Upír

Toto ani omylom nebol thriler a vonkoncom to ani nemalo nic spolocne s hororom. S jedinym, co mozem suhlasit je drama podana psycho atmosferou, kde banda skrachovancov tuzila po samovrazde. Dve ukrutne zdlhave hodiny pre tento film bolo pre mna obrovskym utrpenim. Nejake pozitivne chvilky sa vo filme objavili, ale je ich bohuzial poskrovnu. Kto ma rad depresivne nalady moze v pohode siahnut po tomto zvlastnom filme. Tento film urcite neni moja krvna skupina a preto chcem nanho rychlo zabudnut, ze som nieco take videl. (06.01.2013)

Vampire se neveze na populární vlně upírské romantiky. Nabízí totiž mnohem více, než samotný fakt, že některá z postav filmu je (možná) upír. Shunji Iwai přesně věděl, čeho chce dosáhnout a pojistil si to nejen režií, ale i napsáním scénáře, nasnímáním celého filmu a složením soundtracku. Sledujeme ne příliš optimistický příběh Simona, který z nějakého důvodu pro svůj život potřebuje lidskou krev. Přes internetové diskuze o sebevraždách si hledá nešťastné dívky, které jsou rozhodnuty skoncovat se životem a nabízí jim společnou sebevraždu ve dvou. Hlavní devízou filmu je autentická filmařina, která se snaží působit spíše jako dokument a vizuálně je velmi střízlivá až nudná. Otevřený konec, ostatně jako celý průběh filmu, v nás nechává mnoho nevyřčených otázek. Mírný nadprůměr - tedy lepší tři hvězdy. HUDBA: Iwai si mohl napsat přesně to, co se mi hodilo pro jednotlivé scény. Hudba není podstatnou složkou filmu, ale na několika místech ji vhodně doplňuje za použití klavíru a výjimečně i dalších strunných nástrojů. Zvláště se vyjímá violoncello (či jeho elektronická varianta). (17.11.2012)

Not all of those amongst us who crave blood are vampires, and not all vampires crave blood. 1) Film je zvláštní. Pojetí upírství jakožto posedlosti s nejasnou snahou konat dobro? Děj jako bolestně citová exprese, která se v následujícím okamžiku opět poslušně vrátí ke krvi? Upírská parta, kterou reprezentuje jakýsi zvrhlík? Zvláštní je upírova matka, japonská studentka toužící po upírově pozornosti i vskutku odporná stíhačka Laura. Neurčitý konec pak připouští různý výklad nejen budoucnosti, ale i toho, co se vlastně stalo a co divák viděl na vlastní oči. 2) Pokusím se definovat, co snímek není. Není to horor...vlastně není ani o upírech. Pouze sledujeme zvláštní (opět to slovo) ambivalentní vztah hlavní postavy ke krvi. Pohybovat se po většinu děje mezi sebevrahy chystajícími se na smrt optimismu nepřidá, ale snímek rozhodně není žádná depka. Jak říká režisér: Sometimes dark stories are very beautiful, very challenging. 3) Režisér, autor, koproducent, hudební skladatel, kameraman (I did it a lot for music videos and TV commercials, but it's the first time since school that I've done this for such a long shoot. My muscles are so tired, I move the camera so much.) a střihač (ano, tohle všechno), 48letý dlouhovlasý přitažlivý Shunji Iwai se rozhodl vyrobit svůj první film v angličtině (natáčelo se ve Vancouveru) proto, že v Japonsku za široké pozornosti veřejnosti právě probíhal soudní proces s podobnou zápletkou (Hiroshi Maeue - viz Zajímavosti). 4) 27letý Kevin Zegers (upír Simon) byl dobrá volba stejně jako celé herecké obsazení. Nemohu se nezmínit ani o pěkném 25letém Trevoru Morganovi (úchylný vrah Renfield), i když v souvislosti s touto postavou musím deklarovat svou nelibost nad propojením zvrhlíka s homosexuálním chováním. 5) Některé scény se doslova vryjí do paměti. I think 75% of movies are understandable, but not memorable, Some people just want a scene to be logical. It's kind of boring, you always have to check the continuity and dialogue. I'd rather have the scene be memorable. Myslím, že se to Iwaiovi rozhodně podařilo. (28.11.2012)

Pre mňa najdivnejší, najnepríjemnejší, najkrajší a najdojemnejší film za dlhú dobu. Tak strašne nedivácky, že sa mi musel jednoducho páčiť. Iwai vytvoril citlivý príbeh bez motivácie v ktorom sú hranice dobra a zla tak veľmi jemne rozdelené, že ťažko by ste v tom hľadali nejaký pevný oporný bod. Poetika na tému vampirizmu a samovrážd, ktorá neslúži len ako poetická reflexia žánru a doby, ale ktorá odráža Japonskú poetiku a prenáša ju do mestského a sterilného prostredia. Nechápem kde všade Iwai zohnal toľko krásnych dievčat, z ktorých každá vyjadrila citlivosť svojej postavy na úplne maximum. Hoci Zegers mal ako herec slabé chvíle u Iwaiovej poetickej vízie skvelo zapadá. Iné, divné, krásne a hoci to nerád používam v určitom smere aj dokonalé. A ten koniec! (04.01.2017)

Nejdřív jsem si myslela, že na některé věci už jsem stará, ale po celém filmu jsem si téměř jistá, že tohle je jeden z nejlepších filmů minimálně posledního roku mého života. Tak intenzivní pocit nesnáze a boží pravdy jsem měla naposledy nejspíš u Sonovy "Vinou lásky". Během filmu mi několikrát přišlo na mysl, že tohle by měly povinně vidět všechny fanynky Stmívání, ale potom mě napadla další kacířská myšlenka, že by to zřejmě nepochopily ani neprocítily. Film má mnoho vrstev, které - ó bože - budu ještě dlouhou dobu všechny vstřebávat. Zatím na mě největší dojem udělal dojem ten hitchcockovský smysl pro humor. Pojem "hitchcockovský" používám proto, že jsem si nedávno dávala přemýšlecí období nad Psychem a dospěla jsem k tomu, že je to černá komedie. Na základě tohoto přemýšlecího vzorce je "Upír" komediální road-movie, která během putování hlavního hrdiny ukazuje, jaké všechny podoby může mít vztah muže a ženy. Protože když na posteli leží schoulený upír, zostuzený tím, že se nezmohl k akci, a ve dveřích stojí zdrcená žena, jejíž sny o uspokojení největší touhy se zase vzdálily z jejího dosahu, nemůžu jinak než smát se. A zároveň je to tak nevinné a romantické, že u toho brečím jako želva ze Zeměplochy. Za geniální také považuji posloupnost jednotlivých eskapád. To, že je Renfieldova epizoda umístěna do první poloviny, je prvotřídní ukázka dramaturgie, které osobně říkám "film s odměnou". Poeticky-realistická expozice diváka navnadí, policista a maminka stanoví, v čem se možný svět tohoto filmu liší od reality, Renfield diváka znechutí na nejvyšší možnou míru a každé další vytrvání po tomto bodu představuje onu zmíněnou odměnu, kterou si užívám jako dárek pod stromečkem, svítím a tetelím se blahem. A Amanda Plummer! A že za celou dobu řekne jenom jméno svého syna, a ještě úplně na konci. "If this were my dream I would never die." ♥♥♥ (04.03.2015)