Réžia:
Aki KaurismäkiScenár:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHrajú:
André Wilms, Jean-Pierre Darroussin, Kati Outinen, Blondin Miguel, Elina Salo, Evelyne Didi, Quoc Dung Nguyen, Pierre Étaix, Jean-Pierre Léaud, Laïka (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Marcel Marx dávno rezignoval na svoje umelecké ambície, živí sa ako čistič topánok a žije spokojný život s milovanou ženou, pričom veľa času trávi vo svojom obľúbenom bare. Jedného dňa stretne trinásťročného afrického ilegálneho imigranta a rozhodne sa, že mu pomôže a zachráni ho pred políciou a následnou deportáciou. (STV)
Videá (2)
Recenzie (192)
Pre mňa zatiaľ najslabší Kaurismäki. Prvý, ktorému dávam menej ako štyri hviezdy. Ja ani neviem čím to je, mal som ten divný pocit už pri Svetlách v súmraku, ako keby strácal šmrnc. Už tu nie sú tie nekonečne slobodné etudy zo života chudobných, jeho nedejovosť nejak nadobudla vyšších ambícií a jeho dielam to uberá na čare. Menej ako kedysi, je to ale rozhodne stále fajn. 65% ()
Som sa aj bál aby znovu nezablikalo niečo zbytočne zastreté ako "Svetlá v súmraku", ale po bližšom zoznámení sa s prístavným mestečkom Le Havre a jeho old-schoolovou gloriolou som zistil, že moje obavy boli úplne nemiestne. Akiho sympaticky potrafená poetika opäť uraduje a tentokrát nachádza uplatnenie v osobitej dramaticko-komediálnej historke o (e)migráciíí, ktorá svoj úspech stavia na kontinuálnom prísune (minimalisticky komunikovanej) tragikomiky a nádejnosti. I keď to už neni onen finsky diktát ako kedysi, tak stále platí - vidieť sa oplatí. ()
Normandský Le Havre jako kulisa ve stejnojmenném francouzsko-finském retro snímku s četnými rysy pohádkové světa, přinejmenším však pro tento žánr typickým koncem. ~ Osobitý finský režisér Kaurismäki umístil děj svého nejnovějšího snímku do prostředí šarmantní Francie, do přístavu, v němž rozehrává jednoduchou až triviální dějovou linku (tento fakt NENÍ minus) o třináctiletém černošském hochovi a starousedlíkovi Marcelu Marxovi. Tematicky je však tento poměrně specifický snímek bohatý (ilegální přistěhovalství, sociální tematika, těžká nemoc a zároveň věrná láska,…). Pravdou je, že zmíněná témata jsou (už i vzhledem k jejich šíři) značně zjednodušená, vyvěrají však v /možný spoiler/ symbolický happy end. ~ Snímek vyzdvihuje trvalé hodnoty, jakými jsou např. solidarita, humánnost, přátelství, pospolitost nebo láska, jež jsou postaveny NAD byrokracii a mašinerii státních aparátů. Le Havre je apelem na lhostejnost dnešní společnosti, zdůraznění nutnosti obětování se pro druhého a nesobeckého jednání. Malí lidé konají velké činy. ~ Mimořádný je vizuál. Jak jsem se již zmínil, styl filmu se navrací o několik desetiletí zpátky, přičemž mnohé prvky či předměty jsou ryze současné (policejní složky, euro apod.). Osobně mi tato časová neujasněnost trochu vadila, i když bychom se měli na tento snímek dívat globálněji a nadčasově. Kamera často snímá detaily. K onomu šarmu i melancholii přispívá stylová hudba. Herectví je úsporné, minimalistické. Lakonické dialogy. Jemný inteligentní humor. ~ Přestože mám zřejmě nejraději filmy natočené zcela realisticky, klidně na pomezí dokumentu, z tohoto pohodového dílka (ač zmíněná témata nejsou veselá) čiší obrovská filmovost. Pozitivně laděný / laskavý / gentlemanský / hrdý / srdečný film. Stejně jako jeho ústřední hrdina. ~ ~ Podívej Marceli, třešeň rozkvetla. ()
Rovnako ako v Mužovi bez minulosti ide o prepojenie rozprávky so silným sociálnym aspektom, v tomto prípade nelegálnych prisťahovalcov. Fínska verzia Musíme si pomáhať je silnejšia v druhej polovici, keď sa zápletka poriadne rozbehne. V hodnotení musím zohľadniť prvú skoro hodinu, ktorá pôsobí značne nudne. Ešte že sa dá na flegmatického Fína spoľahnuť a viete, že vám to pri konci vynahradí. VIDENÉ ZNOVA: Tak neviem, čo som mal s tou prvou hodinou, film mi pripadá tempom vyvážený. Možno Akiho filmy fungujú všeobecne na druhý krát lepšie. ()
Dojemná pohádka o tom, co nám občas chybí - o lidskosti. 1) Gudaulin vytýká režisérovi, že z reality uniká do naivního vykonstruovaného světa a že si proto přestali duchovně rozumět. Ale právě proto, že film nezobrazuje realitu, hořkou a smutnou, zraňující a bolestnou pro nás, bezmocné, právě proto se mi Le Havre líbí. Hladí po duši mateřskou rukou, v níž je útočiště a bezpečí bez ohledu na to, jak to vypadá venku. 2) 64letý André Wilms (čistič bot Marcel, hlavní postava) mě vzal za srdce. 3) Většímu počtu hvězdiček brání příliš pomalé tempo a nedostatečná výraznost celého příběhu i postav. ()
Reklama