Koizora

Je divné, že mi dvouhodinový film občas připadal delší, než 4,5h dorama, ale je to tak. Přitom se film v úvodu a v několika dalších věcech drží předlohy přesněji (telefonování na úvod, ohrožení rodiny Miky), což oceňuji. Mičin otec se mi ale v doramě líbil nepoměrně víc, stejně tak i její kamarádka a její kluk. Naopak ve filmu se mi líbila víc Hirova sestra (Karina) a Yu (Keisuke Koide), který byl navíc tak nějak logicky uvěřitelnější. K postavě Hira: Koji Seto z doramy mi sedl mnohem víc. U Miky to není jednoznačné. Jui Aragaki znám jako o osm let starší a dospělou Okitegami Kjóko. Zatímco Erena Mizusava ve svých šestnácti Miko prostě “byla”, Jui v 18/19 předvádí herecký výkon a v určitých okamžicích vypadá jako děvčátko víc, než reálně mladší Erena (která je ale zase naopak v některých okamžicích doslova superněžná). Těžko říci, co je lepší, hodnotím je nastejno, což znamená prvotřídně. Zajímalo by mě, co bych říkal, kdybych film viděl jako první, ale stejně si myslím, že je Hiro v doramě lepší. P.S. Potěšilo, že má film i dorama stejnou úvodní hudbu i grafiku. Připadal jsem si jako doma. (12.09.2018)

Tímto (po čtyřech letech) završuji svou zkušenost s "nebesy lásky" (Koizora). Myslím, že jako jedna z mála tady můžu říct, že jsem nejen viděla obě zfilmované verze (tuhle i seriálovou), ale že jsem si přečetla i dvoudílnou předlohu plus dokonce speciální díl "Kimizora" (stejný příběh z pohledu Hiroa - hlavní mužské postavy). Nejvíc mě před čtyřmi lety zasáhl onen seriál, se kterým jsem se setkala jako první, i když je v podstatě nejnovější ze všech verzí. Nato jsem se rozhodla se postupně prokousat všemi knihami, což mi zabralo dost času a když jsem to dočetla, pochopila jsem, že celý příběh je skutečně dost roztahaný (ten dojem jen umocňovalo to, jak pomalu jsem to v japonštině četla :)). Je to konec konců příběh, který se odehrává v několika letech a v původní knižní verzi je toho dost, co tuším nebylo přesně zachyceno ani v seriálu natož v tomto filmu. Takže když jsem se konečně rozhodla nyní vidět i film, cítila jsem se trošku ochuzeně. Ve filmu má všechno až moc rychlý spád a vidíme tam jen ty nejdůležitější události příběhu a to v téměř nepříjemně rychlém sledu. Je pravda, že nakonec mě příběh tak jako tak dojal, podobně jako mě kdysi dojal seriál, a z toho důvodu se nakonec přikláním k trochu vyššímu hodnocení... musím ale trvat na tom, že tomuto příběhu sluší seriálová délka mnohem víc. Navíc, ač mám Miuru Harumu jako herce hodně ráda, do téhle role s blond vlasy mi nějak vůbec neseděl (ani trochu mu ten blond nesluší), nemluvě o tom, že v roce 2007 ještě nebyl asi herecky dost zdatný na to, aby dobře zvládal scény s citovými výlevy (za herecký výkon má tady bohužel spíš mínusové body). Hiroa si stejně asi vždycky budu představovat jako Seto Kódžiho. Pokud se ke Koizoře ještě někdy v budoucnu vrátím, nebude to ani ke knize (která, ač je pravdivou zpovědí skutečně žijící Miky, jen tak mezi námi není nijak zvlášť dobře napsaná), ani k tomuto filmu, ale k seriálové verzi z roku 2008. ~(3,5★)~ (15.09.2014)

Miko ztratí mobil a potom co vše prohledá ho najde ho v knihovně, když jí na něj volá chlapec, který ho pro ni našel a nechal v poličce mezi knihami. Po několikadenním neustálém telefonování se neznámý odhodlá prozradit svou identitu... Tak začíná příběh velké lásky Koizora natočený podle pravdivého příběhu dívky Miko, která prožívá svou první (a druhou) velkou lásku za složitých okolností. Seriál z roku 2008 jsem dokoukala před pár dny, tož dnes film z roku 2007 pro srovnání. Pokud máte jen trochu čas, určitě doporučuji dát přednost seriálu, protože pro příběh odehrávající se v několika letech je delší formát určitě vhodnější a vše není tak uspěchané jako ve filmu. Navíc Kódži Seto je prostě skvělý Hiro, i když Haruma Miura taky není úplně špatný (ale zrovna si dávám pauzu v půlce Gokusenu 3 a tak ho nedokážu docenit). Moc se mi líbila Jui Aragaki jako Miko a Keisuke Koide jako Yu. Scéna, kdy Miko běží a volá Hirovi je i tady naprosto skvělá, ale jinak je konec trošku nedotažený. Btw. to, že se z chlapce otravujícího po telefonu vyklube ten největší fešák v okolí se fakt může stát jen ve filmu. (03.03.2015)

Tedy začít hezkou hudbou a předhodit mi pod nos hned na úvod roztomilé a velmi půvabné japonské středoškolačky je bez debat zaručený způsob, jak upoutat mou pozornost :-) Ale zpět k věci - objektivně vzato jde o poměrně milý a hezký příběh o prvních láskách, nicméně někdy jsem z toho měl smíšené dojmy - troufl bych si říci, že obsah je tu jaksi příliš zhuštěný a v jistých ohledech hůře uvěřitelný, moc událostí na cca 2h film, což mne přivádí k myšlence, že seriál by mohl v tomto ohledu vyhovovat více a určitě se na něj s odstupem času ještě podívám, zajisté nabídne více prostoru k propracování všech událostí. Ale ani zde jsem se nenudil a i přes někdy slabší herecké výkony šlo o příjemný zážitek, na kterém má pochopitelně u mne osobně obrovský podíl nádherná a moc roztomilá dívka v roli Miko - její krása i příjemný hlas mne u obrazovky udržely naprosto bez problémů i přes výše zmíněné nedostatky. 77% (29.01.2017)

I když už to bude přes rok a něco, co jsem viděla dorama, tak podvědomě srovnávám a vědomě musím uznat, že se mi líbilo o něco více. Nechápu, že takový příběh se mi více líbí roztahaný do šesti dílů, než v podobě filmu o dvou hodinách. Prostě se mi v dorama více líbily výkony hlavních představitelů a Mičiina tatínka. Vůbec mi v dorama přišli všichni sympatičtější. Stejně jako dorama i film dojme. Tenhle příběh to prostě umí až moc dobře. I ten konec u doramy se mi líbil víc. Další věc je, že i když je to film, tak zaujímal větší časové rozpětí v jejich životech, a to se mi moc nelíbilo. Naopak tady se mi více líbil jejich začátek - hovory přes telefon (v dorama to bylo takové "akčnější"). A prosím, mohl by mi někdo vysvětlit, proč jsem si na konci začala zpívat: "Je mi záhadou, že i když život chystá ránu za ránou, jsem stále optimista, optimista kterýmu se momentálně nedaří."? Díky, vážně by mě to zajímalo... (24.10.2010)