Farba citov

Bezzubé sentimentální "drama", jehož český distribuční název nechtěně věrně vystihuje hrdinky filmu, jež mají skutečně jen dva zcela rozdílné povahové rysy: černá, to je "ušlechtilý domorodec", moudrý jako Morgan Freeman a důstojně trpící pod nadvládou těch bílých - tedy tupých "zoufalých manželek" 60. let. Mezi nimi se nachází nevhodně typově obsazená Emma Stone a několik mužů, kteří žádnou pořádnou úlohu ve filmu stejně nemají. Film bez jakékoliv vůle skutečně tít do živého a trochu diváka (a své postavy) potrápit. Místo toho snímek klouže po povrchu a mísí scény humorné s těmi jakože drsnějšími... ale divák se nemůže zbavit dojmu, že skutečnost musela být mnohonásobně zajímavější, barvitější, drsnější, vyostřenější (vždyť vydali knihu, jejíž obsah odporoval zákonům!), a i smutnější... Filmy jako tento jsou samozřejmě potřeba, ale asi by bylo lepší, aby se jejich realizace ujal nezávislý filmař, spíše než Hollywoodská mašinérie, která si s pomocí plačících děcek, natahovaného konce a podobných citových vydírání jede pro Oskara, ale hlavně pro milionové zisky. (07.02.2012)

Lepší telenovela, která prostřednictvím řady odlehčených epizod (ani jedna scéna nedává naplno zakusit, jak vážná situace na jihu byla) přiživuje mýtus o progresivní mladé generaci, jež ze Spojených států udělala v 60. letech lepší zemi. Příběh s velkým srdíčkem je napěchován v hermetické bublině zprostředkovávající uvězněným figurkám soudobý socio-politický kontext pouze televizí a rádiem. Film odmítá vzít na vědomí, co se dělo v reálném světě, stejně jako bílé paničky svým služebným odmítaly přiznat status plnoprávných lidských bytostí. V popírání existence fuj fuj věcí je ještě důslednější než podobně zjednodušená Precious, oproti které The Help pro jistotu nabízí sympatickou bílou hrdinku k identifikaci. Těší mne snaha natočit ženský film, byť melodramatický jen momenty, ne celkovou strukturou, a respektuji potřebu očistné podívané, jež ponižující porážku mění v hrdé vítězství, ale přijmout zploštění závažného historického tématu na skoro rodinnou zábavu s veškerou ideovou zvráceností koncentrovanou do jediné ultra-mrchy, mi přijde vrcholně konformistické. 55% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, Baxt, Tanner (26.01.2012)

Ženské drama, to je zásadní klíč pro pochopení tohoto vynikajícího filmu. Filmová adaptace slavného románu Černobílý svět, který napsala americká spisovatelka Kathryn Stockett a který se, stejně jako film, celý odehrává ve výsostném světě žen, kudy manželé jen procházejí nebo do něj jen letmo nahlížejí (ve filmu jsou vlastně jen dvě okrajové mužské postavy, které tu mají víc než jen ,,štěk"), ve světě kuchyní a salónků, v dopoledních a brzkých odpoledních hodinách, kdy muži jsou mimo dům v práci, v uvnitř ,,hořícím Mississippi" a doutnajících 60. letech. Tak krásný film o tak strašných věcech. Není divu, že do tohoto světa nedoléhají mužská řešení ,,problémů" (a když už ano, tak jen v ozvěnách), tady se bojuje ženskými prostředky, Ku-klux-klan tu opravdu nehledejte. A tento ženský rastr ovlivnil i žánrové vymezení, vždyť film je víc než čistokrevné drama dobře maskované melodrama (které funguje především emočně), příběh s přemírou patosu, zvláště spjatý se silou psaného (a svobodně šířeného) slova, díky němuž vítězí dobro nad zlem, hlavními hrdiny (spíše tedy hrdinkami) jsou ryze černobílé postavy, což se ostatně ozývá i v českém distribučním názvu knihy i filmu. Dojemný děj pak ale rozhodně není laciný, stejně jako lacině nevyznívá celý snímek, i když samozřejmě z jiného (mužského?) úhlu pohledu se může jevit, že boj za lidská práva měl v USA trochu jiný průběh a nebyl zase až taková selanka, jak se může dle knihy a filmu zdát. I když konec je trochu hollywoodsky plytký, stejně tu před divákem zůstává velmi působivý a procítěný příběh o silných ženách, které dovedou svým specifickým způsobem měnit chod dějin a dopomoci konci (nejen) rasové nerovnosti... (02.12.2011)

Film roku je pre mňa nepochopiteľne odignorovaná Jane Eyrová, ale hneď po nej nasleduje tento film. Tak ľudsky napísaný a zrežírovaný kúsok som nevidela už večnosť. Príbeh - vkusne a precízne zaaranžovaný do Ameriky, sužovanej rasovou neznášanlivosťou - umocnený vynikajúcim hereckým ansáblom (Emma Stone, Viola Davis,...), ktorý korunuje dokonale odporná Bryce Dallas Howard. Už dlho som nenahliadla do tohto cukrového amerického života, lemovaného peknými domčekmi, skrývajúcich pokrytecké vzťahy a falošné priateľstvá. Úchvatná dobová atmosféra, skvelo napísané postavy, z ktorých vás každá istým spôsobom strhne, množstvo emocionálnych scén či prekrásna obrazová estetika. Už som prestávala veriť, že v dnešnej cynickej dobe, plnej odosobnených chladných scenárov, niekto nakrúti niečo tak odzbrojujúco krásne a ľudské. (12.01.2012)

Amerika zpytuje svědomí a... natočila o tom hezký film. Všechno je stoprocentně profesionální, diváka zahlcují dobově stylizované obrázky, krásné kostýmy, příjemná výprava - ach ty šedesátky, paráda v každém záběru. Největší bingo obstarávají herci, kteří jsou sice fantastičtí všichni, ale nejvíc mě těšila Bryce Dallas Howard, která si svou zákeřnou hysterickou svini vyloženě užívá. A tím bych asi skončil, protože instantní emoce s uhlazenou korektností z tématu nevyždímaly zdaleka tolik, kolik jistě mohly. Jednotlivé scény jsou bezpečně předvídatelné, nekonfliktní a snaží se diváka pokud možno nerozrušit, zatímco všem svým postavám zajišťují patřičnou odměnu/trest/morální vítězství. Což je dostatečně definující - Černobílý svět je film, který hezky vypadá a příjemně se na něj kouká, ale nenabízí nic moc navíc. (29.01.2015)