Le Havre

Česká televize (kanál Art) vysílala tento film se zcela jasným záměrem: ukázat, jak přítomnost cizince zkvalitňuje mezilidské vztahy, jak společné úsilí při péči o cizince přesahuje ve vzájemnou péči o ně samé. Ovšem, jedná se tu pouze o jednoho cizince... Tenhle pohádkový příběh, ve kterém se (opět záměrně) zdaří všechno na co se sáhne, je natočen s velkým řemeslným fortelem, jak jsme u Kaurismäkiho zvyklí. Ale jak říká gudaulin **, všechno nám to nějak zestárlo (nejen odjakživa nehezká Kati Outinen, ale i Jean-Pierre Léaud, který byl odjakživa hezký) ... Pozn.: film mi navíc připomněl jeden verš ze Španělska 16. století (zdroj jsem na internetu nenašel, myslel jsem na Lope de Vegu). "Quien tiene moro tiene oro" (kdo má černocha, ten má zlato). Ovšem tehdejší situace byla z gruntu jiná. (24.09.2015)

Kaurismäkiho osobitý apel na lhostejnost dnešní společnosti a očista všech znechucených duší. Srdečná a jemně humorná pohádka se vším, co k pohádkám patří, s přídavkem úmyslné nadsázky optimismu. Prostý příběh ze současnosti s nápaditou symbiózou rekvizit z let dávných i soudobých navodí hřejivý pocit nostalgie i naděje, že altruistická soudržnost ještě nepatří mezi nadobro vyhynulý druh mezilidských vztahů. (11.03.2012)

Já nevim, ale Aki Kaurismäki už má asi svoje nejlepši roky za sebou nebo co... Mužu řict, že i když vizuálně se mi to líbilo, dějově nuda jak vysoplenej fracek na chodníku. Taky nechápačky, v jaké době se to vlastně odehrávalo. Bylo to retro? Ale jaktože tam teda měli mobily, eura a sem tam bylo vidět nějaké novější auto? Ale to oblikání, atmosféra, prostředí, chování, to zas retro je... Fakt nevim, co to mělo znamenat. A taky jsem asi nepobral ten závěr, jakože udělal dobrej skutek, tak se mu uzdravila žena? Prostě to byla nuda a ještě že to trvalo jenom hodinu a půl, i když já bych to aji tak zkrátil na polovinu... (21.08.2013)

Takhle nějak to asi vypadá, když se režisér s talentem pro dramata a tragické konce pustí do komedie. Jak sám Kaurismaki říká „Divák by měl z kina odcházet šťastnější, než do něho přišel.“ Pro tentokrát divák dostal až nečekaně pozitivní zakončení, které funguje jako výborná parodie na happy end. No a když k tomu přidáme po celou dobu stavěnou atmosféru komorního dramatu, odlehčenou řadou nečekaných a vtipných scének, dostáváme zajímavý nevšední film, který jistě stojí za vidění. Shlédnuto v Městské knihovně. 75% (26.02.2012)

V tomhle snímku mě unavilo Kaurismäkiho hledání perliček na dně a krásy na okraji společnosti, stejně jako nevěrohodný pohádkový děj, kdy si všichni pomáhají a mají se rádi - až na pár výjimek, které jsou ale nutné, aby si všichni ostatní dokázali, jak jsou hodní, laskaví a lidští. To je tak neupřímné! A co hůř: je to nudné. Dlouhé záběry na město, přístav a bizarní koncert mě leda otrávily a podvědomě jsem čekala nějakou ránu osudu, která by tu přeplácanou sladkost v rozbité cukřence z blešího trhu přeměnila v chilli koření nebo aspoň v ocet. Nestalo se a zůstala jen trpká pachuť, jako když se přejíte cukroví. /6. 6. 14./ (06.06.2014)