Réžia:
Tomas AlfredsonKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Alberto IglesiasHrajú:
Gary Oldman, Colin Firth, Tom Hardy, Mark Strong, Ciarán Hinds, Stephen Graham, Benedict Cumberbatch, Simon McBurney, Roger Lloyd Pack, Kathy Burke (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Píše se rok 1973 a britská tajná služba MI6 se pokouší ve svém středu nalézt sovětského špiona a udržet Spojené království v bezpečí. K odhalení „krtka“ je povolán z předčasného důchodu George Smiley (Gary Oldman). Seznam podezřelých ze zrady je zúžen na čtyři a Smiley má jediný úkol – označit, kdo z nich kompromituje britskou tajnou službu. Je to ambiciózní Percy Alleline (Toby Jones), jemuž přidělili krycí jméno Švec; zdvořile sebevědomý Bill Haydon (Colin Firth), přezdívaný Krejčí; statečný Roy Bland (Ciarán Hinds), zvaný Voják; pokuřující Toby Esterhase (David Dencik) vystupující pod jménem Chudák; nebo samotný Smiley, zapsaný jako Žebrák? Jen tomu nejlepšímu špionovi je radno věřit. Ale kdo jím je a na čí straně stojí? Klasika, která změnila špionážní drama v režii Tomase Alfredsona (Ať vejde ten pravý) a s hudbou génia Alberta Iglesiase (skládal hudbu k většině filmů Julia Medema a Pedra Almodóvara). (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (33)
Recenzie (874)
Kromě snahy přesvědčit mě o tom, že v britské tajné službě je to samá buzna, čemuž jaksi, vycházím-li z vkusu Jamese Bonda, věřit nemohu, má tento film jen jedinou vadu, a tou je trochu schématický scénář, který více předpokládá, než ukazuje. To se ovšem dá vydržet, stejně jako ne moc dobrý hudební doprovod. Příjemný byl celkový retro styl, který je sice velmi módní, ale zde velmi povedený. Po uvážení dávám 3*, protože hranice průměru to, přestože jsem byl vcelku spokojený, bohužel nepřesáhlo. ()
Cíl je jasný. Britská tajná služba musí ze svých řad vyhrabat krtka, který zřejmě vynáší informace Sovětům. V běžném špionážním thrilleru by sběr informací a odhalování nových souvislostí vedlo k odhalení zrádcovy identity. Alfredsonův film toto schéma v zásadě dodržuje, ale více než povrchní žánrové atrakce jej zajímá struktura. Odpovědi na naléhavé otázky nezatajuje, zároveň si s nimi dává dost načas, aby nám došlo, že napětí plynoucí z utajování a odtajňování informací bude tentokrát druhořadé. Aktuální příběh spočívá v rekonstrukci toho, co se již událo a neboť k většině podstatného došlo v minulosti, je přítomné dění až sadisticky neakční. Kvůli totožné barevnosti a malému časovému posunu (postavy výrazně nezestárly) jsou scény „tehdy“ těžko odlišitelné od scén „teď“. Jejich splývání může být napoprvé matoucí, ale v dezorientující manipulaci s fakty tkví samá podstata špionážní činnosti, což se na osobní rovině projevuje pochybami hrdinů, komu vlastně mohou věřit. Černobílé rozlišení padouchů a hrdinů v tomhle monotónně nahnědlém světě – s několika nádherně wtf?! momenty - neplatí. Každý sleduje vlastní cíl, nevyjímaje Smileyho, který nám za důvěru do něj vloženou poděkuje notně cynickým způsobem, když SPOILER po závěrečné čistce přijme pozici, jež mu umožní největší kontrolu nad informacemi – dlouhodoběji se na netransparentním fungování organizace nic nezmění KONEC SPOILERU. Smiley bezesporu je hlavním hrdinou filmu, skrze něhož jsou informace filtrovány, ale kamera si od něj drží podobně observační odstup jako od ostatních. Mnohé záběry jsou snímány přes sklo (čeho je využito k poctě šmírácké klasice Okno do dvora), postavy se k nám drze otáčejí zády, chybí jakákoli snaha o líbivost. Film není podbízivý, což nutí k pečlivějšímu pozorování. Podstatné se odehraje na pozadí, mizanscéna (včetně tváří herců) prozrazuje více než dialogy, jejichž hlavní přínos spočívá v nenápadném aktualizování knihy napsané během studené války. Některé narážky na nerovnoprávný vztah mezi USA a Anglií jsou velmi současné a vhodně jim byl věnován větší prostor než démonizaci Sovětského svazu, který zde plní úlohu snadno využitelného strašáka. Jeden musí z kola ven nesplňuje požadavky diváckého filmu, tím spíše si jej ale divák ochotný číst mezi řádky vychutná. 85% Zajímavé komentáře: Faidra, StarsFan, Sheldra ()
