Farba citov

// Distribútor: Buena Vista // Počet premietajúcich kín v USA: 2,534 // Otvárací Víkend USA: $26,044,590 // Približne takto si predstavujem herecké predstavenie v ktorom hlavné , vedľajšie, úplne nepodstatné, záporné a kladné role sú hrané tak ,že ani neveríte, že sú hrané. Plus dej tak silný, dojímavý, zábavný a pravdivý zároveň? jedine 100% . The Help mal byť ocenený oscarom za najlepší film roku..... (04.09.2013)

Uff. No nemyslím si, že by lidstvo mělo znát své dějiny jen proto, aby se vyvarovalo opakování těch nejhorších chyb, ale i z důvodu prostého nezměrného podivení se nad tím, co se kdy a kde mohlo běžně dít. I třeba relativně úplně nedávno - v půlce minulého století a na úplném vrcholu tehdejší civilizace. Tak o tom je první hodina a půl. Co se zbytku týče... Dlouho mě nic nesebralo tak jako ta výjimečně lidská poslední půlhodinka. A udělat správnou věc, to chce hold někdy vážně tu největší odvahu na světě. A nemyslím to jako klišé. (05.05.2013)

Moudré pracovité černošky od rány versus nafoukané tupé maloměšťácké jižanské paničky. Film se až extrémně přiklání na stranu utlačovaných afroameričnek, které jsou všechny naprosto "úžasné", napak - až na nenáviděné vyvrhele - je každá běloška neschopná hnout prstem a především píča až do morku kosti. Takže se ta snaha o rovnoprávnost přehoupla zase na druhou stranu. Také se nás tu někdo snaží dojmout za každou cenu, ale povede se mu to jen občas. (14.01.2012)

Silný příběh v neskutečně lehkém a nadýchaném hávu, který dokáže dojmout, ale i rozesmát. Líbivý vizuál falešně zakrývá fakt, že pod povrchem to proklatě bublá a místy se zdá, že se na place poflakoval i Sam Mendes, který Taylorovi přinejmenším našeptával, kde zatlačit na pilu a kde naopak ubrat plyn. Skutečné "Stepfordské paničky" žijí ve městě Jackson - Mississippi. (18.01.2012)

Český název je diagnóza. Přesně tak, černobílý svět, až do té míry, že pokud by člověk chtěl rýpat, mohl by psát cosi o politické korektnosti přecházející do invertovaného rasismu: bělošky jsou hloupé, povrchní, neschopné citového i praktického života. Černé služebnictvo připomíná jakési super-ego, moudré, laskavé, hloubavé, rodičovské, zastávající všechny funkce, jež sociálně "nadřazeným" schází. Zajímavé je i to, kdo ve filmu není "rasistou" - vedle hlavní hrdinky jsou to postavy buď enormně blbé (Celie) nebo nemocné (stará Holbrooková), nebo absentující (muži, zřejmě... někteří). Je jasné, že to není tvůrčí záměr, že Tate Taylor sledoval bohulibé cíle, ale jak nás učí historie - černobílé světy občas mimoděk podvracejí sebe samotné, až přílišnou snahou po jednoznačnosti (viz můj oblíbený socrealismus). Černobílé světy si vyžadují i značně konzervativní formu, usedlé charaktery a velmi omezenou schopnost reflektovat problémy. Tenhle film nereflektuje podstatu rasismu, ale spíš zjednodušenou snahu současné "bílé" civilizace kultivovaně pojmenovat staré křivdy. Není pochyb o tom, že kdyby byl tento fenomén zjednodušitelný na úroveň, na jaké ho zobrazuje Taylorův film, byl by dávno vyřešený. Ale beru Černobílý svět takový, jaký je - v jádru příjemná, kultivovaně natočená pohádka o souboji dobra se zlem, opentlená něčím z brevíře mouder našich babiček a artritickým sentimentem. Díky epizodě s hovnem, snaze o trochu drsnější momenty a docela příjemnému tempu hodnotím o hvězdičku víc než usmrkanou sentimentální Havaj Děti moje. V jádru jde ale o zcela totožné typy filmů. Sestrojené k sebe-vykupitelskému dojetí a otupělému zapomnění. Kulturní symptom. (22.01.2012)