Blondýnka

Ana skvělá, zbytek je režisérova onanie nad sebou samým. Nůžky, sestříhat to na zlatých devadesát minut a věřím, že bych chválila jinak. Tři čistě za Anu a její stavy, za kameru, výpravu, kostýmy a masky, ale za scénář, střih, režii, za laciné a lascivní vyobrazení MM, která mimo to, že byla na hlavu a musela podržet kde komu, na sobě dřela jak mula, cvičila, posilovala, učila se, makala, vytvořila si sama image, čeho se tady nedočkáš ani náznakem. Pouze roztažených stehen. Z tohoto úhlu bych nešla ani do hvězdy jedné. Rozumím záměru ukázat odvrácenou stranu MM, ostatně vše, co je ve filmu, je opřeno o fakta, ovšem jeden úhel mi k jejímu vyobrazení nestačí.  Film nemá moc spád, švih, vleče se, je to nekonečná psycho depka na upršený podzim, uondané, nezábavné, nekonečné artové záběry nudí, brutální záběry jsou zase vyšvihané do extrému, čili dělají film odporným, několik scén, které jsou skutečně oslnivé, známe dávno z upoutávek, těch je na takto dlouhý film málo, jinak je MM znázorněná jako absolutní troska, psychiatrická pacientka, u které je mi z tohoto podání záhadou, kdy stihla a jak zvládla zazářit na plátně způsobem, že ji i dnes zná každý. Rozpaky. Protože ona byla slunce a makač. To tvrdili lidé, kteří se s ní osobně setkali. Tady? Neurotická, vytřepaná kuňkalka, plazící se před všemi po zemi, neschopná se starat ani o sebe. Hadra. To samozřejmě ve finále jejího krátkého života pravda byla, ale nebylo to tak vždy. Samotný zadek na její slávu skutečně nestačil. Tančila, zpívala, jak drak, byla komediální herečka, Chaplin v sukni. Měla to těžké, byla nemocná a závislá, ale zároveň byla šikovná, zábavná, velmi milá a snažila se. A to se z filmu nedozvíme ani náznakem. Prostě stačilo jen podržet, šukat ve třech a kouřit Kennedymu. No ono si to své příznivce najde, to zas určitě, z mého pohledu je snímek natočen tendenčně, Ana byla fantastická, vystihla ji opravdu mimořádně nejen fyzickou podobou, ale i výrazem, ale že bych film chtěla vidět opakovaně? To nikoli. Kolotočářský, přebarvičkovaný Elvis v tomto letošním minisouboji u mě vede. (28.09.2022)

Blondýnka je dílo výjimečné ze stejných důvodů, proč ji mnozí nenávidí: fragmentárnost, přemrštěná délka mnohých scén, zaměření na povrch, nestálá vizuální identita, stupňování tlaku bez katarze, ne empatický biopic, ale pesimistický body horor s disociovanou hrdinkou, která bloudí vlastním podvědomím - na celý film se dá dívat jako na její noční můru (nejen tím, ale taky badalamentiovským soundtrackem Nicka Cavea a Warrena Ellise to připomíná Lynche, který v 80. letech ostatně taky připravoval a nakonec nerealizoval film o MM). Rozklad a dekontextualizace mýtu a ikonografie Marilyn Monroe funguje v obrazech líp než v grafomanské předloze Joyce Carol Oates (film sice poměrně důsledně přejímá její fabuli i syžet, ale svým nihilismem má blíž k Ballardovi nebo Palahniukovi). Chápu, že na někoho může být sexuálního násilí, nervových kolapsů a nápadů nacházejících se mimo hranice vkusu (plod mluvící ke své matce) příliš. Chápu, že ne každý přijme koncept filmu, v němž je krása skoro vždycky spojena s bolestí a sex s ponížením, filmu, který diváka situuje do krajně nepohodlné pozice voyeurského spoluviníka. Minimálně od kritiků bych ale čekal schopnost odlišit reálnou historickou figuru od textového konstruktu, který plní určitou narativní nebo symbolickou funkci, potažmo misogynní film od filmu o misogynii (a krutosti pohledů, které člověka zbavují identity a mění v projekční plátno pro cizí fantazie). 90% (04.10.2022)

Přepis románového životopisu, to je už sama o sobě problematická kategorie. Knihu Joyce Carol Oatesové jsem zavrhla už před lety, jaká to byla snůška výmyslů, ale filmařům přišlo zajímavé vzít právě tenhle materiál a opřít o něj experimentální pohled na život věčně nešťastné Marilyn Monroe. Lidem, kteří neznají tu dobu a staré filmy, to nic neřekne. Fanoušci a znalci MM nadále preferují jakékoli jiné biopicy (včetně problematického počinu My Week with Marilyn) a ostatním tahle netflixová událost může být úplně fuk. Blonde je jen další zbytečná aféra. Spíš je důležité zdůraznit, že film o MM nebo s MM se točí už od té doby, co předčasně zemřela a tudíž nejde o nic nového pod sluncem. (15.10.2022)

Koukám, že v poslední době se životopisné filmy snaží být něčím víc, než pouhým shrnutím. Což je asi dobře, ale mě to zatím moc nevoní. Elvis měl alespoň ty hitovky a barvičky. Na Blondýnku se ale dobře nekouká. Je to pojato veskrze artově a dvě a tři čtvrtě hodiny sledujeme, s velmi krátkými výjimkami, jen neštěstí hlavní hrdinky. Události se dějí, ale my nevíme proč a Marylin se utápí v depresích víc a víc až to ke konci vypadá pomalu jak nějaký horor. Nebýt tam naprosto božská Ana de Armas, tak na to nemá cenu koukat. Andrew Dominika už nebrat. (01.10.2022)

Dať snímku v dnešnej dobe rating NC-17 ( najvyšší možný udelený ), za niekoľko záberov na poprsie, za pár nadávok a neexplicitné pohľady na sexuálne scény, je v skutku tragické. Vraciame sa späť do praveku. Musím napísať, že na dnešnú dobu veľmi rozporuplný snímok, pred takými dvadsiatimi rokmi, by to bol v celku kladnejšie prijatý film. Dnes musí byť všetko krásne a politicky úhľadne nakomponované. Pravda, aj keď je krvou a potom vpísaná do dejín, nesmie vo svojej pravej podobe existovať. Vraciame sa do praveku. Ťažký snímok pre priaznivcov dnešného pochodu dejín a mlska pre všetkých ostatných. (28.10.2022)