděl. Scénáristé dokázali z obsáhlé a komplexní knižní předlohy sestavit neuvěřitelnou skládačku minipříběhů, které sice mohou být pro diváka na první pohled komplikované, ale po trpělivém "prokousání se" sítí vztahů se mu film odvděčí intenzivním zážitkem, jenž je podpořen minimálně z poloviny i stylisticky (záměrná zkratkovitost mnoha sekvencí oproti jednotlivým flashbackům, voyeuristické snímání kamery, která vede divákovu aktivitu jen částečně, "nepřístupnost" hlavní postavy Smileyho ad). P.S. Gary Oldman umí před kamerou stárnout jako málokdo. (24.11.2013)

(1001) Chichichi, tak předně bych všechny lidičky, co považují Bourneovo ultimátum za realistickou kinematografii ("Ty rvačky, to je jako bych tam byl s nimi!"), povinně připoutávala k židlím a pouštěla jim tento film - a možná bych ho povinně pouštěla všem lidem, co si myslí, že běžná kinematografie, na kterou jsou zvyklí, je realistická, zvláště když se "zakládá na skutečných událostech". A teprve až si dosyta užiju představu, že by se tento snímek dal používat jako mučící nástroj, začnu ze sebe sypat chytré komentáře. Ale taky si vlastně říkám, že k tomuto dílu možná už není potřeba nic chytrého dodávat. Je totiž dost možné, že mě stejně nejvíc baví to, jak se film neobtěžuje nic komentovat a potom ilustruje věci, na které se nikdo neptal. Líbí se mi, že si dali záležet, jak to všechno vypadá. "THE FUTURE IS FEMALE" (27.01.2014)

Ten, kdo má Garyho Oldmana zafixovaného jako démonického expresivního představitele těch nejodpornějších záporáků, bude nejspíš překvapený prošedivělým nenápadným úředníčkem, na kterém nejsou ani stopy po nějakém charisma a který nás přesto zasvětí do složité špionážní hry, která mi připadá jako velmi reálné vylíčení skutečného světa zpravodajských her. O určité kategorii filmů říkám, že jsou sice výborné, ale jenom pro někoho. A přesně takový je i případ tohoto dramatu. Precizní film s promyšleným příběhem a vymakanými detaily, který ale svým tempem a přímo programovým vyhýbáním se osvědčeným žánrovým klišé a atraktivitě pro diváka, běžného filmového filmového konzumenta spíš odradí. Řekl bych, že má šanci stát se klasikou svého žánru, jejíž jméno budou s úctou vyslovovat filmoví fajnšmekři a žánroví specialisté, ale určitě se nestane filmovým trhákem v pravém smyslu slova. Výkon Garyho Oldmana mě nadchl, stejně jako scénář, který obsahuje řadu reálných prvků ze známého skandálu kolem legendárního vyzvědače a dvojitého agenta Kima Philbyho, který jako vysoký důstojník britské tajné služby dokonce aspiroval na funkci jejího šéfa a přitom byl dlouhá léta krtkem řízeným z Moskvy. Technická stránka filmu i režie jsou precizní a ten, koho neodradí pomalé tempo a minimum akce, bude odměněný velkým filmovým zážitkem. Celkový dojem: 95 %. (06.02.2012)

Takhle si má bujná fantazije představuje skutečný svět špionáže. Film vyžaduje stoprocentní divákovu pozornost, protože různý odbočky do minulosti a podpříběhy můžou trošku vařit gulášek, ale pokud se dostanete do příběhu, tak se vše v pohodě dá sníst a ještě budete škemrat o přídavek. Je to neskutečná kvalita, jak ze strany herecké, tak ze strany filmařské, práce s atmosférou, kde přebíra vládu madam paranoia se už líp povést fakt nemohla. V kategorii špionážních filmů působí snímek Jeden musí z kola ven jako Aston Martin mezi škodovkama. (15.02.2012)