O bohoch a luďoch

Film jsem si vychutnala v původním znění a byla jsem nadšená, navíc mám ráda dobře zpracované duchovní věci a dokonce můžu i dobře zazpívané žalmy. Tenhle film je prosáklý duchovní atmosférou, ukázkovou prací skupiny mnichů na sjednocení , shodě a vybudování oázy duchovního míru a jedinečné lidské vyrovnanosti v dokonalé harmonii uprostřed neklidu a teroru, takže prosím ufouny zvyklé na horory a béčka nebo vykastrovanou klasiku, aby se do toho vůbec nepouštěli, vyhli se filmu obloukem a to velkým(např.verbal + wirtuaruska a jejich napodobeniny) a neprudili pak svými nechápavými nebo oplzlými komentáři, předem děkuji za pochopení. (21.04.2012)

Na môj vkus sa to až príliš vlieklo a množstvo scén pôsobilo len ako predstavenie každodenného života týchto odhodlaných mníchov. Celý film sa niesol v duchu akejsi dilemy, či je lepšie zostať alebo odísť pred blížiacou sa hrozbou ozbrojených rebelov. Miestami to pôsobilo až príliš lyricky, a to ja pri filmoch, ktoré sa snažia pôsobiť ako drámy fakt nemusím. Ale uznávam, že námetovo to bolo naozaj zaujímavé a aj sledovať tie vzájomné vzťahy mníchov a ich názorové úvahy o budúcnosti. Ten koniec prišiel tak náhle, až som bol sklamaný, že mu bolo venované toľko málo priestoru, čo je naozaj veľká škoda. No ten záverečný monológ bol naozaj silný, taká výnimočná bodka za celým tým fádnym podaním celého príbehu. (15.10.2014)

Musela jsem v půlce odejít...ale dám tomu jednu hvězdu, protože věřím, že kdybych na to bývala byla měla náladu, mohla bych vydržet až do konce. Jinak v té části, kterou jsem JÁ viděla nebyl žádný děj, žádná hudba (až na ty jejich oratoria), jenom takové napětí, že za dalších deset minut se ale už opravdu něco stane... (13.07.2010)

Komentář Tannera podepisuji. Jen bych snad ještě přidal, že do toho rádoby dokumentárního stylu jsem se nemohl nějak dostat. Přitom témata jsou ohromná, ale co naplat, když je tu jakákoliv rezignace na základní filmové prostředky, jimiž si tvůrci získávají diváka. Přitom stačilo vybrat jednu postavu a vyprávět to z jejího pohledu, hned by to dostalo určité vnitřní emoce navíc. A celé téma by vyznělo daleko silněji. Při tomto rádoby dokumentárním stylu chybí i možnost využít jako emotivního prvku hudbu - a přitom by jen mohla podtrhnout celkové vyznění. Naopak, když je použito Labutí jezero, tak by zase lépe vyznělo ticho... Je zde až moc soustředění na vnější detaily, nikoliv onu vnitřní hloubku. Takhle i přes naléhavost tématu a ony otřesné věci, co se staly, mne to tak nějak často nechávalo chladným. Velkou roli hrálo i to, že jsem nedávno předtím viděl ruský Ostrov, kde je ona duchovní tematika skutečně podána i pro diváka a filmově. (06.04.2011)

Náboženský film, který ale není primárně o tom, že by měl člověk věřit, ale je o tom, jak to může dopadnout, když se dvě víry střetnou. Jako kdyby zde nebyla možnost toho, aby jedna vyhrála, ale ono přece nejde o víru, ale o to, jak se lidé chovají. Někteří dovedou odpouštět, jiní ne. Ani tak mě ale film nedokázal zasáhnout, jak jsem doufal. (12.04.2016)