Muž, ktorý kričí

Ti, kdo tvrdí, že film je stylově poplatný nové francouzské filmografii, mají rozhodně pravdu. Avšak tento vskutku akční film, (stále se objevují nové skutečnosti, které je třeba řešit akcí), má i svůj africký rozměr. Není jím všudepřítomná občanská válka, ale v podstatě nesmyslný pokus jednotlivce (plavčíka, šampiona, Adama) změřit svoji sílu s osudem a vychýlit ho z jeho neúprosných kolejí. Pokus v Africe asi řídký, a i zde naprosto neúspěšný (dá syna na vojnu, aby si udržel své místo - nikoli zaměstnání). A tak Adamovi posléze zbývá jen pokusit se "odvracet neodvratitelné". Po smrti syna (jí film končí) můžeme však tušit, že muž, který křičí, aniž by toho moc namluvil, bude osudově pečovat o svou snachu a svého zatím nenarozeného vnuka a pokračovat tak v odvracení neodvratitelného. (23.06.2014)

Zajímavý pohled na každodenní život v Čadu. 1) V miliónovém hlavním městě desetimilionového Čadu Ndjameně na kamerunských hranicích čelí muž, správce hotelového bazénu, otec dospělého syna a manžel hodné ženy, faktu, že začíná být starý a nepotřebný a to na pozadí probíhající občanské války. 2) Vlastní příběh je tuctový, zajímavost pro evropského diváka mu dodává exotické prostředí. (27.06.2014)

45th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2010 - OPEN EYES - Otevřené oči (Un homme qui crie / A SCREAMING MAN / Křičící muž) - Z filmu mu utknula v hlavě jediná velká vzpomínka a myšlenka - co je toto za otce? Takto obětovat syna kvůli svému pohodlí??? ... - 3. 7. 2010 - kino Městské divadlo - Karlovy Vary - 50% (20.08.2011)

Jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděla. Pokojným tempem vtáhne vás do svého děje a dovolí příběh prožívat spolu s hlavními hrdiny, jako nemý svědek jejich klidného trpění. A název? Ano, křičet se mi opravdu chtělo, kdesi hluboko z mého nitra křik se dral na povrch, nebo to byl lomoz zoufalého člověka, který neslyšně doléhal k mým uším? Nevím a nezáleží na tom, protože, co příběh opravdu navodí a zanechá, je neskonalá pokora a vnitřní klid. (19.01.2015)

Po Vrahovi ve mě nejlepší film viděný letos ve Varech. Na festivalové poměry "normální" exkurze do všedního dne jednoho afrického plavčíka, jenž si vzal lásku k práci až příliš k srdci. Nenásilně podávaná tematika soukromého boje proti stárnutí na pozadí začínající občanské války vykresluje nejen bezmocnost jedince vůči systému ale i vůči svým osudovým chybám. Jak interní tak celospolečenská tematika učinily mé spokojenosti za dost. Rozvojová tematika ve Varech!? Křičím JOO!!! (14.08.2010)