O bohoch a luďoch

Mohli bychom tenhle film oznacit jako nabozensky. Jenze tohle oznaceni by odradilo celou radu divaku. A tak o tomto filmu muzu mluvit spis jako o filmu o hledani. O hledani viry, sebe sama a moznosti, ktere stejne nakonec vsechny konci stejne. Prave ta (ne)moznost volby je silnym motivem ve filmu Des hommes et des dieux. Mnisi v klastere L' Atlas se vlivem okolnosti museji rozhodnout, zda odejdou ze sveho domova, anebo zda zustanou. Jednim ze zlomovych okamziku je stedrovecerni vecere, kdy mnisi oslavuji prichod Syna Boziho. Misto nej prijde tak rikajic ke stolu nekdo jiny. Nekdo, kdo mnichy donuti premyslet o sile sve viry a o budoucnosti. Dej sice ubiha pomalu, ale vsechno se deje tak nejak prirozene. Proto (a z duvodu toho, ze artove filmy je treba podporovat a sledovat) davam filmu vsech pet hvezdicek. (23.07.2011)

Duchovný zážitok. Obzvlášť vrcholná scéna bez slov, iba s Čajkovského hudbou. Je to scéna prijatia reality a zároveň krásna ukážka lásky a spolupatričnosti v rehoľnom spoločenstve. Presvedčivý dotyk Pravdy. Odovzdanosť, nádej, prijatie smrti a jasné zažiarenie zmyslu života. Hudba z Labutieho jazera mi v podvedomí nechtiac vyvolala spomienku na film Čierna labuť s Natalie Portman v hlavnej úlohe. Ale ako sa dá porovnať neporovnateľné?! Hudba tá istá, pocity totálne rozdielne!! (28.12.2011)

Veľmi hlboký a silný náboženský film, ktorý však dokáže vstrebať aj nekresťansky založený divák. Vynikajúco vykreslené spolunažívanie mníchov a moslimov a ich vzájomnej výpomoci, skvelý herci a výborné spracovanie s ohľadom na fakty a realitu skutočného života v kláštore bez zbytočného prikrášľovania. Dej plynie trochu pomalšie a smerom ku koncu sa prehlbuje filozofia a odkaz snímku, čo by mohlo určitému divákovi vadiť, ale mne nie. Jeden z najlepších duchovných filmov za posledné roky. (18.09.2013)

ocenenia : MFF Cannes 2010 - Veľká cena poroty ◘◘◘◘ Zaujímavé poňatie snahy pochopiť (alebo vytvoriť) určitú syntézu medzi kresťanstvom a islamom. Neviem však, či som príliš citlivý, ale od okamžiku, kedy otec Christian citátom z Koránu (súra 5, verš 82-85) obmäkčuje vodcu teroristov pri prvom prepadnutí kláštora, som tam zacítil pre mňa nepríjemnú pachuť antižidovstva. Ten istý verš Koránu totiž začína veľmi nepekným útokom na židov (to samozrejme vo filme neodznie) (03.06.2013)

V ostatních komentářích si lze přečíst výtky k přílišné nefilmovosti a rozvleklosti snímku. Já jsem si ale ničeho takového většinu stopáže moc nevšímal. Nic jsem nečekal a byl jsem spíše příjemně překvapen. Mniššské prostředí je sice na mě moc vážně ale bylo zajímavé do něj náhlednout. Malilinko kratší stopáž a spád by asi nikterak neuškodila ale vzhledem k povaze tématu mi pomalejší tempo nevadilo. I když do nějaké meditativní fáze jsem se s filmem příliš nedostal, myšlenky jestli setrvat v trvalé víře a pomoci bližních nebo si uchránit vlastní život byly určitě velmi zajímavé. Nakonec ale bohužel musím konstatovat, že tvůrci sice měli duchovní náboj ale nepíliš filmové prostředky a jak se má přejít k meditaci, k dramatu není to zvládnuto. Nestojím o nějaké melodrama amerického střihu s patetickou hudbou ale myslím si, že zrovna vtrhnutí do kláštera a následné odvezení mnichů islamskými teroristy by mohlo být natočeno trochu emotivněji. Celkově duchovní zážitek zajímavý, filmový spíše poloviční. (30.07.2020)