Upír

Hlavní hrdina je magor chlastající krev. K té se dostává tak, že pomáhá tupým nánám spáchat sebevraždu odkrvením. No a pak je tu ještě nějaká parta blbců, co si hraje na upíry. Možná ještě stojí za zmínku, že magor má doma matku s alzheimerem, která má na sobě postroj s nafukovacími balonky. Honey Bunny by v ní poznal málokdo. A to je tak nějak všechno. Nejspíš jsem to nepochopil a upřímně řečeno to ani chápat nechci. Radši zůstanu u klasických upírů z tesáky, kteří za temné noci hryžou své oběti do krku. 10% (30.06.2021)

Nejdřív jsem si myslela, že na některé věci už jsem stará, ale po celém filmu jsem si téměř jistá, že tohle je jeden z nejlepších filmů minimálně posledního roku mého života. Tak intenzivní pocit nesnáze a boží pravdy jsem měla naposledy nejspíš u Sonovy "Vinou lásky". Během filmu mi několikrát přišlo na mysl, že tohle by měly povinně vidět všechny fanynky Stmívání, ale potom mě napadla další kacířská myšlenka, že by to zřejmě nepochopily ani neprocítily. Film má mnoho vrstev, které - ó bože - budu ještě dlouhou dobu všechny vstřebávat. Zatím na mě největší dojem udělal dojem ten hitchcockovský smysl pro humor. Pojem "hitchcockovský" používám proto, že jsem si nedávno dávala přemýšlecí období nad Psychem a dospěla jsem k tomu, že je to černá komedie. Na základě tohoto přemýšlecího vzorce je "Upír" komediální road-movie, která během putování hlavního hrdiny ukazuje, jaké všechny podoby může mít vztah muže a ženy. Protože když na posteli leží schoulený upír, zostuzený tím, že se nezmohl k akci, a ve dveřích stojí zdrcená žena, jejíž sny o uspokojení největší touhy se zase vzdálily z jejího dosahu, nemůžu jinak než smát se. A zároveň je to tak nevinné a romantické, že u toho brečím jako želva ze Zeměplochy. Za geniální také považuji posloupnost jednotlivých eskapád. To, že je Renfieldova epizoda umístěna do první poloviny, je prvotřídní ukázka dramaturgie, které osobně říkám "film s odměnou". Poeticky-realistická expozice diváka navnadí, policista a maminka stanoví, v čem se možný svět tohoto filmu liší od reality, Renfield diváka znechutí na nejvyšší možnou míru a každé další vytrvání po tomto bodu představuje onu zmíněnou odměnu, kterou si užívám jako dárek pod stromečkem, svítím a tetelím se blahem. A Amanda Plummer! A že za celou dobu řekne jenom jméno svého syna, a ještě úplně na konci. "If this were my dream I would never die." ♥♥♥ (04.03.2015)

Toto ani omylom nebol thriler a vonkoncom to ani nemalo nic spolocne s hororom. S jedinym, co mozem suhlasit je drama podana psycho atmosferou, kde banda skrachovancov tuzila po samovrazde. Dve ukrutne zdlhave hodiny pre tento film bolo pre mna obrovskym utrpenim. Nejake pozitivne chvilky sa vo filme objavili, ale je ich bohuzial poskrovnu. Kto ma rad depresivne nalady moze v pohode siahnut po tomto zvlastnom filme. Tento film urcite neni moja krvna skupina a preto chcem nanho rychlo zabudnut, ze som nieco take videl. (06.01.2013)

Simone je profesorom biológie. Kľudný, mladý človek, ktorý pôsobí vyrovnane však má "malé" tajomstvo. Je upírom. Svoje obete hľadá cez internet v skupinách pre samovrahov. Pri jednom zo stretnutí však osamelý Simone pocíti niečo s čím doposiaľ nemal skúsenosti. Neskoro. Vampire ani z ďaleka nie je hororom. Dúfal som teda, že bude aspoň dobrou drámou nakoľko aj tento žáner je mojím obľúbeným. Bohužiaľ. Film je dosť monotónny, bez akéhokoľvek záujmu diváka zaujať. Tobôž vystrašiť či pripútať dávkou napätia. Nič z toho sa pri sledovaní tohoto obecnou kamerou natočeného diela nekonalo - 35%. (31.01.2013)

Pre mňa najdivnejší, najnepríjemnejší, najkrajší a najdojemnejší film za dlhú dobu. Tak strašne nedivácky, že sa mi musel jednoducho páčiť. Iwai vytvoril citlivý príbeh bez motivácie v ktorom sú hranice dobra a zla tak veľmi jemne rozdelené, že ťažko by ste v tom hľadali nejaký pevný oporný bod. Poetika na tému vampirizmu a samovrážd, ktorá neslúži len ako poetická reflexia žánru a doby, ale ktorá odráža Japonskú poetiku a prenáša ju do mestského a sterilného prostredia. Nechápem kde všade Iwai zohnal toľko krásnych dievčat, z ktorých každá vyjadrila citlivosť svojej postavy na úplne maximum. Hoci Zegers mal ako herec slabé chvíle u Iwaiovej poetickej vízie skvelo zapadá. Iné, divné, krásne a hoci to nerád používam v určitom smere aj dokonalé. A ten koniec! (04.01.2017)