Rodina je základ státu

Výborný film, jejž sráží pouze z mého pohledu nereálný závěr. Roberta Sedláčka respektuji jako jednoho z našich nejlepších současných režisérů, každý jeho film je svým způsobem originální a zcela z jiného soudku. Igor Chmela je pan divadelní, ale i filmový herec, celá herecká sestava je zde nadprůměrná. Jako absolventa strážnického gymnázia mě potěšily záběry z tohoto jihomoravského městečka a vůbec návštěva u dvojice Babčáková-Vyorálek mě náramně pobavila. (18.08.2012)

„U nás ve školství je krize furt, takže svět nás konečně dohnal.“ To, díky čemu vyčnívaly předchozí Sedláčkovy filmy – herci sžití se svými postavami, psychologická věrohodnost, odvaha ukázat kazy naší společnosti, zbytečně nevypulírované, věci přesně pojmenovávající dialogy – zarámované komplexním příběhem o době, ve které žijeme (nyní) a skutečnostech, pro které žijeme (vůbec). Přes mikro se film dostává k makru, intimní je zarámováno obecným. Postavy jednoduše nežijí ve společenském vzduchoprázdnu, neřeší (výhradně) osobní pseudoproblémy a vina na jejich mizérii není připisována pouze vnějším okolnostem. Ať se nečekaně draze vypadající scény svou náplní blíží více thrilleru, satiře na téma „státní aparát“, existenciálnímu dramatu nebo dobrodružnému filmu o návratu od malicherných všednodenních problémů ke kořenům, spojuje je silně nahořklý tón ve smyslu „máme, co jsme si posrali“ (nezapomenutelná scéna se slivovicí v kanystru, zavařovačkami a kozou). Nakonec nám zůstane jenom rodina, i když lépe nepátrat, díky čemu drží pohromadě. Fakticky vzato, v tomto případě má k hlavě rodiny, oproti jiným českým filmům, v nichž není zpochybňování patriarchátu přípustné, blíže žena. Manželka, která sice neskáče, ale taky nemlčí, ozývá se a musí převzít starost o praktické věci od muže, dočasně zaměstnaného přeskupováním vlastního hodnotového žebříčku. Pár scén by zasloužilo zkrácení, pár (těch jednostranně komediálních) úplné vypuštění, přesto jde o úkaz a v hlavě jej budu chtít udržet co nejdéle, ne na něj, jako v případě jiných současných českých filmů, co nejrychleji zapomenout. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, Big Bear, JohnnyBoy, Thorgerda, Jozka7 (04.10.2011)

Doposud nejtrefnější pojmenování české současnosti v českém filmu. Všechna nasranost a znechucenost světem podaná s velkou grácií a vtipem (čili anti-Vorel a jeho odpudivý Miliardář). Pasáž, kdy se otcové rodin osaměle opíjejí, je jako Intimní osvětlení po 45 letech. Jinak mám moc velkou radost, že se Robert Sedláček nezakopal v poloprofesionalismu a poloamatérismu, na němž postavil Největšího z Čechů. (22.09.2011)

Jakkoliv je toto drama ploché, bez větších zajímavých míst, přece má něco do sebe. Děj si tu tak volně plyne a přitom se ani chvilku nenudíte. Skvělí herci, krásná příroda, zkrátka Road movie. Po menším dramatickém závěru mi ukápla i slza po vyznání manželky hlavního hrdiny. Doprovodná hudba mimo jiné i Karel Kryl. Určitě stojí za shlédnutí. 90%. (06.08.2022)

Tuzemský trumf letoška, který svým provedením strká do kapsy naprostou většinu dokonce i hollywoodských podobných filmů za tento rok v kině! Všechno tu je: napětí, akce :), povedený casting... Ke konci jen zopakuji desítky komentářů přede mnou, a rád napíši, že Sedláček svou profesionalitou hravě zvládá look světové kinematografie: větší zážitek pro mne byl sledovat technickou a uměleckou stránku filmu, než dravou story ala Tři dny ke svobodě. (14.10.2011)