Husk

Užil jsem si to tenkrát parádně. Pozdě večer po správném (nikoli na opití) počtu piv a vhodnou náladou, to byl dosti slušný náser. Stopáž akorát. Překvapilo, jak brzy zakalila jediná ženská postava a jako děsivý návod pro budoucí švadleny...perfektní. To byly asi nejděsivější scény vůbec. Takové neznámé dílko. Mě potěšilo. Včetně konce, který bych sice koncipoval poněkud uzavřeněji, ale co už;-) Další ok příspěvek do subžánru Strašáků Vran a takových jak tu trefně píše Bloody13, není moc. (27.07.2021)

Z nekonečných kukuřičných lánů se dá pro žánr horor tolik čerpat. A když se přidá něco navíc: kurzy šití (nejsou k zahození, občas je potřeba si něco spíchnout), bobřík odvahy (nikdy nevíte, do jaké lapálie se dostanete a trocha toho zdravého sebevědomí nezaškodí), nastartovat auto bez klíčů (není úplně nutné, ale je dobré to vědět), rychlost a taktika úniku (ne vždy se povede, když je nepřítel rychlejší a má výhodu ve znalosti běžecké trati a schopnosti boje v nepřehledném terénu). Potom je jedno, že jste mladí, chytří a kurážní, je vám to nakonec stejně prd platné. Proto jsem u Husku nic zbytečně neřešila a viditelné chyby v chování jedinců taktně přehlížela. Prostě jsem se bavila! (02.09.2023)

Horory rád nemám, ale tady jsem si chtěl užít. Očekával jsem, že se zasměju blbosti a neschopnosti tvůrců, jenže jsem, k mýmu překvapení, dostal pravý opak. Husk je totiž naprosto perfektní příklad kvalitního hororu současnosti, který má za úkol jedno...postrašit. Efekty určitě solidní, atmosféra fantastická, příběh dostatečně temnej, ale jak to taky bývá, lidi vypatlaný tak, že místo mozku maj snad kukuřičnej klas a průběh naprosto tradiční. Tušil jsem odpad, nakonec jsem ale byl opravdu překvapenej. Dvě hvězdy dávám jenom proto, že je to prostě horor. Nic novýho pod sluncem, ale svojí úroveň to má. (07.04.2011)

Husk aneb šiju si plátěný pytel přes hlavu do sucha a do kukuřičného políčka. Ptáte se, jak získat stylový ohoz "strašák do pole", před nímž se krčí Guess a Gucci? Není to nic složitého, jen se musí striktně dodržet jistý postup. Je třeba mít malou nehodu, kdy se vám vrána rozmázne o přední sklo vašeho auta. Musí být léto, k nehodě musí dojít u kukuřičného pole, uprostřed toho pole musí stát strašák, za ním musí být zchátralá farma se šicím strojem a před ní musí stát pojízdný Chevrolet. Skupinka přátel s jednou brunetou v jejich řadách tento postup dodržela a odměnou jim je zběsilý boj o život v prokletém kukuřičném poli, v němž se kdysi odehrála tragédie, o níž se dozvídáme prostřednictvím nevysvětlitelných vizí jedné z postav. Režisér Brett Simmons se ukázal jako mistr v budování atmosféry a dlouho neukazuje, co se v poli skrývá. Mozaika se skládá postupně. Docela podstatnou roli v tomto hororu hrají zvuky a bzukot hmyzu, cvrlikání ptáků, nebo šum kukuřičného lánu dosahuje znepokojivých rozměrů, stejně tak i letní atmosféra je docela hustá, neradostná a zlověstná. Herecké obsazení je neznámé a vcelku adekvátní. Nápad s nemrtvými kamarády, kteří si následně jdou nahoru do pokoje spíchnout hadry a zatlučou si hřebíky do prstů, se poprvé ukázal jako nápaditý, ale když už si šel jeden z přátel potřetí zopakovat celou proceduru, tak to vyznělo trošku komicky. A zprofanované vrány na mě působily otravně. Většina filmu se odehrává v noci a poslední dobou tma je pro mě tak nějak neděsivá. To všechno však se neukazuje, jako nějaká výrazná slabina, a horor s minimem keců má grády až do konce ve stylu pokračování příště. Až příště půjdete na kukuřici, tak bacha na zdánlivě neživé strašáky. 100% (13.03.2011)

Úvod je aj napriek slnečnému svitu pekne pochmúrny. Výborne nasnímané kukuričné pole vyvoláva očakávanie v niečo tajomné a strašidelné. Potom to však, paradoxne s príchodom tmy, povolí. Pridá sa však na brutalite a maskách a hororový fanda tým pádom odpúšťa mierny posun smerom dolu. Šikovný malý horor, ktorý sa škriabe na vyššie hodnotenie ostošesť, ale nakoniec stále len skĺzne do priemeru. Ale ešte stále do toho lepšieho. (30.06.2014)