Není kam utéct

Uberu vítr z plachet a po objektívnem posouzení napíši svá rozhořčeni. Mně osobně už nestačí rozplývat se nad divokou krajinou (možná kdysi), taky nebudu mluvit o 100x viděném v královském oblečku, nebo o předvídatelnosti, která je na oko zřejmá. Vztah k postavám sem si samozřejmě nevytvořil a ne, že by nebylo kdy... těch 99 min beru jako kladný point toho všeho. Prostě mne nezaujali, a i když de o tak citlivé téma jako únos děcák absolutně to ve mne nevzbudilo co by jen náznak citu. Povrchní, plytké, mělké, snaží se rubat vysoko no mne neo*ebe, bohužel. 2/10 PS: Roden fajn a myslím, že je v tom nevinně, protože kdo by to od Gilbey-a čekal po "Rise of the Footsoldier". (25.12.2011)

A Lonely Place to Die je tak trochu novodobý Cliffhanger, jenom bez Sylvestera Stallona a pro akční film tipického klišé. Je to velmi povedený thriller plný dějových zvratů a zajímavých momentů. Scéna u řeky mi dost připomínala klasický hixploiťák Vysvobození. Tenhle film nabízí velmi napínavou podívanou, která vás od okamžiku rozjezdu nenechá v klidu. Celkový dojem doladí hlavně sympatické a zajímavé postavy, mezi nimi i starý dobrý Karel Roden (jeho dialog s únoscem v kavárně si ještě nějakou dobu budu vybavovat). (28.12.2011)

Konečně v tomto roce trošku napínavý thriller a navíc v krásném horském prostředí. A Lonely Place to Die má velkou výhodu, že se povedl casting, což v tomhle žánru není zrovna obvyklé. A navíc uvidíte opět skvělého Karla Rodena ve vedlejší roli. Byl jsem příjemně překvapen, že se děj neodehrával jen v lese a konečné vyvrcholení přišlo v malém městečku. 3,5*. (26.12.2011)

║Rozpočet $4milióny║Tržby Celosvetovo $425,000▐ Prvá polovica tohto spočiatku fajn thrilleru má svoje dobré tempo a napätie, lenže v druhej sa to zvrhne na bezhlavú vyvraždovačku a všetko čo bolo predtým umne budované odrazu stráca akýkoľvek zmysel a v konečnom výsledku sa to stáva len otravnou zlátaninou, škoda. /40%/ (18.08.2012)

Podle mě není od věci se zeptat, proč je u žánrovek, jako je tato (partička mladíků vyráží z města do přírody), první půle skoro vždycky lepší než druhá a proč se nakonec vždycky hlavní postavy konfrontují nikoliv s přírodou, ale s člověkem? Ty otázky si vlastně navzájem odpovídají – konfrontace s přírodou je zajímavější než s člověkem, jenže postavit dneska film jen na tomhle nelze, tudíž je třeba si vždycky vymyslet nějakého lidského nepřítele (tuctoví únosci dětí, válečný veterán pozapomenutý v divočině, zdegenerovaná jižanská rodinka ap.). Tenhle lidský nepřítel, který obvykle nastoupí někde kolem druhé půle, samozřejmě zpravidla obere film o většinu dosavadního napětí či atmosféry a zbaví ho tajemna. Otázka zní, jestli má tento problém vůbec nějaké řešení. Možná je problém spíše v samotné kinematografii. Kdyby vznikla o dvě stě let dříve, kdy ještě existovalo plno hic sunt leones oblastí (ještě v 19. století byla řada končin Země docela neznámá a neprozkoumaná, jak je patrné třeba z výtečného cestopisu francouzského mořeplavce Bougainvilla Cesta kolem světa), dalo by se s tím něco dělat. Nebo kdyby vznikla kinematografie o dvě stě let později, až budeme prozkoumávat neznámé planety ve vesmíru, tak by bylo rovněž možné konfrontovat hlavní postavy z filmů s něčím skutečně neznámým. Jenže kinematografie se vklínila přesně mezi tyto dvě epochy, kdy je většina Země dobře prozkoumaná, ale do letů vesmírem je ještě daleko. Filmy ze současnosti jako tento to mají tudíž těžký, protože jsou předem odsouzený tak trochu k nezdaru. (12.08.2012)