To

Fantastický dětský film, který naneštěstí strhlo do kanálu wanovské neumětelství moderního hororu, pro velký úspěch vytočené do červena. Z hororových scén nebyly na zabití pouze dvě - Georgie ve sklepě a Henry Bowers vs. televize. Tudíž ačkoli jsem nečekala nic než cynickou sračku v duchu Annabelle, vlastně jsem děsně zklamaná. (13.09.2017)

Je fakt, že to starší televizní zpracování bylo knížce přece jen o něco věrnější. Ale doba se holt mění a dneska by pár stříbrných kuliček neplatilo už ani na strašáky z kanálů. Asi i proto původního vlkodlaka s mumií vystřídal podobně hnusnej houmlesák a hlavně klaun, co se z celkem zábavný figurky změnil na klasickýho bubáka. To za mě asi jediná výhrada, protože jinak nová verze Toho je o něco zábavnější, krvavější a (zatim) komplexnější než jeho předchůdce. Uvidíme, jak se tvůrci poperou s obsazením v následujícim sequelu, poněvadž tady se s dětskýma hrdinama trefili naprosto přesně. (90%) (24.09.2017)

Jako mysteriózní thriller dobrý, ale hororem bych to opravdu nenazývala... Říká mimochodem někdo, kdo na podobné filmy nekouká, protože je srab. A já se obvykle nerada bojím. Obrovský hype okolo filmu mne ale neponechal chladnou a tak jsem tomu dala šanci. Je to vlastně zvláštní, protože mne klauni opravdu děsí, ale tady jsem se nebála ani jednou! Nicméně mne zaujal příběh a dětští herci. (24.09.2017)

Skratkovitosť bola v tomto prípade doslova nevyhnutná, pred filmom som nevedela, že to rozdelili na detskú a dospelácku časť, ale spravili dobre. Neviem si to predstaviť v jednom filme, ani keby mal dve a pol hodiny. S výsledkom som veľmi spokojná, len jedna vec mi nejde do hlavy a nevidím v nej žiadne využitie ani pre druhý diel - prečo z Mikea Hanlona urobili sirotu so zhorenými rodičmi? (27.08.2018)

„Time to float...“ To, jakožto Pandořina skříňka každého správného coulrofobika, sebou přináší pravidelné pulsy nepříliš děsivého strašení, jenž někdy až příliš uspěchaně ukusují z koláče dětského strachu. Způsob jeho zachycení, jakési vložení Kingova obtížně uchopitelného feelingu, je však Muschiettiho devizou. Byly to nevinné časy, kdy se z bodavého hmyzu často dělal koráb pouště, ale se svými obavami, fobiemi a nulovými společenskými statusy jste v nich bez pomoci blízkých byli jen velmi křehký a snadno zranitelný tvor. Pokud se do Part 2 přenesou životní zkušenosti dospělých, kdy je racionální strach už dávno náš dobrý známý, máme se na co těšit.. Nutno ocenit i respekt k předloze a výborný casting od dětských představitelů až po švidrajícího Švéda (na jeho místo zvažovaná Tilda Swinton už asi navždy zůstane lákavou neznámou). P.S.: Sophia Lillis je nová Scarlett Johansson! Ať sním Pennywiseův rudý balónek i se šňůrkou, jestli jí za pár let nebude Hollywood ležet u nohou.. (22.09.2017)