Farba citov

Film útočí na naše slzné kanálky a dotýká se ožehavého tématu rasové nerovnosti a právě kvůli tomu je tudíž lehce nadhodnocen. The Help je sice dojemná a přitom zábavná podívaná z Jihu, kde v šedesátých letech měly barevné služebné oddělenou toaletu a ještě se předpokládalo, že za to budou vděčné, každopádně bych řekla, že nám to bylo naservírováno i tak ještě celkem "zjednodušeně". Což je docela ošemetné, protože rasová nenávist je složité téma na potýkání a rozhodně ji nejde smést ze stolu vydáním jedné knihy. Trochu mi připadalo, jakoby se tvůrci báli rozjet to naplno a vykreslit to více realisticky. Škoda. Každopádně i tak se jedná o silný snímek se skvělými hereckými výkony ;Emma Stone má před sebou slibnou kariéru a Bryce Howardovou už si nejspíš nadobro zaškatulkuju jako prvnotřídní mrchu:-)Někde se tu mihl názor, že téma rasismus ve filmech už předem slibuje úspěch. Souhlasím, ale i tak trvám na tom, že Černobílý svět je třeba vidět a jedná se o kvalitní podívanou (jen jsem z toho nepadla na zadek jako ostatní). Slabší čtyři hvězdičky. Eat my shit! (23.02.2012)

Nemám rád filmy, které na svůj naviják dávají pouze návnady, na které se loví plešatý pozlacený sošky. A nic míň prostě neberou. The Help, ač se to tak zdá, takový není! A ani moc na Oscarech neuspěje, ale to přece neznamená, že Černobilý svět není filmovou perlou a dokonalým snímkem. Ženské drama plné utlačování, uspokojilo šovinistu jako jsem já, tohle si prostě plný počet zaslouží! 95% (09.01.2012)

Must-see-feel-good movie o rasové problematice vyšší střední třídy USA šedesátých let. Paradoxně nejvíc černobílé je dávkování emocí, které je místy přílis zjednodušené a na efekt - rozuměj naprostá většina bílých jsou povrchní šmejdi a naprostá většina černých jsou hodní a vzorní pracanti. Pokud se ale přehlédne tento tvůrcovský neduh škatulkování a šablonovaní postav jinak zajímavého příběhu, dostane divák řadu scén s ohromnou paletou emocí, které umí chytnout za srdce a patřičně dojmout. Intenzivní divácký zážitek, stimulující oscarovka s hvězdnými herci a zaslouženě pozitivními ohlasy. (29.11.2022)

Ženské drama, to je zásadní klíč pro pochopení tohoto vynikajícího filmu. Filmová adaptace slavného románu Černobílý svět, který napsala americká spisovatelka Kathryn Stockett a který se, stejně jako film, celý odehrává ve výsostném světě žen, kudy manželé jen procházejí nebo do něj jen letmo nahlížejí (ve filmu jsou vlastně jen dvě okrajové mužské postavy, které tu mají víc než jen ,,štěk"), ve světě kuchyní a salónků, v dopoledních a brzkých odpoledních hodinách, kdy muži jsou mimo dům v práci, v uvnitř ,,hořícím Mississippi" a doutnajících 60. letech. Tak krásný film o tak strašných věcech. Není divu, že do tohoto světa nedoléhají mužská řešení ,,problémů" (a když už ano, tak jen v ozvěnách), tady se bojuje ženskými prostředky, Ku-klux-klan tu opravdu nehledejte. A tento ženský rastr ovlivnil i žánrové vymezení, vždyť film je víc než čistokrevné drama dobře maskované melodrama (které funguje především emočně), příběh s přemírou patosu, zvláště spjatý se silou psaného (a svobodně šířeného) slova, díky němuž vítězí dobro nad zlem, hlavními hrdiny (spíše tedy hrdinkami) jsou ryze černobílé postavy, což se ostatně ozývá i v českém distribučním názvu knihy i filmu. Dojemný děj pak ale rozhodně není laciný, stejně jako lacině nevyznívá celý snímek, i když samozřejmě z jiného (mužského?) úhlu pohledu se může jevit, že boj za lidská práva měl v USA trochu jiný průběh a nebyl zase až taková selanka, jak se může dle knihy a filmu zdát. I když konec je trochu hollywoodsky plytký, stejně tu před divákem zůstává velmi působivý a procítěný příběh o silných ženách, které dovedou svým specifickým způsobem měnit chod dějin a dopomoci konci (nejen) rasové nerovnosti... (02.12.2011)

krásný film, zcela po zásluze několikrát nominovaný akademií, o tom, jak Lincoln přes všechnu svoji snahu nedokázal rasismus a otroctví vytlačit tak, aby přestalo existovat, dokonce po sto letech od těch tragických událostí, které otřásly celou Amerikou. Aneb perfektní příklad stoprocentně odvedené práce v sekci Film, který nám má něco říct, jak po herecké stránce, tak po stránce příběhové, která se sice skládá jenom z mnoha minizážitků otrokyň, ehm služek u rozmazlených a zcela normálnost postrádajících paniček mississippských, ale ty jsou tak umně svázány hlavní dějovou linkou, že to vůbec není chyba a dává nahlédnout do kuchyně (někdy doslova) amerického nejznámějšího zneužívání lidí v historii. U některých scén mrazí, u některých zase na řadu přichází vtip, ale je úžasné, jak si přes všechny ty problémy dokážou hrdinky udržet svou identitu, i za cenu vysokých ztrát. Již vzpomenutý herecký ansámbl je do jedné bez chyby, Emma Stone je jako obvykle naprosto okouzlující i když zase hraje tu svou klasickou roli - co na srdci, to na jazyku. Samotné černošky pak vyrážejí v některých případech dech. A líbilo se mi, že i když je strana bílých tentokrát rozhodně ne ta hodná, vždy se našli lepší lidé i mezi nimi. Bůh ale odpust těm, co se chovali jako Hilly a vymýšleli co jen mohli, aby ponížili a zničili lidi jako oni sami. Těžko pochopitelné, ale tyhle věci vždy byly, a není rozhodně jisté, že už nebudou. A nakonec snad jen: krásný film 5 :) (04.05.2012)