Jeden musí z kola von

Cíl je jasný. Britská tajná služba musí ze svých řad vyhrabat krtka, který zřejmě vynáší informace Sovětům. V běžném špionážním thrilleru by sběr informací a odhalování nových souvislostí vedlo k odhalení zrádcovy identity. Alfredsonův film toto schéma v zásadě dodržuje, ale více než povrchní žánrové atrakce jej zajímá struktura. Odpovědi na naléhavé otázky nezatajuje, zároveň si s nimi dává dost načas, aby nám došlo, že napětí plynoucí z utajování a odtajňování informací bude tentokrát druhořadé. Aktuální příběh spočívá v rekonstrukci toho, co se již událo a neboť k většině podstatného došlo v minulosti, je přítomné dění až sadisticky neakční. Kvůli totožné barevnosti a malému časovému posunu (postavy výrazně nezestárly) jsou scény „tehdy“ těžko odlišitelné od scén „teď“. Jejich splývání může být napoprvé matoucí, ale v dezorientující manipulaci s fakty tkví samá podstata špionážní činnosti, což se na osobní rovině projevuje pochybami hrdinů, komu vlastně mohou věřit. Černobílé rozlišení padouchů a hrdinů v tomhle monotónně nahnědlém světě – s několika nádherně wtf?! momenty - neplatí. Každý sleduje vlastní cíl, nevyjímaje Smileyho, který nám za důvěru do něj vloženou poděkuje notně cynickým způsobem, když SPOILER po závěrečné čistce přijme pozici, jež mu umožní největší kontrolu nad informacemi – dlouhodoběji se na netransparentním fungování organizace nic nezmění KONEC SPOILERU. Smiley bezesporu je hlavním hrdinou filmu, skrze něhož jsou informace filtrovány, ale kamera si od něj drží podobně observační odstup jako od ostatních. Mnohé záběry jsou snímány přes sklo (čeho je využito k poctě šmírácké klasice Okno do dvora), postavy se k nám drze otáčejí zády, chybí jakákoli snaha o líbivost. Film není podbízivý, což nutí k pečlivějšímu pozorování. Podstatné se odehraje na pozadí, mizanscéna (včetně tváří herců) prozrazuje více než dialogy, jejichž hlavní přínos spočívá v nenápadném aktualizování knihy napsané během studené války. Některé narážky na nerovnoprávný vztah mezi USA a Anglií jsou velmi současné a vhodně jim byl věnován větší prostor než démonizaci Sovětského svazu, který zde plní úlohu snadno využitelného strašáka. Jeden musí z kola ven nesplňuje požadavky diváckého filmu, tím spíše si jej ale divák ochotný číst mezi řádky vychutná. 85% Zajímavé komentáře: Faidra, StarsFan, Sheldra (01.02.2012)

Na film jsem se díval dvakrát. Poprvé jsem vydržel asi do půlky, protože jsem se totálně ztratil v ději a vůbec jsem nechápal, o co tam jde. Před druhou projekcí jsem si nejdřív naštudoval obsah filmu, ale asi jsem úplně blbej, protože jsem opět měl pocit, že nic nechápu. Ale když už jsem to teda dvakrát vydržel do půlky, tak jsem se odhodlal dokoukat to celý. Ve druhý půlce opět pokračoval zmatenej děj a nuda. Vlastně přijde jedna aspoň trochu napínavá scéna. A to bylo, když šel nějakej načesanej hošík ukrást jakýsi dokumenty do archivu. Na špionážní thriller dost málo. Pak mě ještě pobavilo, když jsem si uvědomil, že ta tlustá bába je vlastně Perry z Klubu sráčů. (26.04.2013)

"YOU CALVINISTIC, PENNY-PINCHING SCOT!" ---------- Alfredson natočil tak neuveriteľne nudný thriller, že to snáď nie je ani možné. Priveľa chôdze, dlhej chôdze, priveľa zbytočných dialógov, dlhých zbytočných dialógov, priveľa prázdnych záberov, dlhých prázdnych záberov. V skratke, omáčky o ničom. Aj keď na druhú stranu beriem do úvahy, že pravdepodobne takto vyzerá skutočnosť a viac menej typický špionážny svet. Tak to ale bohužiaľ je. Realita je vo väčšine prípadov veľmi nudná a inak to asi nebude ani u MI6. (03.07.2018)

Asi nejlepší špionážní film, jaký jsem dosud viděl. Scénáristé dokázali z obsáhlé a komplexní knižní předlohy sestavit neuvěřitelnou skládačku minipříběhů, které sice mohou být pro diváka na první pohled komplikované, ale po trpělivém "prokousání se" sítí vztahů se mu film odvděčí intenzivním zážitkem, jenž je podpořen minimálně z poloviny i stylisticky (záměrná zkratkovitost mnoha sekvencí oproti jednotlivým flashbackům, voyeuristické snímání kamery, která vede divákovu aktivitu jen částečně, "nepřístupnost" hlavní postavy Smileyho ad). P.S. Gary Oldman umí před kamerou stárnout jako málokdo. (24.11.2013)

Připadal jsem si jako buran v luxusní restauraci, kterej si objedná nějakou neuvěřitelně drahou specialitu šéfkuchaře a láhev vína za sto táců, ale pak, když mu to donesou, s láskou vzpomíná na smaženej vepřovej řízek a půllitr budvárka z hospody Na Růžku. Strašně dobře natočené špionážní drama, které svým potenciálem stát se okamžitě novou klasikou žánru připomíná například loňský western True Grit, nebo předchozí film Tomase Alfredsona Låt den rätte komma in. Ale na mne to bylo příliš pomalé, ukecané, jednotvárné a dlouhé, což společně s tím, že špionážní drama není můj úplně oblíbený žánr, způsobilo, že nejsem schopný tenhle film pořádně docenit. Je mi to líto, ale fakt ne. (13.01.2012)