Tu to musí byť

Nemôžem si pomôcť, ale pred natáčaním tohto snímku musel niekto nečakane Sean Pennovi zo zadu pritankovať, pretože tak rozprávať a jednať spomalene sa asi nedá nacvičiť. No, vidím to takto: Robert Smith z The Cure behá po Štátoch a hľadá jedného nácka. Nuda. Nedám tomu viac, ako dve len preto, že Sean Penn dostal zaucho, z ktorého sa už neprebral! (10.03.2012)

Některé snímky jsou „o psaní recenzí“, jiné o soukromém (vnitřním) p(r)ožitku. This must be the place (alespoň co se mě týče) patří do té druhé (menšinové) skupiny. Kdybych totiž napsal...., že je to snímek o býv. rockerovi resp. „vyžilém“, (neboť něco jako bývalý rocker podle mě neexistuje), který si nese těžké životní břímě, má manželku, přítele, jehož „kouzlo“ (klíč) k úspěchu u žen spočívá v prostém faktu, že je „zvědavej a má čas“ :-), navíc mu právě zemřel otec (s nímž se přes 30let neviděl) a tak se rozhodne (ve světle nových informací) najít jeho nacistictického trýznitele z Osvětimi,... měl bych sice pravdu, ale stejně by vám to o skutečné podstatě snímku samotného (téměř) nic vevypovědělo. Takže toho raději (protentokrát) ihned zanechám a pouze podotknu, že min za trefně minimalistickou kreaci S. Penna coby Cheyenna, se snímek oplatí shlédnout. P.s. a ač to na první (možná i druhý) pohled tak nevypadá, je to (stejně jako (i) samotná ústřední postava) vtipný snímek. Nenápadně s osobitým humorem (viz SPOILER příklad za všechny: „můj instinkt mi říká, že puntičkářství je základ. charakteristika pro chytání nacistů“. Pokud bych měl však snímek přecejenom shrnout „jednou větou“, napsal bych, že This must be the place je netradiční (existenciální) volně plynoucí road-movie, navíc s volně plynoucími dialogy „o něčem, než o ničem“, (zato s kadencí samopalu AK-47), což v kontextu dnešní uspěchané doby působí uklidňujícím dojmem. Jednoduše „vyzrálý snímek, vyzrálého režiséra pro vyzrálé publikum“. S osobním dovětkem na úplný závěr. Byť nekuřák (občasný doutník nepočítám), zde jsem to „dospělácké cigárko“ S. Pennovi, resp. Cheyennovi, ze srdce přál. (19.06.2012)

Perfektní film stojící hlavně na skvělém výkonu Seana Penna, který zde ztvárnil postavu bývalého rockera Cheyenneho. O ději se nyní nechci a nebudu rozepisovat, ten je popsán celkem dobře v obsahu. Za sebe mohu jen říct, že mne Sean Penn nemohl překvapit víc. Jeho cit pro drama, vcítění se do postavy a úplné propadnutí do role je obdivuhodné. Film má díky němu neopakovatelnou atmosféru. Věta: "Všimnul sis, že dneska už nikdo nepracuje?! Všichni dělají něco uměleckého." a její trefnost mluví sama za sebe. Poslední minuty byl jen inteligentní tečkou za celým příběhem. (11.03.2012)

Divné a dobré. Sorrentino je mistr přepínání nálad a dynamiky, v tomhle mi dost připomíná Tarantina. To, že jsem to tak úplně racionálně nepochopil mi nevadí, řídím se hlavně pocity. Sean Penn brilantní, Luca Bigazzi zas neuvěřitelně maluje a můj oblíbenec pod radarem Shea Whigham je novej Joe Pesci, to co tady předvádí na několikaminutovém prostoru je parádní, doufám, že brzy dostane nějakou pořádnou velkou roli. Never for money, always for love. (31.03.2012)

Ze scénáře někdo prostě vygumoval všechny pasáže, které by mohly vysvětlovat vztahy mezi postavami, a tím přesměroval pozornost čistě na to, co se mezi nimi právě děje, a to je někdy hodně neprůhledné. Když se k tomu připojila ta suverénní kamera a hudba, zapomínala jsem dýchat. No, a Penn má takovou tu typickou rádobyoscarovou roli divného člověka, kterou bych zahrála i já, ale přeju mu to. (18.04.2012)