Cosmopolis

Predlohu napísal Don DeLillo, ale inak budete mať z Cosmopolisu pocit, že je adaptáciou nejakého Dickovho románu, ktorý napísal poriadne zdrogovaný a pod vplyvom skupiny ľudí, neznášajúcich už len z princípu systém. Davidov rukopis možno ani nevysledujete, možno len tá zbraň je dizajnom divnejšia, ale inak je to film sám pre seba. A to doslova, pre divákov totiž nie je. O tej vyprázdnenosti dialógov to je a ja chápem, že to nemusí nie že každého baviť, ale že to nebude baviť skoro nikoho. A možno sa nikomu ani nebude chcieť premýšľať nad Ericovou zbytočnou snahou o dokonalosť a realitou asymetrie. Ono totiž okrem iného bohatstvo a chudoba tu budú vždy. K symbolike asymetrie tu slúžia jeho gule a predhipsterský zostrih jednej polovice hlavy. Mne to celé tak nejak sadlo. (13.05.2017)

Z istej stránky je Cosmopolis ďalším náznakom režisérovho neumenia - príbeh vyrozprávaný diskusiami. Hudba tiež nieje nejak výrazná. Osobne oceňujem pár skutočne šokujúcich scén - hlavne s Ericovým ochrankárom alebo záver filmu. Respektíve záver akoby chýbal a aspoň to zvyšuje hodnotenie, lebo akoby celý film bol urobený len za to, aby záver šokoval. Ale to by ste pochopili iba ak ste už tento film videli. Ku podivu Robert Pattinson predviedol v ústrednej úlohe naozaj vierohodný herecký výkon. Možno jeho najlepšia postava. Cosmopolis si vyžaduje obrovskú dávku diváckej trpezlivosti a dôvery v príbeh. Zdanlivo nepodstatné detaily sa vo finálnej scéne zostrujú a Ericova postava dostáva zmysel. Vyjasňuje sa jej vnútorný konflikt. Mnohých sklame mimoriadne rozvláčny štýl rozprávania, nekonečné dialogické pasáže a nezaujímavý interiér limuzíny, ktorý si z filmu zapamätáte asi najviac. (07.09.2019)

"Čo som to sakra práve videla?", opakovala som si niekoľkokrát po skončení filmu. Zazneli aj výkriky typu "práve som zabila dve hodiny svojho života pozeraním takejto sračky!" Sorry, ale odo mňa sa najnovší Cronenbergov opus zľutovania nedočká. Za čo vôbec dávam tú 1*? (a za čo dávajú ostatní nadávajúci dve?) Snáď iba za tú trochu voyeurizmu - ktorú som si myslela, že zakúšam, prípadne, že ona je účelom filmu. Lebo možno až do polovice som si myslela, že sa dívam na niečo zaujímavé, na niečo, čomu sa oplatí venovať pozornosť, aby som sa v polovici druhej dočkala nejakého zmyslu či nebodaj katarzie... moja nádej postupne slabla, až zomrela vyčerpaním z toľkého falošného nihilizmu. Neviem čo bolo účelom filmu, lebo na konci som si uvedomila iba jediné - že tento film vôbec nemusel vzniknúť a že ma to už nezaujíma. Pre mňa je to zbytočný pseudo-filozofický manifest intelektuálnej masturbácie. Ale možno je problém iba v tom, že aby sa človeku páčilo dielo, potrebuje sa aspoň s nejakou jeho postavou aspoň do istej miery stotožniť - proste aspoň s niečím. Lenže v Cosmopolise sa nebolo S KÝM stotožniť! Čo na tom, že sa divák má 108 minút dívať na narcistický afekt hrdinu a režiséra, aby mu bolo ukázané, že za hranicou absolútnych peňazí a absolútneho bohatstva číha emocionálny chlad a ľahostajnosť k sebe samému? SO WHAT?! (26.11.2012)

Při prvních minutách snímku a prvních rádobyrozehraných scénách člověk lehce znejistí. Už-ne-Edward po zjištění, že nutně potřebuje nový haircut, sedá do neoriginálně nablýskané limuzíny a vydává se na cestu plnou otravně přemýšlivých hovorů, při nichž nevíte, jestli se výrazům Roberta Pattisona smát, nebo z nich brečet, přestávek na přemlouvání své novomanželky k sexu, na sex s různými náhodně se objevujícími ženami a detailní lékařské vyšetření. Kolem zuří pouliční boje a revolty a divák i chvíli přistoupí na tuhle režisérsko-scénáristickou hru, jakmile ale na konci dne dosahuje Eric Packer svého cíle, tedy onoho holiče, jde vše zase do kytek. Rozhovory se stávají čím dál trapnějšími, historky o lásce k taxikům lezou na nervy a následná debata o světě, bohatých, chudých, záchodech a nepravidelném tvaru prostaty nutí diváka jen k jediné myšlence - přání, aby už konečně někdo vystřelil a na plátně se objevily uklidňující závěrečné titulky... (01.07.2012)

Ach, ještě teď toho mám plnou hlavu. Precizní studie (u perfekcionisty Cronenberga nic překvapivého) rozkladu a postupného zániku společnosti. Mrazivé, chladné odosobněné. Každodenní lékařské prohlídky, nemanželský sex, chybějící manželský sex, odtržení od reality života, trezor s modrými obrazovkami na kolech...Pro mne zatím jeden z nejtěžších filmů od Cronenberga, protože jakmile se přestanete soustředit, tak se ztratíte. Vypojíte mozek a verbální drama vás mine. Viditelný hnus ze svých raných filmů nahradil režisér něčím ještě děsivějším. A samozřejmě nechybí oblíbený motiv lidské odlišnosti (nejde sice přímo o mutaci, ale ona asymetrie se ukáže být velmi důležitou). Snímek určený menšinovému publiku, které dokáže při sledování přemýšlet. Hodnocení zde neodráží v žádném případě kvality filmu, ale na něm to stejně nestojí. Jsem rád, že jsem se jím nenechal odradit... (30.05.2015)