Cosmopolis

Tak takhle ne Davide. Rádoby intelektuální Cronenbergův "návrat" k těm malinko více psycho filmům jeho filmografie, který se ale vůbec nepovedl. Už dlouho jsem neměl u žádného filmu takový pocit marnosti, zbytečnosti a promarněného hereckého obsazení. Chápu, co chtěl Cronenberg (nebo spíše autor předlohy) sdělit, ale vůbec se mi nelíbí způsob jakým to chce sdělit. Stručně řečeno, když jediný co se dá u filmu pochválit, je výkon Roberta Pattinsona, tak je něco špatně. O to podivnější je, že bych si tu knížku pořád rád přečetl. (18.10.2012)

V životě jste se ani minutu nestaral o druhé... Jak různě lze natočit film o bohatém miliardáři z Wall Street? Třeba i tak, jak o rok později udělal Martin Scorsese, jehož Vlk z Wall Street až nebezpečně lavíruje na hraně adorace vyprázdněné osobnosti a s mainstreamovým úspěchem spouští tři hodiny nespoutaně zvrhlé „zábavy“, v níž se pro režiséra zřejmě humor rovná vulgarismům a sexu... Nebo naopak bez pokusů o humor zobrazit prázdnotu života podobného individua, s ponořem do monotónnosti uvnitř luxusní limuzíny, i se spoustou filozofických zastávek a důmyslných dialogů, jak to pojal tentokrát David Cronenberg. Přestože se zde Cosmopolis nesetkal s příliš kladnou odezvou, osobně pro mě byl přes záměrnou pachuť k hlavní postavě tento pohled přijatelnější a zajímavější. Minimalistická atmosféra s důrazem na dialogy, kdy jsem se často cítil jakoby u rozhlasové hry doplněné o potemnělé vizuální dění, mě většinou spolehlivě držela, líbilo se mi zasazení do skromného počtu komorních prostředí. Skrze sdělení a zamýšlení, jaká na mě pravidelně trousil Cronenberg, a s nimiž postupně přešel do neotřelého thrilleru, jsem byl s neklidem vtažen do vyprázdněné, snad až takřka bezemoční duše Erica.. snad jen erotická sekvence uprostřed filmu byla na mě příliš zdlouhavá. Nezapomenutelná je pro mě vsuvka ujetých protestů v baru s mrtvými myšmi, příjemně spestřující a nabízející konfrontaci s jiným pohledem odlišné generace pak setkání a dialog s holičem. [80%] (22.04.2023)

No tak tohle bylo opravdu děsivé. Nedokázal jsem to prostě dokoukat (viděno přibližně 70 minut filmu). Nešlo ani tak o to, že mě všichni účastníci téhle frašky hned z kraje srali, díky těm jejich pózám a ksichtům. Ale jak mezi sebou začali komunikovat, bylo mi jasné, že je to začátek konce.Navíc Pattison a Baruchel byli za totální dřeva. No nic, je to naštěstí bohu za mnou. Teď, když dopisuji tenhle koment a díky tomu se v mysli vracím zpátky k té hrůze, vím s naprostou jistotou jednu věc. Už nikdy se nepodívám na film od tohohle řežiséra/scénáristy. Protože ať už je nebo není Pattison neherec, za celkový dojem z filmu na 100% může režie a scénář. Za mě 10% (11.04.2013)

Intelektuáli sa vždy radi koria moci a nepochybne mnohí z nich budú vo vytržení z filmu, ktorý prostredníctvom dialógovo-sexuálnej jazdy s podriadenými výkonnými mozgami impéria vizionárskeho magnáta rozoberá podmienky a príčiny jeho pádu. Niektoré sentenciie zaujali, iné zase boli čistou myšlienkovou masturbáciou. Vizuál - vydizajnované interiéry limuzíny v znamení digitálu esteticky neoslovili. Ani plus ani mínus. Chladná vyprázdnenosť. Možno to bolo cieľom, ale na takýto pocit stačí zájsť v sobotu do Auparku. Potešilo záverečné situovanie do predmestia s basketbalovým ihriskom, ošuntelým holičstvom a chátrajúcou fabrikou - kontrast voči nablýskanosti - exteriérové vedomé prijatie rozpadu a dožitia. Ale ako som už v úvode predoslal - korenie sa moci, majetku a "inteligencii" novodobých vzdelaných investorov zo strany frustrovanejších intelektuálov, či manažerov rôznych úrovní (so snami dosahujúcimi až na vrchol pyramídy riadenia a ovládania) ešte neznamená, že ide o prelomové dielo. O čosi chytrejšie rozhovory ako v hovorovej reči mozog vyplachujúcich filmov (= bežných distribučných titulov) ale navnadia azda aj na opakované pozretie. (11.02.2013)

Zatímco v NEBEZPEČNÉ METODĚ se hroutily veškeré hodnoty (společenské, ekonomické, rasové, národnostní ad.), v COSMOPOLIS se "bortí" samotný znakový systém, kdy slova a činy přestávají mít jakýkoliv význam, ať člověk analyzuje jejich gramatiku, syntax i sémantiku, jak chce. A nejvtipnější v této satiře na téma kyberkapitalismu je, že si sama velmi podvratným způsobem pohrává se svým znakovým systémem, resp. zažitými formálními a kognitivními konvencemi. Peníze sice nejsou narativizovatelné, jak pronese jedna z postav, ale vyprávění se může sestávat z trsů, které nejsou kauzálně propojené, nýbrž je mezini nimi paralelní a kontrastní vztah. Styl může tomu všemu dávat vnitřní řád, ale jelikož se stylistické vzorce neustále variují, budou na tom asi stejně jako prostata ústředního prota/antagonisty: asymetricky. Jeden z filmů roku, jimž se Cronenberg vrací na počátek své kariéry, konkrétně k SHIVERS, protože je zde samotná idea prezentována jako nejednoznačný virus infikující druhé. Do hlubin asymetrické prostaty v interpretačně-analytické kritice na Indiefilmu. (31.07.2012)