Imaginárne lásky

Odehráno očima a přesto bohémské, uvolněné a sebeironizující - vše tonoucí v cigaretovém kouři, až z toho štípou oči. V hlavní roli milostná rivalita mezi mužem a ženou pojatá jako pistolnický souboj plný radostného očekávání, na jehož konci vždy někdo padne k zemi, ale znovu vstává, olíže rány a s grácií toreadora vcházejícího do arény bojuje dál, až do naprostého ztrapnění... a ano, takhle nějak se chováme, když někoho hodně chceme :-). U svěžích detailů a stylizace, prokládaných lahodným repetivním podkresem, nelze nevidět inspiraci minimálně dvěma filmovými ikonami, z nichž na jednoho doma volají Kar-waii a na dalšího Quentine, pro hravost a zábavnost Imaginárních lásek však lehce odpustitelnou. A ten smrtelně vážný monolog o kouření... jako by mně viděl do hlavy:-) (03.12.2012)

Excelentní romance o problematice promiskuity, která geniálně opěvuje tvůrčí nespoutanost a kreativní svobodomyslnost. Konceptuální úlet, který je o ničem, a přesto takřka o všem, že je až neuvěřitelný, že si dokáže zachovat svou atypicky pestrou stylizaci a rozmanitost. Příběh zde prakticky neexistuje – jde spíš o leporelo různorodých příhod. Neskutečně temperamentní ústřední milostný trojúhelník si bezprecedentně zamilujete – totéž platí pro famózní videoklipový sekvence, které kombinují symfonie klasické hudby a osmdesátkového disca. To vše - ozvláštněné hekticky těkavou anebo statickou kamerou, neonovým vizuálem, a pseudo-dokumentárními intermezzy o osudech vztahů různých lidí - ve výsledným resumé tvoří naprosto senzační pop-art, který by si neměl nechat ujít žádný fanoušek feel-good dramedií. Boží žánrovka! (06.07.2020)

Jakkoliv by se zdálo, že sledujeme jen sled zpomalených záběrů na vystajlované hipstery, na mě to prostě působí, mě to baví a mě to oslovuje. Subjektivizace je totiž věc, která tu díky zpomaleným záběrům a nediegetické hudbě funguje. A i když film není ukecaný, dialogy se neplýtvá a nic není řečeno na plnou hubu (teda co se ústřední trojice týče), v daný moment přesně víte, co má která postava v hlavě a co cítí. A taky přesně víte, jak jednoduše si jde nevinná gesta interpretovat jako náklonnost a moc dobře rozumíte průstřihovým monologům, které sice do hlavního příběhu nepatří, ale přitom ho skvěle doplňují. Závěrečná, v kruh vše stáčející pointa je vtipná a sere pes na to, že mě napadla už v půlce filmu. Za tu snivou atmosféru, reklamu na cigarety a spoustu krásných obrázků ráda odpouštím. (28.01.2011)

Jsem sám, koho děsivě iritovalo, že se tam všechny postavy chovaly jako lobotomizovaní infantilní kreténi? Esence všech těch špatností, které nenávidím na přemoudřelých artových bijácích, utápějících se ve vlastní mondénnosti "óóó, já jsem tak neučesaný a queer, mě nepřehlédnete, óóó, ňach ňach" Na druhou stranu, ztělesněný sen hezoučkých manýristických pozérů s ofinami a brýlemi bez skel, kteří zjistí, že nejsou sami, kdo mají v pubertě bolístka a trápení ... Jestli mám tohle považovat za generační výpověď, tak jsem si jen potvrdil, že jsem se narodil o století později, než jsem měl. (01.12.2010)

Dolan má talent, má vkus, má štýl a má vždy vo filmoch ženy, ktoré neskutočne dobre hrajú. Ani tu tomu nebolo ináč. Film, ktorý povedal presne to, čo mal povedať ... že vždy tu budú nejaké tie imaginárne/odmietnuté lásky, lebo tak to v živote chodí. Scény, kde Francis a Marie vyjavia svoje city Nicolasovi boli výborné, takisto aj ich falošné a kyslé úsmevy počas celého filmu ... no nádhera. Podľa mňa je to ale maličký krok späť, lebo prvé Dolanove dielo bolo fantastické. (16.06.2015)