Som číslo štyri

Zajímavý nápad, který je v konečném důsledku scénáristicky strašlivě nedotažený. Pokud č. 1, č. 2 a č. 3 byli zlikvidováni potichu a beze svědků, proč pro zabití č. 4 padne prakticky celé město? Má nějaký smysl, aby se č. 4 bránil svým pronásledovatelům, když proti němu stojí celá mimozemská civilizace? Jaktože se všichni mimozemšťani bez ohledu na rasu tolik podobají lidem? Není zvláštní, že si hlavní hrdina za nejlepšího kamaráda vybere náhodou zrovna člověka, který má v celém příběhu svou roli? Měl ten ťuťuňuňu pejsek nějaké hlubší poslání, než aby skupina pubertálních slečen v řadě za mnou při jeho poslední scéně sborově pronesla empatické: "Och!"? Normálně nejsem nějaký šílený rýpal, kterému vadí, že je děj historicky nepřesný nebo obsahuje chyby v kontinuitě (aneb v posledním záběru bylo pět jablek a v dalším je jich šest), ale autor I Am Number Four zjevně neovládá ani tu nejzákladnější logiku. Škoda, protože díry ve scénáři a digitálně velkolepý konec zabíjejí jinak poměrně originální námět o tom, jaké to je, když jste číslem v řadě těch, kteří mají zemřít. Nedůležitá poznámka: Vzhledem k lehce otevřenému závěru očekávám, že už teď se připravuje pokračování ve stylu I Am Number Five. (05.03.2011)

| Scenár: Alfred Gough, Miles Millar, Marti Noxon | Hudba: Trevor Rabin | Produkcia: Michael Bay, Steven Spielberg, Chris Bender, J.C. Spink / DreamWorks, Touchstone Pictures | Rozpočet: 60 miliónov $| Tržby: 144,492,830 $ || Nádherne umelý film, kde je vynikajúce miešanie žánrov, nečakane rozprúdená akcia, šablonovitá farebnosť dobrej a zlej strany, ne úplne predvídateľný scenár. V celku povedané, dosť kompaktné dielo, ktoré dáva do kapsy tochtoročných kolegov, ako np Green Lantern. Značka aspoň zdajúcej sa kvality je aj parta producentov. (18.01.2011)

Je to sympatický mladík, pochází z planety Lorien, říká si číslo čtyři a z jeho druhu už, po vyhlazení nepřátelskými Mogadoriany, zbylo jen pár. Se svým strážcem se stěhuje velmi často z místa na místo, protože není nikde v bezpečí a vyzrazení by ho mohlo stát život tak, jak se to stalo osudné pro jeho tři soukmenovce před ním (odtud tajemný název "Jsem číslo 4") Od nás se nijak vzhledově neliší, ale je obdařen zázračnými schopnostmi, které však ještě neumí dostatečně používat. V praxi to znamená, že se mu rozzáří dlaně a pak umí vrhat předměty několik set metrů daleko, pekelně rychle běhá a má obrovskou sílu. Ve filmu je však plně předveden jen zlomek jeho schopností a to je docela škoda. Má však jednu slabinu. I on, přestože pochází z jiné planety, se umí bezhlavě zamilovat. Na jedné střední škole, kam dochází pod falešnou identitou, střetně dívku, pro kterou ztratí hlavu a jeho úhlavní nepřátelé už větří jeho stopu. Milovníkům dospělejších scifi bude vadit jednodušší styl vyprávění, jaký tvůrci pro příběh zvolili. Náctileté publikum však film přijme bez problémů, protože obsahuje vše, co mladé publikum má v oblibě. Padají tady hlášky na současné internetové fenomény nebo seriálové ikony, ačkoliv hlášky to nejsou zrovna úderné. V hlavní roli září pohledný mladík Alex Pettyfer, z kterého dívky budou mít mdloby a mužské publikum zase bude slintat nad novou hvězdou Teresou Palmer, která svým agresivním sexappealem pokoří v jedné minutě vše kolem sebe. Timothy Olyphant jako dobrácký a starostlivý strážce už asi zažil lepší role, ale s šedivými skráněmi už se pomalu přehrává do mužů v letech. Nepřátelští Mogani nemají zrovna charisma na rozdávání, ale finální střet s nimi stál za to a byl pořádně zběsilý. Film má i klidné pasáže, režisér Caruso dávkuje emoce směrem k divákovi velmi úměrně a několikrát za film přijde s nějakým neotřelým nápadem. Rád sází na akci, takže není prostor pro nudu. A o to šlo tomuhle snímku především. 80% (13.03.2011)

Popcorn, kolu, pohodlný křeslo a jde se na věc. Jsem číslo čtyři si to zaslouží. Jedná se totiž o popkorn zábavu nejtěžšího ražení. Mladí studenti, outsideři, člověk si zvyká na to, aby si je oblíbil a nakonec vcelku solidní finále, které nezklame svojí tradičností pro Hollywood. Víc jsem ani nechtěl, naopak, přesně to jsem potřeboval a díky za to D. J. Carusovi, který s tímhle nápadem přispěchal a udělal z něj fajn odpočinkovou zábavu, u které si člověk moc dobře odpočine. Stačí jenom odpadnout, vypnout a vnímat obrázky. Ne každý to zde patrně podle hodnocení dokáže. Zřejmě si neuvědomují, že film byl vždycky považován především jako zábavný prostředek a ne věc, která do hlavy přenese miliardu otázek bez odpovědi. (12.09.2011)

Caruso není špatný řemeslník, ale je to pouze a jen řemeslník, který má to štěstí, že má za sebou velké lidi, (Spielberg a tentokrát Bay) kteří jsou ochotni obětovat velké peníze na jeho nápady. Tentokrát se jedná o teen příběh, kdy se záhadný mladík dostává na střední školu, kde si najde kamaráda v podobě šikanovaného žáka a zakouká se do sličné blondýny, která ráda fotí. Jo a abych nezapomněl, tak ten mladík prochází pubertou a zjišťuje, že mu rostou chlupy tam, kde je dříve neměl a že má nadpřirozené schopnosti a nějací podivíni ho chtějí zabít (film jsem dokoukal před cca hodinou a už nevím proč). Caruso zjistil to, že když dá do filmu mladý a krasný lidi, je jedno o čem bude. Mladý na to půjdou do kina aby mohli obdivovat ty nádherný kluky a holky a říkat si, proč taky nevypadají tak sexy a cool. Pokud chcete pořádnou akční sci-fi, tak se téhle plytkosti vyhněte obrovským obloukem, protože to není akční sci-fi a známka akce je až na úplném konci a navíc je nejen nudná ale i hodně špatně vypadá. Ještě jako varování by mohlo být to, že bůh ví proč ale připomínalo mi to "Stmívání". (06.08.2011)