Opravdu hodně náročný snímek. Vyloženě pro fajnšmekry daného žánru, kteří si navíc libují v detailech. Právě na těch film totiž stojí. Výborná retro režie, měla jsem pocit, jako bych se dívala na film natočený před několika desítkami lety. Hutná atmosféra, výborní herci (Tom Hardy u mě nadále stoupá) a vůbec si nemyslím, že by časové skoky byly nepřehledné, to prolínání časových linií bylo podle mě výborné. Můj problém s filmem je však ten, že mi po chvíli celá hlavní linie začala být ukradená a to je pak velký problém si u tohoto filmu udržet pozornost po celou dobu, když je vám vlastně úplně jedno, jak to dopadne. Film nikam negraduje, má jedno (velmi pomalé) tempo od začátku do konce. Nic nevytýkám režisérovi ani scenáristům, ti to udělali tak, jak nejspíš chtěli a lépe to natočit asi nešlo. Chyba je zcela ve mně, prostě mi film nesedl na 100%. Mé hodnocení je přesně na hraně mezi 3* a 4*. Původně jsem se přiklonila k tomu vyššímu hodnocení za pár opravdu výborných scén, jenže po několika dnech od zhlédnutí zjišťuji, že už teď si film velmi špatně vybavuji, nezanechal ve mně vůbec nic a vím, že už si ho asi nikdy nepustím. Proto tedy 3* ()
"We are not so very different, you and I..." I přes slabší (lehce uspěchaný) závěr se jedná o perfektní snímek, který je nejen důstojným oživením upadajícího žánru, ale především řemeslně zvládnutým počinem, který nemohu jinak, než vřele doporučit... Pooscarové dojmy: Neproměněná nominace pro Garyho Oldmana nebyla žádným překvapením (nejen, že měl silnou konkurenci, ale "Tinker Tailor Soldier Spy" navíc nikoho z "poroty Natvrdlých" nijak výjimečně neoslovil), zbylé dvě - za adaptovaný scénář a za hudbu - už však citelně zamrzely. Pokud jsem letos někomu opravdu fandila, pak to byl Alberto Iglesias, neboť jeho "jednoduchý" soundtrack dokreslil už tak hutnou atmosféru k dokonalosti.;-( ()
Stalo se určitým módním klišé stavět proti sobě vláčnost Jeden musí z kola ven a střelhbitost bondovek, ale já bych proti Jeden musí z kola ven postavil spíš Sodenbergův Zkrat. Oba ty filmy jsou jedinečné v tom, jakým způsobem škrtají zavedená pojítka mezi statickými dialogy a dynamickou akcí. Ačkoliv je v kinematografii zvykem spojovat dialogový scény s něčím nenápadným a střídmým, proti čemuž se kladou formálně zajímavý akční scény, tyhle dva filmy na to jdou obráceně. Jeden musí z kola ven nabízí až maniakálně přešlechtěnou formální stránku a pohyb či dialogy postav pojímá doslova jako balet nebo nějaké taiči. Hodně tím připomíná česká Pouta. Přestože tedy film jako takový už od svých počátků tíhne k dynamice a pohybu, jak je patrné třeba ze slavného pokusu Eadwearda Muybridge, který dokázal, že v určitém stadiu koňského klusu se ani jedna ze čtyř nohou nedotýká země, i statické věci mohou být udělány velmi krásně, jak tu dosti přesvědčivě demonstruje režisér Alfredson. Soderberg na to šel ve Zkratu obráceně, neboť akci zošklivil. Statickým snímáním bez použití živoucí handky nebo úplnou absencí jakéhokoliv hudebního doprovodu se Soderberg vymezil proti obvyklé formální vytříbenosti akčních scén, během nichž je slyšet basová linka bytelná tak, že cejtíte vibrace až na Jamajce, a navrch tvůrci obvykle přihodí ještě trochu konfet. Soderberg tím poukazuje i na jeden docela zajímavý fakt, a to ten, že v akčních scénách se dosahuje vtahující sugestivity často zcela nerealistickými prostředky, jako je intenzivní hudba nebo kmitající kamera. Jinak řečeno akce je ve filmech buďto realistická, nebo sugestivní, ale málokdy obojí (to je vyhrazeno skutečně jen těm největším mistrům jako třeba Mannovi v Heat). Máme tu tak dva případy filmů, Zkrat a Jeden musí z kola ven, které jdou proti zavedeným normám: jeden zošklivuje akci, druhý zkrásňuje dialogy. Asi jako kdyby vzal nějaký prohnaný knihkupec Dějiny krásy a Dějiny ošklivosti od Eca a vyměnil vám na nich přebaly. ()
Galéria (96)
Zaujímavosti (30)
- Francouzskou píseň ze závěru filmu "La Mer" od Julia Iglesiase byla vybrána proto, že ji filmaři považovali za skladbu, kterou by George Smily (Gary Oldman) poslouchal, kdyby byl o samotě. Tomas Alfredson popsal píseň jako "všechno, co svět MI6 není." (Zuzyzss)
- Filmaři považují použitou verzi George Smileyho (Gary Oldman) jako tu nejemocionálnější. "V Garyho očích vidíte divočejšího člověka, pravděpodobně může být více krutý, nebo i více melancholický. Je to muž, který se snaží působit jistým způsobem, ale přitom je uvnitř něj obrovský smutek." vypověděli autoři. (Zuzyzss)
- Toma Hardyho doporučil do role Rickiho Tarra producent Tim Bevan, protože mu připomínal mladého Roberta Redforda. (Zuzyzss)
Reklama