Restrepo

US Army boys vs. střílející afghánské šutry a borovice. Jinými slovy organizovaný chaos proti partyzánům s dokonalou znalostí vlastního hřiště.. V operaci Trvalá svoboda nejde zvítězit, jen částečně otupit násilí, které se vyostří zase o kousek dál, což už dávno ví i Osli velící Lvům. A oni Lvi? Ti jdou do toho z počátku za vlast, či opojný pocit sounáležitosti a až začne boj, tak už jen za sebe, aby se domů nevraceli v podlouhlých bednách s nechtěným dárkem pro příbuzné v podobě pečlivě složené vlajky.. Dvojice žurnalistů za svou odvážnou práci v terénu zaslouží uznání, protože při tomto povolání Smrt čeká všude - v době natáčení Restrepo už na Tima Hetheringtona čekala v pohodlném křesle písečné Libye.. (29.08.2012)

V první části dokumentu bylo zajímavé sledovat místní obyvatele, kteří to americkým vojákům v Korangalu vůbec neusnadňovali, nevěřili jim.. Ale druhá část Restrepa byla mnohem lepší, úplně strhující. Operace Rock Avalanche byla stěžejní pro celý příběh.. Můžeme sledovat pocity vojáků přímo na místě, když jim umírají lidé, se kterými trávili poslední měsíce života.. Je vidět ta bezmoc a beznaděj a dokazuje to, že i opravdoví chlapi můžou brečet, když jde o něco takového.. Na druhou stranu jsme mohli pozorovat, jak se vojáci na Restrepu dokázali bavit.. Prali se, tančili na hudbu z mobilu.. Těšily je úplně maličkosti jako kráva k obědu.. :) A vynikající je i prolínání minulosti se současností, kdy vojáci zpětně vzpomínali na to, jak se cítili.. Moc vydařený dokument! :) (18.12.2011)

Mohl být z toho dokumentární majstrštyk své doby, jen kdyby se tvůrci víc zaměřili na sílu zprostředkovaného okamžiku. Je sice fajn, dostat z vojáků zpětnou reflexi, když už jsou v italském bezpečí, ale mnohem zajímavější by byly jakékoliv výpovědi nebo rozhovory přímo z údolí Korangal. Sice chápu, že zdánlivá izolovanost reportérů a samotných vojáků měla svůj smysl, ale bezprostřednost bojiště již vykrýt nedokázala. Výpovědi tak ztrácejí kouzlo momentky a celé to retrespektivní pojetí je více méně pro zlost. Apendix: Tim Hetherington zemřel rok po uvedení své filmu do kin, kdy se mu stala osudnou občanská válka v Lybii. (03.04.2011)

Nejvíce mě asi fascinuje důraz kladený na neustálé pokusy o navazování spolupráce s místním obyvatelstvem. Po první schůzce musí být všem jasné, že je to zbytečné a k žádnému většímu pokroku nedojde. Povedená věc a všem, kterým se líbilo doporučuji ať si pohlídají ještě lepší Armadillo - intenzivnější ať už co se týká bezprostředního záznamu bojů nebo pocitového dojezdu v závěru - tam jsem měl knedlík v krku. Tady ne. (29.08.2010)

Vydařený snímek jednoho pracovního turnusu americké armády v Afghánu. Oproti Armadillu mnohem syrovější, k čemuž přispívalo i to, že jsme neviděli jedinýho talibánce, jedinou akci jinak, než z pohledu kamery zpoza zad vojáků. Člověk chtěl vidět útočníky, chtěl vidět akci vcelku pěkně přehledně, jak ji může vidět ve filmech a najednou si uvědomil, že tohle je realita a kameramani prostě ty věci ukázat nemohli, potože by to schytali. Napadlo mě taky, jestli ti vojáci nebyli na tuto misi naveleni podle toho, jak jsou hezcí a jak se umějí chovat před kamerou, když už se vědělo, že bude točit NG, protože byli fakt velmi dobří:) A s definitivní platností jsem si potvrdila nutnost válek a to, jak jsou pro některé lidi nepostradatelné, když jim nestačí ani bungeejumping a podobné kratochvíle:)) "Mluvící hlavy" vložené do děje poněkud rušily a nedovolily mi vtělit se na místo a vcítit se do děje, ale zase jsem si v jedné takové pauze film stopla a konečně nastudovala dějiny a místopis Afghanistánu a mám takové podezření, že jsem se do té země zamilovala. Střet civilizací byl v dokumentu pěkně patrný a ono zívání stařešiny, když americký plukovník hovořil o pokroku, bohatství a penězích, které jim američané zajistí, pokud budou spolupracovat, mluvilo za vše:)) Vážně tímhle způsobem se naše - dnes už úpadkovitá - civilizace šířit světem nedá :)) (29.06.2014)