Od deviatej do piatej

Začalo to slibně, ale ve chvíli, kdy se v takových filmech podceňované pracovnice rozhodnou pro rafinovanou pomstu, se ze tří podnikavých dívek staly tři zhulené dívky, což jedna z nich vystihla slovy: "Stydím se za to, co děláme". Chvíli to vypadalo, že když film začíná tím, že vedoucí vymyslí zlepšovák a přisvojí si ho šéf, bude končit tím, že všechny tři vymyslí spoustu zlepšováků a smetanu opět slízne šéf. To, že smetana byla pěkně hořká, není zásluhou intelektu tohoto klubu odložených žen, ale díky deus ex machina – tedy když už ve scénáři není kudy kam, vyřeší se vše zásahem z hůry. Za vidění stojí asi spíš díky tomu, že to byla premiéra Dolly Parton v plné parádě - její jméno se ozývalo na cenách Grammy, Zlatých glóbech i Oscarech. (18.06.2012)

I'm no fool. I've killed the boss, you think they're not gonna fire me for a thing like that? Mám takový pocit, že s se již tolik nenosí, aby film byl vtipný a poučný zároveň. Ještě méně vídávám, aby se tvůrci odhodlali k risku a obsadili herce proti svému typickému charakteru, ve svých hereckých stylech nesourodé. Máme tady poněkud ztracenou Jane Fondu, v problémech single matky utopenou Lily Tomlin a ve své vůbec první herecké roli vystupující Dolly Parton. Pokud hledáte ikonické trio, můžete s tím přestat, právě jste ho našli. Ono nebýt těchto tří skvostných hereček (a samozřejmě nesmím opominout ani skvělého Dabneyho Colemana jako sexistického, egoistického, prolhaného, pokryteckého bigota), kterým jdou jak komické momenty, tak i ty tragické, film by nejspíše vyšuměl a byl by zapomenut. Jenže my je máme a tak film nejenže nepostrádá potřebné grády, ale je zachována i hlavní myšlenka - tedy ukázat nerovnost muže a ženy v každodenním životě. Bohudík i bohužel, film ani po více jak čtyřiceti letech od své premiéry neztratil ani jedno, ani druhé. I'm no girl. I'm a woman, do you hear me? I'm not your wife - thank God - or your mother...or even your mistress. I am your employee and, as such, I expect to be treated equally, with a little dignity and a little respect! (22.05.2022)

Od devíti do pěti, nebo taky od osmi do čtyř, to je totiž pracovní doba, kterou musí trávit sekretářky v práci se svými šéfy. Jeden z nich je opravdu vypečený. Tři ženy se takovému šefovi postavily a vznikla z toho velmi příjemná komedie. Ke které jedna z hlavních představitelek nazpívala i úvodní píseň. Mám na mysli country zpěvačku Dolly Parton. Film mě vždycky zaručeně pobaví. (27.10.2008)

Nejsem namachrovaný sexistický šéf ani jeho sekretář střežící si nedobytnost svého řitního otvoru, takže k tomuto snímku těžko hledám osobní vztah. Nicméně souhlasím s tím, že každý sebevědomě rozkazovačný manažér by se měl dostat do spárů Judy, Violet a Doralee, aby poznal, jaké to je udělat si volno zavěšený pod stropem. Já se u toho celkem bavil, ale několikrát jsem k tomu namyšlenému kreténovi pocítil jistou chlapskou solidaritu a to se určitě nemělo stát. (17.04.2015)

Hollywoodština v nejlepším smyslu slova. Nenáročná crazy komedie o třech gráciích z kanceláře versus samolibý šéf... Zápletkou vtipné, kvalitně napsané, dobře obsazené, zručně natočené - dokonalý průměrný americký film, který vás pobaví i po čtvrstoletí někdy v noci na kterémkoli televizním kanálu... (02.01.2007)