Máme pápeža!

To bych si tedy nemyslel, že film, jehož hrdiny jsou staří kardinálové v čele s nově zvoleným papežem, bude takhle zábavný. Velké překvapení z Itálie, nejednou jsem se zasmál, ani chvíli jsem se nenudil a závěr vyloženě potěšil. Méně precizní než Králova řeč, ale sympaticky odvážnější a progresivnější. Palec nahoru. (02.12.2011)

Papež zvolen, však stihnut nervovým zhroucením.Pak následuje série málo uvěřitelných kombinací, že kdyby to mohla být teoreticky pravda, církev by neovlivňovala život země 2000 let ale pouhých 70. Nanni Moretti chtěl udělat něco italsky revolučního, no tak to vykonal, mě přišlo spíš blbé. Jediný Jerzy Stuhr si tu střihnul dobrou roli vatikánského tiskového mluvčího. Po celý čas lže jako když tiskne. Oprava: lže jako tiskový mluvčí. (16.12.2011)

V časové kapsli, kde myšlení stále zeje kdesi ve středověku, ne-li hůř, započíná konkláve rozhodovat o nové hlavě přežitku, zvaného církev (katolická, ale není zas tak podstatné). Všech 108 mužů předstírá, jak těžké je vymyslet jméno někoho, kdo povede církev a bude v hlavách věřících udržovat naděje na pokračování pohádkového příběhu. ~ Můj názor na to všechno je z výše napsaného zřejmý, na film jsem se tak podíval hlavně proto, že jsem čekal, že to alespoň o něčem bude, že scénář nebude jen rekonstruovat rozhodnutí konkláve. A že se i režisér pochlapí a dokáže udělat koukatelný film. Ej, nepodařilo se. Dědko ve svém věku a postavení, které do teď zaujímal, chová se jako děcko. Tohle všechno je vidět už během prvních dvaceti minut. Jímala mě tedy hrůza, co všechno mě ještě po dalších 80 minut čeká. Jediný, kdo mě za celý film zaujal, nebyli ovečky, presující se na náměstí a přilehlých ulicích, nebylo to ani zbývajících 107 pánů, kteří museli trčet na jednom místě kvůli psychickým problémům jednoho prďoly, dokonce to nebyl ani reportér, který mě poněkud štval, ani samotný zvolený papež, ale tiskový mluvčí, kterému jsem tu úlohu nezáviděl. Postupem času se z toho stane takové drama staříka v ulicích, co hledá sám sebe, a na druhé straně barikády komedie z prostředí cvokaře a 107 velkých dětí. A pak se to zvrhlo v prostou hloupost. Zajímavý nápad, který mě ale nedokázal nijak zaujmout a nudil. Takhle to mohlo být za **. Konec to ale 100% zabil. (17.11.2011)

No vzhľadom na aktuálnosť týchto dní, siahol som aj po tomto filme. Veľmi ma to až tak nelákalo, ale zmienka o ateistickom režisérovi ma nakoniec k tomu primäla. :) Musím povedať, že keby to bol veriaci režisér asi by to ešte viacej zhumornil, takto som mal dojem akoby sa režisér trocha obával ohlasov prísnych užívateľov csfd. :) Ale ten volejbal medzi kardinálmi či "oduševnená" kázeň mladého kňaza v prázdnom kostole pre dvoch veriacich aj tak vyvolali úsmev. Dobrá ( a pravdivá) bola aj záverečná scéna pri prejave ... slová vyvolávajúce široký úsmev spokojnosti na tvárach davu a kardinálov "Pan si dobre zvolil .. nerobí chyby ... " vzápätí sriedajú slová o rezignácii ľudskej bezmocnosti a napriek tomu odvahe povedať (priznať to verejne) . a potom už len stiahnuté vlajky koniec slovám chvály a spevu sklamané a zahanbené tváre skryté v dlaniach a úžasný otáznik v tvárach davu ... čo bude ďalej ????!!!!! ? (dobrý snímok) :) (14.03.2013)

Skutočne veľmi originálny nápad. Hovoril som si však, že dej sa bude uberať po predom uprataných chodníčkoch a bude iba sledom viac menej úsmevných epizód. On ním aj je, ale tie epizódy sú taktiež nápadité ako námet a nový pápež postupne začne byť psychologicky prekreslený. Zároveň si uchováva tajomstvá minulosti a my veľa z jeho vnútra vyčítame iba z mimiky. Picolli bol hercom mnohých záporných postáv a je umením herca nás presvedčiť, že jeho ďalšia postava je sympatická a pozerá jej "dobro z očí". Film nie je prvoplánovou oslavou cirkvi, ale skôr ukážkou, že aj tí tajomní za múrmi sú normálni ľudia s množstvom pochybností. Psychoanalytici s ním ale môžu mať problém.... (16.08.2015)